Podle někoho vztahy do práce patří, podle jiných zase ne. Tak či tak, spousta vztahů v práci vzniká. Co když se ale rozpadnou? Jak pak všechno zvládat a naučit se svým ex fungovat? Rady, jak na to pro Forbes.cz sepsal známý český psycholog Jeroným Klimeš.
Když se blížily povodně roku 2002, obložili obyvatelé města pražského stanici metra Křižíkova pytli s pískem – asi tak do výše 30 cm. Když si pak uvědomíme, že v těch samých místech mezi sebou závodili policisté na nafukovacích člunech, dojde nám, že povodeň, která přišla, byla neskutečně větší než ta, kterou Pražané čekali ve své fantazii.
S rozchody je to velmi podobné. Očekávání jsou prostince naivní – realita rozpadu vztahu ale pak každého zaskočí nejen svou nečekanou intenzitou, ale i neskutečně dlouhým trváním. O to nepříjemnější je, když je váš ex zároveň váš kolega.
Rozchody přitom nejsou složité, jen lidé při nich uvažují scestně a chovají se chaoticky. Naivní vhledy a představy o budoucím průběhu jsou systematicky nesprávné, a proto i obranné reakce a návrhy řešení jsou v lepším případě nefunkční, ale většinou spíš ještě škodí.
Pokud netrpíme hodně pokročilou demencí, nemůžeme zapomenout na své blízké, tedy ani na bývalého. Cílem je něco jiného – zlhostejnět. A neznamená to říkat, „ten či ta mi je úplně ukradený/á“. Logika je opačná. Když je nám někdo skutečně lhostejný, tak tuto větu nikdy neřekneme.
Schválně, zkuste se zamyslet, kdy naposledy jste si řekli: „Ten Pythagoras je mi úplně ukradený. Ať táhne k čertu i s tou svou větou!“ Pythagoras je etalon, podle kterého můžete poznat, zda máte rozchod skutečně za sebou. Místo výroků o bývalém, které vás napadají, si zkuste dosadit Pythagora a testujte, jak znějí. Pokud znějí podivně, tak i na vašem vztahu k bývalému partnerovi je ještě něco podivného a ještě jste vůči bývalému partnerovi nezlhostejněli.
Z toho vyplývá i odpověď na otázku: „Mohu pracovat s bývalým?“ Pokud zlhostejníte, tak ano. Na první pohled se zdá, že je jednodušší levitovat než zlhostejnět. Ale z těch tří – levitovat, zapomenout, zlhostejnět – je opravdu to zlhostejnění jediná možná, a proto nejjednodušší varianta.
Jak na to
Především si musíte uvědomit, že rozchod probíhá ve vaší hlavě. To, co se děje v realitě, je jen nepatrný zlomek tohoto procesu.
Pozornost při rozchodu musíte věnovat hlavně fantazijním procesům. Jako maňásek zastupuje skutečného kašpárka v loutkovém divadle, tak fantazijní postava bývalého zastupuje, čili reprezentuje, reálného partnera ve vaší hlavě – trhání fotek nebo rozdupávání dárků má tedy asi tolik logiky jako topení loutky kašpárka v umyvadle.
Přesto to patří mezi oblíbené kratochvíle lidí, kteří se rozvádějí a rozcházejí. Zaměňování reality a fantazie je také zdroj explozivních hádek – když potkáte reálný předobraz své fantazijní postavy a vypustíte na něj všechen svůj ve fantazii nashromážděný vztek.
Na fantazijní realitu fungují tzv. paradoxní techniky. Čili to, co byste třeba v realitě nikdy neudělali, může kouzelně fungovat ve fantazii. Například řekněte fantazijnímu partnerovi: „Ahoj Karle, koukám, že jsi se mi zjevil v hlavě. Nemohu říci, že jsem nadšená, ale když už jsi přišel, tak ti přeji, abys byl v klidu, nic tě netrápilo, prostě aby po našem rozchodu zbyl po nás na tom Božím světě alespoň jeden spokojený člověk. Jinak by ten masakr neměl cenu…“
To je šílená věta, ke které se člověk dlouho vnitřně propracovává, než je schopen se s ní niterně ztotožnit. Každopádně jakmile je schopen ji vyslovit, tak se mu uleví, protože ta pozitivní energie, kterou vysílá vůči SVÉ fantazijní postavě, zákonitě zůstává v JEHO hlavě. Vše hezké, co přejete fantazijnímu expartnerovi, zklidní především vaši mysl. Nával vzteku opadne a vy se posunete o krok ke kýžené lhostejnosti.
Pokud si ale řeknete: „Tak to ne! To by ho to přišlo až moc lacino,“ tak strávíte dvě hodiny vyplavováním cholesterolu do svých žil. Fantazijní postava bývalého se stane citově nejsilněji obsazenou postavou vaší mysli.
Pro vás se zvýší neschopnost navázat vztah k někomu jinému. Zkrátka vykopáte další zákopy, které o dva měsíce protáhnou probíhající válku. Pak je samozřejmě zcela iluzorní otázka, zda můžete s bývalým či bývalou dál pracovat v jednom kolektivu.
U rozchodů jde o dvě věci – zaprvé vědět, co byste měli dělat, abyste opravdu zlhostejněli, a zadruhé to skutečně dělat. Tady je ještě stručné shrnutí, jak na to:
- Cílem rozchodu je zlhostejnění – Pozorujte své chování, zda skutečně vede ke zklidnění mysli, pokud ne, tak se mu vyhýbejte. Jak daleko jste pokročili v procesu rozchodu, poznáte tak, že ve svých výrocích o bývalém místo jeho jména dosadíte Pythagora.
- Rozchod z větší části probíhá ve fantazii – Pečlivě rozlišujte, kdy jste v interakci s reálným člověkem a kdy jen s jeho fantazijní postavou.
- Ve fantazijním světě panují jiné zákony než v reálném, a proto se vyplácejí tzv. paradoxní techniky.
- Fantazijní postava je součást vaší osobnosti, kterou ale nepovažujete za sebe, za své jáství. Chovejte se k ní proto s úctou a nebojte se být vůči ní milí a vstřícní. To není realita.
- Fantazijní postavu expartnera není možno z mysli vyhnat ani ji k sobě přitáhnout. Nechová se jako reálná bytost.
- Když se fantazijní expartner zjeví ve vaší mysli, tak ho přivítejte, nikam ho nevyhánějte ani nepřitahujte, ale řekněte mu, aby s vámi zůstal tak dlouho, dokud bude chtít. Za chvíli se sám rozplyne.
- Pozorujte náhlé citové propady z neutrální nálady do negativní. Okamžitě si vezměte k ruce deník a zaznamenejte si, na co jste mysleli předchozí tři minuty před propadem. Zejména sledujte své pokusy manipulovat s fantazijní postavou.
- Manipulace s fantazijními postavami se totiž vyplácejí ještě méně než manipulace s reálnými lidmi.
Autor: PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.
