Profesor Jan Starý změnil osud tisíců dětí. V době, kdy na leukemii a aplastickou anémii umíralo osm z deseti malých pacientů, patřil k těm, kteří odmítli přijmout beznaděj jako normu. Dnes díky jeho práci a moderní léčbě přežije 90 procent nemocných dětí.
Sluší se začít optimisticky a s nadějí. Nejlépe příběhem se šťastným koncem, jehož hlavní role patří blonďaté, modrooké Madlence. Dívenka se narodila jako zdravé dítě, ve dvou letech se u ní ale náhle projevily příznaky závažné poruchy krvetvorby. Aplastická anémie, která narušuje správnou funkci kostní dřeně, pro ni mohla mít fatální následky.
Rodiče se obrátili s výzvou na veřejnost, do registru se hlásily tisíce dárců krvetvorných buněk. Včasná a cílená imunosupresivní léčba zabrala, Madlenka se nakonec obešla i bez transplantace. Žije. Může se radovat z každodenních okamžiků. Ale… Narodit se o 50 let dřív, s největší pravděpodobností by na konci jejího příběhu byl smutek, trápení a slzy.
„Když jsem začínal, umíralo na aplastickou anémii nebo leukemii osm dětí z deseti,“ vzpomíná profesor Jan Starý. Lékař, vědec, vysokoškolský pedagog, ale také emeritní přednosta Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Právě on významně přispěl k pokroku v léčbě dětské leukemie, ale i aplastické anémie.
V článku zazní:
- Proč se Jan Starý rozhodl právě pro hematoonkologii?
- Kdy začala být léčba dětí s leukémií úspěšná?
- Jak dopadlo dítě, které jako první podstoupilo transplantaci kostní dřeně?
- A proč je podle něj dětská onkologie šťastný obor?
