skip to main content
Jak být lepší

Jde vám ze současných událostí hlava kolem? Tohle jsou tři způsoby, jak si dopřát pauzu

2 minuty čtení

Průběh koronavirové pandemie nabírá v Česku nečekané obrátky, a to nejen po zdravotnické stránce. Od informací o počtu nakažených, docházejících místech v nemocnicích nebo podivných schůzkách vrcholných politiků v restauracích/saloncích/kapitulách se sice můžete odstřihnout. I tak vám ale v hlavě může zůstat spousta nepříjemných pocitů, se kterými už nemusí být tak jednoduché se vyrovnat.

Jak upozorňuje psychoterapeut Jan Benda, náš mozek totiž funguje jako věštecký nástroj. Neustále se snaží odhadovat budoucnost, abychom se na ni mohli včas připravit. A někdy se stane, že se takové odhadování poněkud „zvrtne“ a místo konstruktivní přípravy na očekávané události nás jen donekonečna udržuje v napětí předjímáním nejrůznějších katastrof.

Reklama

V takovém okamžiku je na čase dát si pauzu. Přerušit zacyklené myšlenky. Jak to udělat? Jan Benda radí vyzkoušet tyto tři techniky:

Prosté vnímání přítomnosti bez myšlenek

Přeneste záměrně pozornost k přítomným vjemům. Co cítíte hmatem? Uvědomte si pozici svého těla. Jak se tělo dotýká se zemí, se židlí, na níž sedíte. Cítíte dotek chodidel se zemí? Zkuste tento dotek chvíli vědomě pozorovat. Nic víc.

Zkuste na chvíli zavřít oči a pozorujte tmu nebo světlo, které proniká skrz oční víčka. Slyšíte nějaké zvuky? Poslouchejte je chvíli s plnou pozorností. Pozorujte, jak zvuky rozvibrovávají ušní bubínek. To je proces slyšení tady a teď.

Můžete si uvědomit i chuť v ústech nebo kvalitu vzduchu kolem sebe. Polkněte. Nadechněte se. To je vnímání chuti a čichové vnímání. Skrze smysly vnímáme tu jedinou realitu, která teď existuje. To je první pomoc ve stresu.

Reklama

Láskyplné pečování o pocit napětí

Pokud se vám nedaří stresující myšlenky zastavit, můžete zkusit pokročilejší postup. Zaměřte se přímo na napětí ve svém těle. Pozorujte chvíli vědomě místo v hrudníku, v břiše nebo v krku, kde cítíte napětí, stažení nebo tíhu. A zkuste se na toto místo dívat se soucitem.

Jako rodič, který si prohlíží drobné zranění svého dítěte. S péčí a láskou. Víte, že to bolí. A věříte, že to přejde. Tak jako rodič fouká na „bebíčko“ malého dítěte, aby projevil účast a pomohl dítěti se zklidnit, tak se dívejte na svůj pocit napětí. Zkuste se na tento pocit trochu pousmát. A pozorujte, jak se proměňuje. 

Aktuální vydání magazínu

Limity vaší zodpovědnosti

A pak je tu ještě jedna věc. Aniž si to uvědomujeme, snažíme se mít věci pod kontrolou. A když se nám to nedaří, často si to v hloubi duše vyčítáme. Jako bychom byli zodpovědní za vše, co se kolem nás děje. Jako by každá potíž byla naším osobním selháním. Takovému uvažování je ale dobré dát limit.

Zkuste promluvit k té vystrašené části duše v sobě takto: Není to všechno vaše vina. Ne všechno můžete ovlivnit. Uvědomte si, co teď můžete pro sebe a své blízké reálně udělat a udělejte to. A buďte na sebe hrdí, že všem těm potížím čelíte a nestrkáte hlavu do písku.

Nezodpovídáte za každý problém, který se objevil, ale za to, jak na něj reagujete. Dělejte tedy, co můžete. A to, co nemůžete ovlivnit, přijměte. To je postoj bojovníka. A zaujmout takový postoj zvládnete!

Reklama
Reklama