Nejeden zaměstnanec se ve své kariéře dostane do situace, kdy v práci narazí na porušení zákona. A leckdy to nevyřeší ani nahlášení nadřízeným, kteří problém jen zametou pod koberec. Takový člověk pak stojí na rozcestí. Může držet jazyk za zuby a ušetřit si problémy, nebo promluvit a riskovat pomstu, ztrátu zaměstnání, snížení mzdy či odsouzení kolegů.
A proto mnoho lidí v takových situacích mlčí. To se teď snaží změnit nová evropská směrnice o takzvaném whistleblowingu, která má za cíl zejména ochranu osob, nejčastěji zaměstnanců, kteří na nekalé či protizákonné praktiky svého zaměstnavatele upozorní. Do 17. prosince 2021 tak měly členské státy Evropské unie přijmout zákony, které by pravidla uváděly v život na národní úrovni.
Český zákon o ochraně oznamovatelů však zatím schválený nebyl. Minulá vláda ho sněmovně předložila už v únoru, ale poslanci ho do podzimních voleb projednat nestihli.
Samotná evropská směrnice zatím chrání pouze ty oznamovatele, kteří upozorní na porušení práva Evropské unie, nejčastěji tak půjde o předpisy týkající se ochrany osobních údajů, korupce, legislativy proti praní špinavých peněz nebo oblast hospodářské soutěže.
Oznamovatele problémů, jako je šikana na pracovišti nebo sexuální obtěžování, evropská směrnice naopak neupravuje. Těmto oblastem se věnuje právě zatím nepřijatý prováděcí zákon, který rozšiřuje věcnou působnost úpravy whistleblowingu i na situace, kdy dojde k podezření z trestného činu nebo přestupku podle českého práva.
Přestože však evropský předpis zatím nebyl implementovaný na národní úrovni, stát již kvůli takzvanému vertikálnímu účinku musí povinnosti, které z něho vyplývají, plnit.
„Velmi zjednodušeně to znamená, že přestože směrnice zatím nebyla implementována do českého práva, její vybraná ustanovení budou účinná vůči státu a veřejné správě,“ komentuje situaci Michal Nulíček, partner v advokátní kanceláři Rowan Legal.
Jednotlivci se tak budou moct vůči státu domáhat některých svých práv, které z evropského předpisu vyplývají. Řekněme například, že by whistleblowera zaměstnavatel neochránil tak, jak by podle směrnice měl, takový člověk by měl možnost žalovat stát za to, že nenastavil k takové ochraně zákonné podmínky.
Zatím si však nemůže stěžovat přímo na zaměstnavatele, právě proto, že na něj se směrnice kvůli selhání české sněmovny ještě nevztahuje.
Stát má navíc podle směrnice, kterou Evropská unie schválila již před dvěma lety, povinnost zřídit interní oznamovací kanály, určené vlastním zaměstnancům i zaměstnancům jeho obchodních partnerů, a také externí oznamovací systém, jehož prostřednictvím budou svá oznámení moct podávat i zaměstnanci soukromých společností.
Tyto systémy musí stát zavést i bez přijetí prováděcího zákona. Na konkrétní sankce proti těm, kdo by bránili podávání oznámení nebo odhalili totožnost whistleblowera, se ale bude muset vyčkat až do jeho přijetí, směrnice samotná je totiž neřeší.
Návrh dosud nepřijatého zákona o ochraně oznamovatelů nicméně pracuje s pokutami do jednoho milionu korun, nebo pěti procenty z obratu společnosti.
Od zmíněného externího oznamovacího systému se očekává, že bude mít významný vliv na soukromý sektor. „I z tohoto důvodu doporučujeme soukromým společnostem neotálet a své interní oznamovací kanály zavést již nyní. Je to cesta, jak snížit riziko, že nad šetřením oznámení ztratí kontrolu a toto bude rovnou řešit zmíněné ministerstvo a potažmo další orgány veřejné správy, včetně příslušných regulátorů,“ upozorňuje advokát Nulíček.
České firmy přitom novou úpravu vítají. Podle průzkumu poradenské společnosti EY a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR koncept whistleblowingu jasně podporuje přes osmdesát procent z nich.
„Největším benefitem je pro ně to, že jim oznamovatelé pomáhají odhalovat problémy v personální oblasti. Díky odpovídajícím procesům ale také častěji dostávají upozornění na podvody nebo porušování předpisů, například k ochraně osobních údajů nebo bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,“ komentuje motivace českých podnikatelů Tomáš Kafka z EY. Pouze 15 procent firem si podle něj myslí, že pro ně oznamovací systém nemá žádný přínos.
Ochranu oznamovatelů již dříve vyzdvihla eurokomisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti Věra Jourová, když na listopadovém Web Summitu v Lisabonu podpořila whistleblowerku Frances Haugen. Ta nedávno vynesla na veřejnost interní dokumenty Facebooku a velkým dílem tak přispěla do diskuse nad neetickými praktikami technologického giganta.
Nebýt whistleblowerů poodkrývajících interní procesy ve společnosti, jako je Haugen, zákonodárci by podle Jourové jen těžko přesvědčovali občany o nutnosti regulací.
Lze proto jen doufat, že prováděcí zákon bude přijat co nejdříve. V neposlední řadě hrozí České republice za neimplementování směrnice takzvané řízení o nesplnění povinnosti, které může vyústit i v to, že stát bude muset zaplatit velkou pokutu.
