Před měsícem jsem v komentáři opisoval, jak by hrozba recese mohla investorům paradoxně pomoct přes nižší očekáváné sazby. Má slova se dle všeho vyplnila do puntíku, díky čemuž technologický index Nasdaq předvedl hotový veletoč.
Od svého červnového minima si připsal více než dvacet procent a znatelně stáhl náskok ropného sektoru. Prudký pohyb směrem nahoru jsme navíc viděli i po posledním zasedání Fedu, na kterém však nezazněla ani zmínka o plánovaném obratu v měnové politice.
Momentálně pracujeme s jedním primárním vysvětlením. Trh Fedu nevěří, že zůstane u boje s inflací, když bude konfrontován s klesající ekonomikou. A že nakonec takříkajíc vyměkne a sazby opět stáhne níž.
V posledním týdnu se jednotliví představitelé centrální banky snažili tyto představy mírnit, avšak zcela neúspěšně. Vzhledem k tomu, jak se loni zmýlili s inflací a jak nakonec dobíhali predikce trhu, má jejich kredibilita pochopitelně pošramocenou tvář. Aktuálně trh předpovídá, že sazby dorostou do ledna 2023 pod čtyři procenta (nyní jsme na 2,5 procenta) a pak se obrátí na cestu dolů.
Nabízí se však ještě jedna interpretace aktuálního tržního optimismu, kterou jsou inflační očekávání. Komodity dál pozvolna klesají na ceně a to samé platí i o globálních lodních přepravních sazbách.
Souhrnný komoditní index Bloomberg Commodity Index je dole o čtrnáct procent od svého maxima, index cen jídla od OSN o dvanáct procent a index přepravních sazeb mezi Šanghají a Los Angeles až o 45 procent. Průměrná cena benzinu v USA poklesla za dva měsíce z rekordní hodnoty 5,5 dolaru za galon na rozumnějších 4,7 dolaru. A znatelně už ochlazuje také americký trh práce.
Dá se tedy říct, že až na nadále extrémní ceny plynu globální inflační tlaky skutečně polevují. To by Fedu i ECB rozvázalo ruce, aby mohly v utahování zvolnit tempo, a pravděpodobněji tak dosáhnout kýženého hladkého přistání.
Nižší sazby a zdravý ekonomický růst, to je pro akcie to pravé ořechové. Někdo by samozřejmě mohl namítat, že při pohledu na dva kvartály negativního růstu HDP de jure v recesi už jsme. Toto je však dle mého názoru příliš úzká definice tak komplexního ekonomického problému, jakým je recese.
Jako akciový investor zainvestovaný v dlouhých pozicích především z technologického sektoru mi vývoj posledních dní samozřejmě dělá radost. Zároveň si ale nevěřícně říkám, že trh opět předbíhá sám sebe. Vyhlídky jsou v této chvíli určitě lepší než před měsícem nebo dvěma, nicméně situace se může do konce roku rychle obrátit.
Vezměme si například ropu. Produkční kapacity OPEC jedou již teď na maximum. Saúdové chtějí ze země pumpovat dvanáct milionů barelů ropy denně, avšak na takovém produkčním tempu byli jen na začátku roku 2020, a i to jen na chvíli. Američtí a mezinárodní těžaři zase preferují kapitálovou disciplínu, snižování zadlužení a odměny pro akcionáře před dalším navyšováním těžby.
Jediným důvodem, proč šly ceny ropy vlastně dolů, je tedy poptávková strana. Čína se svými vnitřními ekonomickými problémy prudce snížila spotřebu a letní cestovní horečka na Západě nebyla tak horká kvůli vysokým cenám benzinu.
Když se však čínské továrny opět rozběhnou a západní spotřebitel se přestane bát recese, tato poptávka se vrátí. Do toho na podzim skončí rozpouštění amerických strategických rezerv, které vydají za produkci menšího státu OPEC, a naopak je bude třeba doplnit.
Cena ropy se tak může nenápadně, ale vytrvale opět vydat na cestu vzhůru a s ní i inflační tlaky. To by pak velice rychle překreslilo aktuální výhled trhu na to, jak rychle se sazby budou vracet zpátky. Loňským prohlášením Fedu o přechodné inflaci se mnozí smáli, avšak paradoxně právě to teď do svých představ trh naceňuje. Vystřízlivění by bylo bolestivé.
