Nespoléhejte se na stát a investujte. Tahle výzva je léta slyšet ze všech stran. Co když ale patříte ke konzervativnější části obyvatelstva, která o akciích a dalších rizikových produktech nechce ani slyšet?
O neudržitelnosti současného důchodového systému se vzhledem ke stárnutí populace a klesajícímu počtu ekonomicky aktivních obyvatel ví řadu let. I proto stát čím dál častěji naléhá na své občany, aby se přestali spoléhat na důchody a podíleli se na zabezpečení svého stáří investičně.
Ne každý má ovšem možnost zajistit se na důchod vlastním podnikáním nebo vybudováním portfolia investičních bytů. Většině tak nezbývá než sáhnout po dosažitelných řešeních finančního trhu. Nabídka je široká, ale neobejde se bez rizika. Co tedy mají dělat lidé, kteří riskovat nechtějí?
Konzervativní investor či investorka by si měli podle Jana Sušánky z poradenské skupiny Sušánka & Partneři nejprve položit otázku, z jakého důvodu jsou konzervativní. Je to proto, že nemají žádné zkušenosti s investováním, nebo se prostě bojí o ztrátu svých prostředků?
Sušánka se domnívá, že konzervativnost není v oblasti zabezpečení se na stáří nejšťastnější řešení – obzvlášť v případě mladých lidí, kterým do důchodu zbývají ještě desítky let. Do hry totiž kromě faktoru času vstupuje ještě inflace. Ta dokáže osekat i zisky nakumulované spořením nebo konzervativním investováním. Řešení, které by inflaci dokázalo porazit bez rizika, neexistuje.
Penzijko, nebo DIP?
Většina z nás si peníze spoří prostřednictvím penzijního připojištění. Zhruba 2,7 milionu spoluobčanů ukládá peníze do transformovaných fondů a 1,8 milionu do doplňkového penzijního spoření. Třetí možností, jak za podpory státu střádat na důchod, je od letoška dlouhodobý investiční produkt (DIP).
Do transformovaných fondů už vstoupit nelze – vstup do staršího typu penzijního pojištění skončil v roce 2012. „Tento typ pojištění se řídí podle starých podmínek, kdy sice investorům garantují takzvanou kladnou nulu, zároveň jim ale nepřinesou ani zajímavý výnos,“ podotýká Sušánka.
Podle dat Asociace penzijních společností ČR přinesly transformované fondy za posledních deset let ke konci roku 2022 zhodnocení 1,1 procenta p. a. Inflace v tomto období v průměru dosáhla 3,5 procenta. „Tak nízký výnos je daní za konzervativnost,“ poukazuje Sušánka.
Při konzervativním budování rezervy na budoucnost se podle Romana Choce, šéfa wealth managementu České spořitelny, nabízí v první řadě využít maximálně benefity od státu.
„Ideální je využít státní příspěvek na penzijním spoření, který bude od letošního července až 4080 korun ročně, a možnost daňové úspory, která je od letošního ledna až 7020 korun ročně. Je přitom možné libovolně kombinovat například penzijní spoření (DPS) a dlouhodobý investiční produkt (DIP),“ vysvětluje Choc.
Státní příspěvek na doplňkové penzijní spoření bude nově dosahovat vždy dvaceti procent. Minimální částka, kterou si lidé musí ukládat, aby měli na státní příspěvek nárok, od letošního července vzroste z dosavadních 300 korun na 500 korun měsíčně. Maximální částka, k níž lze příspěvek získat, se zvýší z dosavadní tisícikoruny na 1700 korun měsíčně.
„Pokud si spoříme tisíc korun, ve skutečnosti se nám připisuje v průměru na účet každý měsíc 1200 korun. Tento benefit je největší u úložky 1700 korun, kdy od státu dostáváme 340 korun,“ ukazuje na příkladu hlavní výhodu produktu Lukáš Urbánek, finanční poradce skupiny Partners.
DPS má díky státnímu příspěvku oproti jiným nástrojům náskok hned na začátku. Z dlouhodobého hlediska ovšem rozhodují i daně. U doplňkového penzijního spoření je podle Urbánka například klíčové, jakým způsobem se rozhodneme smlouvu ukončit – pokud vybereme všechny úspory jednorázově, musíme zdanit veškeré výnosy.
„Pokud se rozhodneme pro rentu v délce deseti let, zdanění výnosů se již vyhneme. V případě, že si budeme posílat na DPS více než 1700 korun, můžeme si až 48 tisíc korun odečíst od základu daně a získat tak další daňový benefit,“ doplňuje Urbánek.
O něco odvážnější může být novinka, kterou stát posvětil od letošního ledna. Už zmíněný dlouhodobý investiční produkt přináší podobné výhody jako penzijní připojištění, ale zároveň rozšiřuje paletu finančních produktů, do kterých může člověk s podporou státu investovat.
Jsme ochotni přistoupit na podmínku minimálně deseti let spoření a dosažení minimálně šedesáti let věku? V takovém případě nám stát dovolí ponížit si daňový základ až o 48 tisíc korun za rok, což odpovídá měsíční úložce ve výši čtyř tisíc. „Nutno podotknout, že limit je společný pro všechny smlouvy určené pro penzi, včetně DPS. Pro mladého člověka bude nejvýhodnější do DIP zařadit investiční nástroj typu podílového fondu,“ radí Lukáš Urbánek.
Největší výhodou DIP je možnost volby vaší vlastní investiční strategie a produktů, které do něj zahrnete, přičemž o tom nemusí rozhodovat penzijní společnost. „Předpokládejme pravidelnou investici tisíc korun a budeme investovat po dobu třiceti let. U DPS budeme počítat s výnosem šest procent p. a., běžně k dispozici u dynamických fondů. U podílového fondu devět procent p. a., kde je účtován vstupní poplatek tři procenta z každé investice,“ navrhuje Urbánek.
„V doplňkovém penzijním spoření naspoříme celkem 1 175 437 korun. Z toho je náš vklad 360 tisíc korun, státní příspěvek ve výši 72 tisíc korun a výnos je 743 437 korun. Pokud bychom peníze vybrali jednorázově, zaplatíme daň ve výši patnácti procent, tedy 111 515 korun. Celkem tedy budeme disponovat částkou ve výši 1 063 922 korun,“ počítá Urbánek.
V případě pravidelné investice do podílového fondu podle jeho propočtů naspoříme celkem 1 663 967 korun (již po započítání poplatků). „S drobnou nepřesností si můžeme dovolit tvrdit, že budeme disponovat touto částkou, protože výnosy z investic po třech letech nepodléhají dani. Budeme mít tedy výrazně více,“ dodává.
Vše závisí na výnosu, kterého budeme schopni dosáhnout. „Pokud bychom počítali se stejným výnosem jako u DPS, kvůli vyšším nákladům skončíme zhruba na 950 tisících,“ vysvětluje Urbánek.
„Za poslední dekádu se ukazuje, že řada investičních fondů překonává výnosy účastnických fondů v Doplňkovém penzijním spoření. Je tedy potřeba hledat rozumný kompromis a ideálně své portfolio poskládat z různých nástrojů, které se budou navzájem doplňovat,“ doporučuje.
Dalším důležitým faktorem, rozhodujícím o celkovém výsledku strategie, jsou podle Jana Sušánky také roční poplatky, takzvané TER.
„Transformované fondy účtují 0,8 procenta fixní roční poplatek a zároveň deset procent ze zisku na základě toho, kolik vydělají. Účastnické fondy si účtují procento fixního poplatku a patnáct procent ze zisku na základě toho, kolik vydělají,“ upozorňuje Sušánka.
Dlouhodobý investiční produkt by podle něj měl mít poplatky ještě nižší. Většina společností, které DIP nabízejí, má poplatek na úrovni 0,5 procenta ročně. Lze ovšem najít i takové, které si účtují 0,2 procenta. „Právě výše poplatku je rozdíl mezi doplňkovým spořením a novým DIP,“ dodává.
Zároveň si účastníci v DIP mohou navolit portfolio dle svých potřeb z nízkonákladových nástrojů – především ETF fondů či konkrétních akcií.
Řešení pro mladého, ale konzervativní
Pokud člověk investuje třicet let, není podle Sušánky jediný důvod investovat konzervativně. „Právě na dlouhodobém horizontu akcie porážejí inflaci a nejvíce zhodnocují peníze. Statisticky portfolio na horizontu dvaceti a více let přineslo vždy kladné zhodnocení. V takovém případě nevadí, že portfolio v průběhu let klesá, protože investor potřebuje peníze až pro důchodové období,“ vysvětluje Sušánka.
Mladí investoři a investorky by podle něj měli vybírat mezi dynamickým a balancovaným portfoliem. Do konzervativněji balancovaného mohou zařadit větší váhu dluhopisů, ale riskují tím nižší celkový výnos. „Zároveň každý investor by si na začátku investování měl sestavit vlastní investiční plán, kterého se bude držet a který bude dodržovat po celou dobu investičního horizontu,“ radí odborník.
Podle Lukáše Urbánka bude nejlepší rozumný mix vícera investičních řešení. Jedním z nich je široce diverzifikované akciové investiční portfolio, které je prý bezpečnějším řešením než cokoli jiného. Aby však bylo úspěšné, je podle Urbánka důležité dodržet podmínku široké diverzifikace portfolia. Pro tuzemského investora to znamená využít penzijních, podílových nebo indexových akciových fondů.
„Základ portfolia by měla tvořit globální akciová investice, kterou případně můžeme doplňovat o další regiony a sektory, ale není to nezbytně nutné. Vše závisí na velikosti naší úložky a na tom, jaké možnosti budeme mít,“ doplňuje Urbánek.
Do svého portfolia pak mohou konzervativní lidé zahrnout i doplňkové penzijní spoření, které lze použít například na výplatu pravidelné renty, plus investici do fondů v rámci i mimo rámec DIP, zvyšující likviditu.
