Pokud slavíte Vánoce, tohle dilema jistě znáte. Koupí umělého stromku sice každý rok zachráníte jeden živý, ale je to opravdu zelenější přístup?
Umělé vánoční stromky se vyrábějí z neudržitelného plastu ropného původu a poté se do obchodů často dopravují na velké vzdálenosti. Abyste vyvážili každoroční koupi živého stromku, museli byste ten umělý používat 10 let, a navíc budete mít na konci jeho životnosti věc, která se v přírodě rychle nerozloží.
Ohledně doby rozkladu dosud nepanuje shoda, ale první umělé stromky pocházejí z 20. let 20. století a je dost pravděpodobné, že většina z nich stále leží na skládkách netknutá.
Živé stromky jsou tak zelenější variantou. Pokud jsou lesní školky správně vedené a každoročně vysazují nové kusy, jedná se o udržitelnou surovinu. Do výšky dvou metrů roste stromek sedm let a po celou tuto dobu pohlcuje CO2.
Chcete-li si udělat zelenější Vánoce, pohlídejte si, aby byl stromek pěstovaný udržitelným způsobem a vyrostl co nejblíže vašemu bydlišti, čímž snížíte emise z jeho dopravy.
Pokud kupujete stromek v květináči, můžete jej po Vánocích zasadit na zahrádce – tím mu prodloužíte životnost, aby mohl pohltit další CO2. V některých zemích se dokonce vánoční stromky pronajímají, takže je po svátcích lidé vracejí a lesníci je zasadí.
Živé stromky vyhazujte do sběrných dvorů, kde se postarají o jejich kompostaci. Ve Velké Británii končí na sedm milionů stromků ročně na skládkách, kde se z nich bez dostatečného přísunu vzduchu uvolňuje skleníkový plyn metan. Pokud stromek nejde kompostovat, nejlepší bude jej opatrně spálit.
Text pochází z knihy Jak žít ekologicky?
