skip to main content
Forbes History

Jak si zpříjemnit lockdown? Třeba i díky Beate Uhse, zakladatelce prvního sexshopu na světě

4 minuty čtení

Lidé (s výjimkou Romana Prymuly) musejí být v současnosti doma a odpadla jim tak spousta možností trávení času. Na jednu činnost, kterou si kromě dobrodruhů schovávají spíše do soukromí, mají ale nyní dospělí „vězni koronaviru“ naopak času mnohem víc. Mohou se věnovat erotice. Ta už není tabu, na čemž má zásluhu i německá průkopnice a podnikatelka Beate Uhse.

Zakladatelka prvního sexshopu na světě, který funguje dodnes a působí i na českém trhu, měla pohnutý osud, dramatický životní příběh. Dnes uplynulo 101 let od jejího narození.

Došlo k tomu v malé vesnici Wargenau u pruského Könisbergu, dnešního Kaliningradu v Rusku. Nejmladší ze tří dětí rolníka a lékařky vyrůstalo ve svobodomyslném prostředí, jež na něj bezesporu mělo formativní vliv.

V rodině nebyl problém mluvit o všem včetně přirozených potřeb těla. A malá Beate nebyla od ničeho zrazována. Když prohlásila, že chce být kapitánem zaoceánské lodi, uslyšela: „Chceš-li něco doopravdy, dokážeš to. Musíš pro to ale hodně udělat, hodně se učit a hodně pracovat.“

Sen o kapitánovi záhy vystřídal další, taktéž související s překonáváním oceánu: v roce 1927, když bylo Beate osm, přeletěl Charles Lindbergh poprvé Atlantik a pro dívku z Wargenau se stal idolem.

Reklama

A také inspirací: v sedmnácti absolvovala coby jediná žena mezi 59 muži letecký kurz a stejně jako Lindbergh se celá šťastná vznesla do oblak. Sen se stal skutečností, ba co víc, skutečnost sen překonala – odvážná slečna se stala dublérkou pro německá filmová studia UFA a za vysoké honoráře zastupovala herce v leteckých scénách hned v několika dobrodružných filmech.

Beate Uhse v roce 1937 | Foto Wikipedia

Jenže snový život se může i pokazit, může do něj vstoupit noční můra. Jistý muž s úzkým knírem pod nosem rovněž snil: o ovládnutí světa a nastolení zvrhlého řádu prostřednictvím vítězné války, do jejíchž apokalyptických plamenů celou planetu uvrhl.

„Zajímalo mě létání a rodina, nikoli politika,“ cituje Beate publicistka Jana Geršlová v knize Podnikatelka nebo Popelka o úspěšných byznysmenkách, jež nedávno vyšla za podpory Českomoravské asociace podnikatelek a manažerek, a tento text právě z této knihy převážně čerpá.

Citace pokračuje přiznáním, že Beate sice nikdy nebyla členkou nacistické strany, ale zároveň i ona podlehla Hitlerovu mámení: „Jako miliony Němců jsem byla i já tehdy přesvědčena, že Hitlerovo převzetí moci přinese skutečně lepší časy. (…) Nechala jsem se oslnit – tak jako spousta dalších.“

Uhse se intenzivně zapojila do války a ve prospěch Němců plnila povinnosti ve vzduchu. Vášeň k létání ji pohlcovala tak mocně, že do sedmého měsíce tajila těhotenství, aby nemusela zůstat na zemi. Syn Klaus se narodil v květnu 1943 – šlo o plod lásky s manželem Hansem-Jürgenem Uhsem, o deset let starším instruktorem létání.

Oslnění Hitlerem přišlo milionům Němců draho a Beate nebyla výjimkou. Malý Klaus právě slavil první narozeniny, když jeho otec, pilot Luftwaffe, zahynul po srážce letadel nad Magdeburgem. Do přepravní eskadry Luftwaffe pak nastoupila i čtyřiadvacetiletá vdova: „Mysl mi překryla lehkomyslnost. Co víc jsem ještě tenkrát mohla ztratit?“

V noci 21. dubna 1945 se Uhse se synem dostává úplně posledním letadlem a za ostřelování ruských minometů, které zasáhly podvozek, z obklíčeného Berlína. Po válce se usadila v obci Braderup nedaleko Dánska, překonala zranění kyčle po havárii náklaďáku, ač lékaři hrozili, že skončí na invalidním vozíku. A aby uživila syna a chůvu, pomáhala na statcích.

Právě tady nastal klíčový okamžik, který paní Uhse nasměroval na dráhu, která ji proslavila. Budoucí podnikatelka v oblasti, o níž v té době nebylo slušné mluvit nahlas, si všimla, kolik žen řeší problém antikoncepce. Edukovaná od matky lékařky vytiskla brožuru o metodě plodných a neplodných dnů – kvůli nedostatku peněz za ni majiteli tiskárny dala pět liber másla.

Reklama

Brožury bylo prodáno 30 tisíc kusů a na Uhse začaly padat dotazy, zda by nemohla sehnat kondomy a další literaturu o sexu. „Za války jsem ztratila rodinu, zázemí, muže i povolání, takže jsem se nemohla příliš ohlížet na veřejné mínění, musela jsem se postarat o dítě. Nezbýval mi prostor, aby mi něco bylo trapné. Nebyla jsem na to hrdá, ale nikdy jsem se nestyděla,“ vzpomínala Uhse na své začátky.

Založila firmu na prodej intimního zboží a pojmenovala ji svým jménem. Potkala rozvedeného obchodníka Ernsta-Waltera Rotermunda, podruhé se vdala a v květnu 1949 porodila druhého syna, Ulricha.

Byznys se rozrůstal, avšak nepřinášel jen profit, ale rovněž zvětšující se problémy. Uhse potřebovala bankovní úvěr, jenže: „Která banka dá kredit ženě, která obchoduje s prezervativy?“ Veškeré protivenství však podnikatelka překonala a rozšiřovala sortiment kupříkladu o svůdné erotické prádlo.

Do historie vstoupila roku 1962, kde ve Flensburgu otevřela první sexshop na světě. Führera, jehož plánům na dobytí světa krátkodobě podlehla, dávno vzal čert. Vítězné tažení Německem a posléze i světem započala někdejší pilotka Luftwaffe – sama již k nebesům nestoupala, ale díky ní se mnohdy nebesky cítili její vděční zákazníci.

Prodejna Beate Uhse v Hamburku | Foto Wikipedia

Pochopitelně se to neobešlo bez odporu těch, kteří si na střežení nebes udělali monopol. Katolické kruhy proti jejímu počínání brojily a Uhse musela čelit mnoha trestním oznámením, celkem jich bylo přes 2000. Proto zavedla ve firmě zásadu „čím choulostivější podnikání, tím důležitější právní oddělení“. A držela se jí i po roce 1975, kdy se situace v Německu díky novému trestnímu zákoníku výrazně zliberalizovala.

V roce 1966 otevřela Beate Uhse v Berlíně erotické muzeum, dalším mezníkem byl vstup firmy na burzu o 33 let později. Sílu své povahy musela dokazovat i v osobním životě: bolestně se jí rozpadlo druhé manželství a v roce 1984 zemřel na rakovinu žaludku syn Klaus.

Ve světle této tragédie se sama Beate nechala vyšetřit a byla jí diagnostikována stejná nemoc. Naštěstí v počátečním stadiu, takže dáma zákeřnou chorobu překonala; zesnula až o mnoho let později, v červenci 2001, coby nositelka německého státního vyznamenání, Záslužného řádu.

Jméno Beate Uhse je v její vlasti bezmála synonymem pro lechtivé zboží, Uhse se na tomto poli stala bez přehánění kultovní postavou.

Když ji – už coby úspěšnou podnikatelku na sklonku dráhy – navštívil v její kanceláři novinář, uvedl reportáž popisem: „Samozřejmě je tady. Naleštěný, nádherně vymodelovaný, připevněný na podstavci, na kterém nacházíme obyčejné poháry z fotbalových soutěží. Je umístěn na viditelném místě, na polici za šéfovským křeslem. Dobrých 40 centimetrů velký a ze zlatem zdobeného porcelánu.“

Šéfka firmy si všimla, na co se zrak žurnalisty soustředí. „Dárek,“ okomentovala s úsměvem umělý penis za svými zády.

Ať vám lockdown co nejpříjemněji ubíhá!

Reklama
Reklama