skip to main content
Ekonomika

Jak snížit nerovnost? Půl milionu od státu k osmnáctinám, navrhují němečtí vědci

Bohatí bohatnou, chudí chudnou. Experti se shodují, že pandemie ve světě prohloubila ekonomickou nerovnost, ale na řešení už tolik ne. Podle německých výzkumníků by pomohlo „univerzální dědictví”, kdy by každý dostával k 18. narozeninám od státu dvacet tisíc eur (490 tisíc korun) na vzdělávání, tréninky, pořízení nemovitosti nebo založení firmy.

Státní kasu by příspěvek vyšel na zhruba 15 miliard eur ročně, ale nerovnost v Německu by se snížila rychle a efektivně, tvrdí vědci.

Podle prosincové studie institutu DIW je majetek německých domácností rozdělený napříč společností „obzvlášť nerovnoměrně”. Nejbohatší procento populace drží přes třetinu veškerého bohatství, zatímco dolních polovina prakticky nic významného nevlastní.

Z několika důvodů, starší lidé bývají bohatší než mladší a podíl důchodců v německém obyvatelstvu roste. Mnoho Němců prožije celý život v nájmu, což většinou kumulaci bohatství nenahrává, stejně jako vysoké odvody ze mzdy.

Z dlouhodobého hlediska by pomohlo, kdyby Německo vedlo své občany ke koupím nemovitostí a dalším formám zajištění na stáří, připouští autor studie Stefan Bach. Pokud však chtějí politici srazit nerovnost razantně, měli by zvážit univerzální dědictví (německy Grunderbe). Poměrně vysokou částku, kterou by dostávali všichni bez ohledu na to, kolik toho vlastní či nevlastní. Peníze od státu by však nesměli rozházet. 

Zdroj: DIW

Museli by je utratit pouze za vzdělání, pořízení nemovitosti, rozjezd podnikání či seberozvoj. Nebo využít jako finanční polštář pro případ nezaměstnanosti či nemoci, případně k pokrytí nákladů na péči o děti nebo starší či postižené členy domácnosti.

Reklama

Patrný dopad na ekonomickou nerovnost by podle studie mělo zavedení státního příspěvku ve výši dvacet tisíc eur, který by každý obyvatel Německa obdržel po dosažení dospělosti.

Osmnáctiny v Německu každoročně oslaví 750 tisíc lidí, takže ze státního rozpočtu by univerzální dědictví ukrojilo 15 miliard eur. K tomu Bach přičetl i náklady na další programy k podpoře rovnoměrnějšího budování bohatství a celkový účet tak vychází na 22,6 miliardy eur ročně. Vláda by to podle něj mohla vykompenzovat zvyšováním daní, které by do státní kasy přineslo 22,5 miliardy. Navrhuje zvýšit daň z dědictví a příjmu z prodeje nemovitosti. A zavést speciální daň pro nejbohatší Němce, kterou by platilo zhruba 0,3 procenta populace.

Výsledkem by podle studie bylo, že míra ekonomické nerovnosti v německé společnost by se snížila o pět až sedm procent. „Pokud skutečně chceme v dohledné době vytvořit prosperitu pro všechny, pak bychom měli snížit majetkovou nerovnost v Německu pomocí přerozdělování,” myslí si Bach. 

Nápad s vysokým jednorázovým státním příspěvkem pro každého není nový, poprvé se objevil už koncem 18. století a poté v knize Stakeholder society od amerických akademiků Anne Alstottové a Bruce Ackermana, která vyšla v roce 2000. Dědictví pro všechny navrhuje i francouzský ekonom Thomas Piketty ve své publikaci Kapitál a ideologie z roku 2019.

Podle Pikettyho by jej měli Francouzi od státu dostávat k 25. narozeninám. Kampaň za státní dědictví pro 25leté bez bohatých rodičů se vede i ve Velké Británii, kde jej od roku 2014 propagoval jeden z Piktettyho učitelů, ekonom Anthony Atkinson. V praxi se však zatím podobné politice blíží pouze experimenty s nepodmíněným příjmem, kdy lidé dostávají z veřejných zdrojů peníze bez jakýchkoli podmínek pravidelně a po malých částkách. 

Předplatné Forbesu
Ze mlejna
Forbes 5/2022

V roce 2020 zavedlo tyto dávky pro nejchudší obyvatele Španělsko, jako prevenci před dopady koronavirové krize. Nárok na nepodmíněný příjem má v zemi přibližně 2,5 milionu lidí. Jednotlivec pobírá od státu necelých 500 eur měsíčně, rodina více než tisíc. 

Už rok předtím schválila podobné dávky pro chudé Itálie. Nepodmíněný příjem se testoval také ve Finsku a Kanadě. Švýcaři v roce 2016 rozhodovali o penězích pro každého v referendu. Dávku od státu ve výší dva a půl tisíce švýcarských franků tehdy odmítlo téměř osmdesát procent voličů.