Po celém světě usilují hnutí na ochranu lidských práv o odstranění rasové nerovnosti. V Japonsku není rasová diskriminace tak na očích jako v ostatních zemích a váže se spíše na celkovou nedůvěru k cizincům, viditelným problémem je však genderová nerovnost.
Klasickým příkladem je japonský průmysl výroby saké. Historicky bylo vaření tohoto kvašeného nápoje výlučně mužskou záležitostí – a to z obskurních důvodů, jako byla údajná ochrana žen před náročnou prací nebo prostě pověrčivost. Poslední dobou se však ženy do výroby saké zapojují čím dál více. A některým z nich se podařilo mimořádně vyniknout.
Miho Imada z Hirošimy je již třetí generací toji (sládků). Než se jím Imada stala, byla tato pozice v jejich rodinném sakévaru vždy outsourcována. Kromě toho je také již pátou generací vlastníků řídících tuto přes 150 let starou společnost.
Přestože Imada vyrůstala v rodinném sakévaru, nezamýšlela se nikdy zabývat výrobou saké. Vystudovala univerzitu v Tokiu a věnovala se tradičnímu japonskému umění divadla nó. Když však viděla, jak domácí výroba saké klesá, rozhodla se ve svých 33 letech zapojit do rodinného byznysu.
V roce 1994 začala studovat výrobu saké pod dohledem zkušeného toji a o šest let později už ho nahradila. Když její otec v roce 2018 odstoupil z funkce ředitele, převzala roli ředitelky celé výrobny.
Její saké obdrželo mnoho cen na domácím i mezinárodních trzích, včetně Annual Japan Sake Awards v roce 2016 a o rok později International Wine Challenge ve Velké Británii a francouzské Kura Master.
Důležitou součástí Imadina úspěchu je inovativní přístup a netradiční metody výroby saké: například se namísto použití populární prémiové rýže Yamadanishiki rozhodla obnovit pěstování místní odrůdy s názvem Hattanso. „Abychom mohli vyrobit skvělé saké, je důležité vrátit se k tradicím našeho regionu,“ vysvětluje Imada, proč strávila přes 10 let tím, aby se naučila pěstovat právě rýži Hattanso a vařit z ní.
Obtížná odrůda vyrůstá do mnohem větší výšky než ostatní rostliny saké, čímž je mnohem méně odolná proti tajfunům. Vyžaduje rovněž více práce při zavlažování a hnojení, ale díky svým typickým vlastnostem tuhle dřinu odmění bohatou chutí umami a jemným jablečným a citrusovým aroma s krátkou, ale intenzivní koncovkou.
Imada měla fušku nejenom s rýží, ale především s místními zemědělci. „Je pro ně riskantní pustit se do pěstování této komplikované rýže s nízkým výnosem. Ale stejně jako my uvěřili jejímu potenciálu. Pěstování Hattanso je výzvou, což nás s farmáři stmelilo a vedlo k výrobě výjimečného saké,“ pochvaluje si Imada.
Imadino saké se nyní prodává ve více než 20 státech USA. Ředitelkou společnosti Sake and Spirits at Vine Connections, která do USA saké dováží, je Monica Samuels. Ta je rovněž „saké samurajem“, což je respektovaný titul udělovaný japonskou Sake Brewers Association.
„Je inspirativní, že si Miho zvolila za svou životní prioritu svou vášeň pro výrobu výjimečného saké. Japonská společnost má od žen stále jiná očekávání,“ říká Samuelsová. „Někdy mám pocit, že si Miho přeje, aby se lidé nezajímali jen o to, že je jedinou z mála žen v tradičně mužském byznysu. Myslím, že si neuvědomuje, jakou je inspirací pro další ženy, které uvažují o jiné kariéře, než od nich společnost očekává.“
Sama Imada vzpomíná, že když před 30 lety absolvovala vysokou školu, většina hostů na ochutnávkách saké byli muži. Nyní se jich z většiny účastní ženy. Výrobci saké reagují na tuto změnu na trhu a začali rozvíjet příchutě přitažlivé pro své zákaznice.
„Musíme ale dělat ještě více. Myslím, že zapojení více žen do výroby saké přinese celému průmyslu skvělou novou energii,“ popisuje Imada současnou situaci v oboru, kde momentálně v pozici toji působí dvacítka žen.
Výroba saké byla na vrcholu v roce 1973 a jeho spotřeba dramaticky klesá zvláště mezi mladou generací. Původně působilo v oboru kolem 4000 výrobců saké, nyní jejich počet klesl na 1200. Vážným problémem je nedostatek oborové pracovní síly.
Odvětví rovněž čelí tržní konkurenci ostatních alkoholických nápojů, jako jsou domácí i zahraniční vína a řemeslná piva. Jinými slovy, není jiné cesty pro odvětví výroby saké, než aby v něm ženy hrály i nadále klíčovou roli.
