Jaké pravidlo je nejdůležitější pro úspěšné investování? Nad tím se pro Forbes zamýšlí odborník z J&T Investiční společnosti Marek Ševčík.
Profesionální správci investičních portfolií definují úspěch jako nadprůměrný výkon oproti konkurenci nebo akciovým indexům. Pro tento typ investorů je načasování více či méně nutnou součástí strategie a pasují ho na královskou disciplínu. Pokud je ale cílem investora „pouze“ dlouhodobé zhodnocení peněz a ochrana před inflací, může si dovolit pokusy o správné načasování obchodů odsunout do pozadí.
Není od věci se pro jednou podívat na učebnicový příklad časování trhu z druhého konce – co když uděláte (téměř) všechno špatně a vysloužíte si pomyslný titul nejhoršího „časovače“ na světě? Následující příběh je jedna velká nadsázka. Čísla však smyšlená nejsou a celý příběh je parafrázován z knihy „A Wealth of Common Sense“ od Bena Carlsona.
Náš klient se narodil v roce 1960, vystudoval vysokou školu a ve svých 25 letech se zařadil do pracovního procesu. Letos, ve věku 65 let, ho čeká odchod do důchodu.
Již jako mladý člověk dokázal uvědoměle šetřit. Každý rok, počínaje rokem 1985, ušetřil tisíc dolarů ročně (tedy zhruba 25 tisíc korun) a každou novou kalendářní dekádu navýšil své roční úspory o další jeden tisíc dolarů. Ačkoli šel ostatním vzorem, měl své vrtochy.
Četl finanční zprávy, názory odborníků, zajímal se o investiční dění. Dostal se do fáze, kdy sám sebe přesvědčil, že dokáže předvídat pohyby trhu a poznat, kdy je správný čas nakoupit. Nenakupoval tedy každý měsíc nebo rok z ušetřených peněz (pro zájemce pojem: dollar cost averaging), ale čekal na správný moment, kdy za všechny dosud našetřené peníze nakoupí index S&P 500.
Vedle toho však dodržoval tento chvályhodný princip: nikdy své pozice neprodal a i přes propady, které zákonitě přicházely (a přijdou), z trhu nic nevybral. Tento zvyk se ukázal být nakonec důležitějším než schopnost správně nakoupit.
Foto Unsplash
Po svém prvním odpracovaném roce si dal svůj tisíc dolarů stranou a střádal, až na konci roku 1986, kdy už v ruce držel dva tisíce dolarů, mu analytici dodali odvahu. Konečně, koncem srpna roku 1987 zainvestoval.
Načasování se ukázalo jako nešťastné. Dokonce se o pár týdnů později musel dívat na něco, co je mezi investory známé jako „flash crash“ nebo také „černé pondělí“ neboli globální zhroucení akciových trhů z 19. října 1987. Udělal však něco, co rozhodne později o jeho důchodu – neprodal.
Nicméně celá událost jeho vnímání investičního světa na dlouho poznamenala. V jeden moment viděl pokles svých úspor o třetinu a dlouho se na trhy jen díval. A šetřil.
Pak přišla internetová mánie a pocit, že mu na začátku devadesátých let ujel vlak. Čekal a držel se stranou. Oslavné články na býčí trh, který nikdy nemůže skončit, jej ale nakonec přiměly, aby své další úspory, nyní devatenáct tisíc dolarů, investoval zrovna před masivním propadem roku 1999. Načasování se opět ukázalo jako nešťastné.
Když viděl o deset let později, v roce 2007, jak sousedi bohatnou na nemovitostech, rozhodl se znovu zainvestovat, tentokrát 25 tisíc dolarů. V dalších dvou letech pozoroval finanční apokalypsu, srovnatelnou jen s třicátými lety minulého století.
Jako miliony ostatních měl nutkání všechno prodat, zachránit, co se dá, a už nikdy neinvestovat. Ale zaslouží pochvalu, neudělal to.
Přesto trvalo zhruba dalších deset let, než nakoupil index s novými úsporami (41 tisíc dolarů), konkrétně v září roku 2018, a ke své smůle dokonce trefil nešťastně i poslední investiční pokus – předcovidové maximum v roce 2020, kdy investoval třináct tisíc. O tři roky později, při odchodu do penze v roce 2025, musel bilancovat.
Přestože zainvestoval každou dekádu v ten nejhorší možný moment, nakonec šel do důchodu s téměř čtyřnásobkem úspor! Za svůj život celkem z výplat našetřil 125 tisíc dolarů. V den odchodu do důchodu se pak těšil ze sumy necelých půl milionu dolarů (dnes asi dvanáct milionů korun).
Samozřejmě, že má náš modelový příklad řadu omezení. Uvažujeme pozitivní vliv dividend, ale již je nedaníme. Také nebereme v úvahu pro našince důležité pohyby měnového kurzu. Do budoucna navíc nelze zaručit tak dobré výsledky USA a nejspíš bude vhodnější geograficky širší portfolio.
Přesto považujeme zmíněnou časovou řadu za dostatečně dlouhou a okolnosti za dostatečně extrémní (a cynické) na to, abychom vyzdvihli důležitost principu „nevyskakování“ z trhu.
Neprofesionální investoři by si ušetřili mnoho stresu a starostí, kdyby nevěnovali energii přemítání o tom, zda je trh vysoko a jestli nepřijde korekce. Nakonec vždy přijde a ani profesionálové nevědí přesně kdy.
Pokud investiční plán obsahuje dostatečně diverzifikované portfolio indexů či fondů, správný čas je teď. K úspěchu někdy stačí nedělat nic. Našemu klientovi postačilo, že neprodal.
Autor působí jako portfolio manažer čtyř podílových fondů J&T Investiční společnosti. Portfolia jsou složena zejména z podnikových dluhopisů a dividendových akcií. Na pozici působí od roku 2017, objem spravovaného majetku činí pět miliard korun.
