Vlastnit hokejový klub dnes není žádná legrace. Na to, abyste mohli hrát českou extraligu, potřebujete dát dohromady minimálně 80 milionů korun ročně. A málokde mají tolik sponzorů a příjmů ze vstupenek, že se to podaří bez štědré peněženky majitele.
Takový je i případ hokejových Pardubic, kde majoritní vlastník Roman Šmidberský musí každý rok do kasy místního klubu dosypávat miliony, nebo dokonce desítky milionů korun. „Jenom v letošní sezoně je moje angažmá vyšší než 20 milionů korun,“ říká Šmidberský pro Forbes.
V Pardubicích se proti němu navíc obrátila část vlastních fanoušků, kterým už delší dobu vadí špatné výsledky týmu a kritizují i práci managementu.
Čtěte také: Od 150 Kčs po 11 milionů dolarů. Jak se Jágr stal nejlépe placeným hokejistou
Šmidberský v tom není sám, majitelé se do nezáviděníhodné situace dostali – až na několik výjimek typu Třinec nebo Brno – napříč celou extraligou. Po finanční krizi a opadnutí „Nagano efektu“ ochladl zájem sponzorů o tuzemský hokej natolik, že se příjmy od nich snížily zhruba o třetinu. Více o tomto tématu a o situaci majitelů extraligových klubů píšeme v listopadovém magazínu Forbes, který je právě v prodeji.
Ovšem v Pardubicích, tradiční hokejové baště s dlouhodobě nejvyšší extraligovou návštěvností, je tahle situace obzvlášť vyhrocená.
Šmidberský koupil pardubický klub v roce 2008 s vizitkou úspěšného podnikatele a majitele stejnojmenné přepravní firmy, známé z českých silnic díky žlutým kamionům. Po úspěšném prodeji autodopravy začal budovat rodinný holding AML, pod nějž patří strojírenské podniky či společnost působící v letecké dopravě.
V Pardubicích, ale i jinde po republice je ovšem známý nejvíc jako klíčová postava pardubického hokeje. Jako majitel s ním v letech 2010 a 2012 dvakrát oslavil mistrovský titul a mezitím bral bronz. Nejúspěšnější období v historii Dynama přitom vzešlo z obtížných finančních podmínek.
„Majoritu v klubu jsem získal v situaci, kdy celé organizaci reálně hrozil bankrot,“ připomíná Šmidberský s tím, že vlastní kapitál se pohyboval na úrovni minus 70 milionů korun. „Musel jsem nalít desítky milionů korun do prvotní stabilizace a s tristními výsledky hospodaření předchozího majitele musím bojovat dodnes,“ odkazuje na pardubický magistrát.
A pak je tu ještě jedna nezvyklá věc: město jako minoritní akcionář a majitel hokejové haly při sjednávání nových podmínek pronájmu arény vyjednalo podmínku, že klub musí vytvářet zisk šest milionů korun. A to klade na peněženku majoritního vlastníka poměrně vysoké nároky.
Čtěte také: Hokejový sen vyměnil za univerzitu v USA. A ze své zkušenosti udělal byznys
„V kombinaci s nevyváženým prostředím konkurenčních klubů – drtivá většina z nich má s městy vyjednánu o desítky milionů korun ročně lepší bilanci než my – a složitějším procesem získávání sponzorů je to smrtící elixír,“ podotýká Šmidberský. Přesto se podle jeho slov daří klub řídit „finančně odpovědně a rozpočtově vyváženě, včetně adekvátních prostředků pro mládež i A tým“. Pardubický rozpočet údajně stále patří k nejvyšším v extralize.
Jenže ani vysoký rozpočet není zárukou sportovního úspěchu, což je část příběhu, kterou fanoušci vidí nejčastěji. A vadí jim, že po zisku titulu v roce 2012 přišel pád do extraligového suterénu, časté změny v managementu, realizačním týmu i hráčském kádru, z něhož zmizela spousta bývalých opor (a Pardubice se na jaře tak tak vyhnuly baráži).
„Ač v současnosti nehrajeme z hlediska umístění v tabulce dobře, tak věřím, že situace z dlouhodobé perspektivy není vůbec špatná. Tak to prostě ve sportu chodí – cykličnost je jeho signifikantním faktorem,“ říká k tomu Šmidberský, jehož týmu dnes v extraligové tabulce patří předposlední místo a ze 17 zápasů vyhrál jen tři.
A následně přiznává, že podcenil jednu českou vlastnost. „Že každý obyvatel této země rozumí fotbalu, hokeji a politice. V poslední době se tak bohužel setkávám nejen s neerudovanými útoky stran mého finančního angažmá, ale do hokejového dění je vtahována i má rodina, což je pro mě nepřípustná hranice. Kladu si tak otázku, zdali za takovéto situace vůbec pokračovat jako majoritní vlastník.“
