Centrální banky po celém světě řeší náročné dilema: zvyšovat úrokové sazby, nebo ještě počkat? Nad tím, jak se situace vyvine v Česku, se ve svém komentáři zamýšlí hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte David Marek.
Přichází čas začít brzdit. Celková spotřebitelská inflace se vrátila nad tři procenta a jádrová inflace (inflace očištěná o sezonní vlivy, regulované ceny či daňové úpravy, pozn. redakce) pod ní za poslední rok ani jednou neklesla. Reakcí na pandemii bylo v řadě případů zdražování.
Podívejte se například na ceny sportovních jízdních kol, zahradního nářadí a techniky nebo domácích rekreací. V tomto kontextu patrně není překvapivé, když z ČNB zaznívá upozornění, že již brzy by mohla začít zvyšovat své úrokové sazby. Možná již v červnu.
Centrální banka v USA chce ponechat úrokové sazby nízké i přes solidní oživení ekonomiky a nečekaný vzestup inflace. Chce totiž kompenzovat předchozí období nízké inflace a recese. Posouvá se tak od cílování inflace k flexibilnějšímu režimu měnové politiky.
Úvahy o podobném koncepčním posunu obcházejí také Evropskou centrální bankou. Česká národní banka patří mezi konzervativnější centrální banky s méně flexibilním režimem.
Jistě, existují výjimky z plnění inflačního cíle, nicméně když je jádrová inflace mimo toleranční pásmo kolem cílové hodnoty, tlačí model centrální banku k přísnější politice, i přes pomalý růst ekonomiky a předchozí ztráty.
Letos se možná podaří odmazat asi tak polovinu loňských ztrát v ekonomice a na úroveň před pandemií se nejspíše dostaneme v roce 2022, možná až 2023, ale to nebude bránit přísnější měnové politice. Na rozdíl od Fedu a ECB tak přijde zvyšování úrokových sazeb v Česku dříve.
Aktuální otázka zní, jak rychle se budou sazby „normalizovat“. V úrokových sazbách na peněžním trhu je již zahrnut celkem rychlý kvapík ze strany centrální banky. Do roka by mohla centrální banka zvýšit své sazby o celý procentní bod.
Ministrovi financí a lidem před fixací hypotéky tím asi radost neudělá. Centrální banka je naštěstí nezávislá a nemusí brát ohledy na krátery vyhloubené ve veřejných financí. A trh nemovitostí další stimulaci opravdu nepotřebuje.
Otázkou je, zda to vyžaduje situace v domácí ekonomice. Řada průmyslových odvětví, stavebnictví a část služeb jsou stále výrazně pod hodnotami produkce a tržeb, kterých dosahovaly před dvěma lety.
Stejně důležitá otázka je, zda se inflace zklidní, až zmizí dočasné problémy v dodavatelských řetězcích a dopravě a až odezní posuny ve struktuře domácí poptávky, k nimž došlo během pandemie (viz kola a zahrady).
Loni v únoru se ČNB zvýšením úrokových sazeb na prahu pandemie rozhodla poněkud „nešťastně“. Ani teď není zhodnocení situace jednoduché.
