„Píárko mi řeklo, že takhle to nepůjde,“ směje se zakladatel startupu Reknihy Tadeáš Kula. Býval prý introvert a teď se to snaží měnit. Jako mladý úspěšný podnikatel musí být otevřený mediálním výzvám, umět mluvit a nestydět se. A jde mu to. Dnes byste v něm zarytého introverta hledali jen těžko. Paradoxně mu ale právě vyhýbání se přehnanému styku s lidmi a noření se do vlastního nitra pomohlo na cestě za byznysem.
„Můj život dostal smysl až v Indii,“ vypráví, jak na konci základní školy následoval otce, který v Asii dostal pracovní nabídku. Nakonec v indickém státě Čennai strávil dva roky na americké škole. Se spolužáky z celého světa se prý ale příliš nedružil. Rozhlížel se kolem sebe, četl a nechával se inspirovat. „Právě tam jsem začal přemýšlet o byznysu,“ vysvětluje, jak ho svět korporací a vysokých mrakodrapů při výletech do Singapuru fascinoval.
O pár let později už v Česku řídí vlastní startup, který letos, jen po třech letech fungování, zaútočí na milionový obrat. V eurech. Po Praze se prohání na elektro koloběžce nebo na kole a první vydělané peníze utrácí jen za zážitky a cestování.
„Jsem minimalista. Mám jen tři bílé mikiny, jednu černou, telefon a tablet. Nic víc nepotřebuju,“ usmívá se pětadvacetiletý Tadeáš. Auto nemá. A ta elektrická koloběžka? „Ta je na firmu.“
Podnikatel od třinácti let
Právě na ní dorazil na místo ranního srazu na pražské náplavce na Výtoni. Na minutu přesně. Promrzlý, ale s nakažlivým úsměvem, byť při představě vynášení koloběžky po schodech na výtoňský viadukt trochu prskal. Reknihy totiž sídlí naproti přes řeku. „Má extrémně dlouhý dojezd, ale taky těžkou baterku,“ vysvětluje.
Při čekání na fotografa se narychlo pověnuje každodenní ranní rutině, kterou obvykle absolvuje na jedné z laviček cestou do officu. Na manažerském Foldu čtvrté generace od Samsungu kontroluje poštu, kalendář, aplikaci a pracovní administrativu. Fotograf dorazil, Tadeáš zaklapne telefon a vyrazíme na cestu do sídla firmy. Cestou nám vypráví jeho mladý podnikatelský příběh. Začínal ve třinácti a od patnácti měl svůj první živnostňák.
„Už v Indii jsem začal provozovat herní servery pro Minecraft nebo Counter-Strike. Pak jsem dělal deset let weby a každou chvíli jsem zakládal nějaký startup,“ směje se. Měl stránku na prodej oblečení, mapování kaváren nebo referenční web, kde doporučoval WordPress profesionálům. „Žádný z nich se nechytl. Podařilo se mi to až s knížkama.“
Vstupujeme do sídla Reknihy naproti smíchovskému autobusáku. Přízemní prostory nejsou velké a slovo, které je nejvíc definuje zní: krabice. Jsou plné knih a jsou všude. Mladé brigádnice je rozbalují, knihy kontrolují, fotí na e-shop a zase balí – do krabic s QR kódy, které putují do podpalubí. Není výjimkou, že se k nim jejich mladý šéf přidá.
„S malým prostorem bojujeme. Ale teď se plánujeme rozšířit,“ hlásí Tadeáš a velí k sestupu do sklepních skladů, kde se konstantně točí sedmdesát tisíc knížek. „Není výjimkou, že se knížka prodá hned po umístění na e-shop,“ pochvaluje si.
S kolegou a svou pravou rukou Khaldonem procházejí spletí chodeb a řeší logistiku skladu a uvolňování regálů. Každé volné místo je třeba využít. „Nedávno jsme otevřeli nový sklad, kam se vejde dalších sedmdesát tisíc knížek,“ hlásí Tadeáš.
Knihovny Čechů plné knížek a peněz
„Sám jsem se chtěl zbavit nějakých knížek, ale nikde jsem nenašel full experience,“ vzpomíná Tadeáš na chvíli, kdy ho napadlo rozjet Reknihy. Jel tehdy na rekole a říkal si, že Češi mají „brutálně moc knížek v knihovnách“ a v nich peníze.
„Jenže antikvariáty odmítají používat technologie a na různých bazarech mě zase nebaví všechny ty rezervace, doprava, zdržování. V tom jsem viděl příležitost,“ říká. K myšlence na digitální platformou, která dá knihám nový život, prý poprvé přidal i byznys plán a klaplo to.
Pustit si do sluchátek meditační hudbu a chvíli relaxovat.
To už ale spěchá do kavárny. Za minutu mu začíná call s týmem. „Na Foldu mě baví, že zatímco se vidím s kolegy na displeji, můžu si zároveň psát poznámky S Penem v jeho dolní polovině,“ komentuje možnost rozdělení displeje na několik oken. „Je to de facto malý notebook,“ dodává a probírá s kolegy firemní administrativu a především rozvoj byznysu.
Takových konferenčních hovorů má prý i několik denně. Se spolupracovníky, obchodními partnery nebo i investory Jiřím Hlavenkou a podnikatelem Janem Slámou z fondu Jinej fond, kteří Kulův startup při rozjezdu podpořili několika miliony.
Prales za les a náročný svět CEO’s
„Když otočíme jednu knížku, ušetříme nějakých 300 litrů vody, která padne na její výrobu. A jeden strom se rovná sto knížek,“ zdůrazňuje princip cirkulace Tadeáš. „A to už je řádný lesík,“ raduje se. Jeho startup se zapsal do povědomí jako ten, který pětikorunu z každé prodané knížky posílal organizaci Rainforest Trust na podporu deštných pralesů. Dnes míří s podporou Sázíme Česko domů.
„Přešli jsme na sázení stromů v Česku. V objednávce je možné zakliknout vysazení stromu. Bereme jako nejoptimálnější, že je to lokální a trackovatelný progres. Klientovi přijde certifikát i s geolokací ‚jeho‘ stromu.“
Princip cirkularity zboží Tadeáše baví. Souvisí s tím i jeho vztah či spíše nevztah k vlastnění fyzických věcí. Nedávno ho prý rozhodilo, že si musel koupit zastřihávač vousů. „Žádné fyzické krátkodobé věci, které by mě těšily dvě hodiny. Ty odmítám a nevlastním. Utrácím jen za cestování a za zážitky.“
S přítelkyní nejradši vyrážejí na východ. „Láska je jihovýchodní Asie. Miluju ten jejich chaos. Indové jsou schopni ho královsky ustát, což jsem mnohokrát zažil na škole. Proto jsem v podobných situacích obvykle naprosto klidný,“ vysvětluje mladý CEO a sahá po sluchátkách i po novém telefonu Galaxy Z Fold4 od Samsungu. Jedna z jeho mála „neřestí“ v každodenním nabušeném programu je totiž pár minut v lotosu. Sluchátka s uklidňující hudbou zasouvá do uší. A to už se z cesty klidí kolegové i my s fotografem. Meditace začíná.
Kontra ke chvílím, kdy je Tadeáš rád sám se sebou, jsou povinnosti šéfa startupu, který se každoročně posouvá „o parník“. „Byznys se každý měsíc totálně změní. To je, jako kdybych měl za rok desetkrát odmaturovat. Ale bojuju s tím,“ říká otevřeně.
„Nedávno jsem seděl s dvanácti středoškoláky, kteří obcházejí firmy v rámci projektu Kudykampus. Říkal jsem jim i to, že role CEO je často drsná. „Stane se, že voláte investorovi s tím, že intenzita progresu a úkonů je mnohem rychlejší, než bych si přál a občas vás to prostě pěkně semele,“ přiznává.
„Máte zodpovědnost za padesát lidí. A kde se ty věci mám naučit? A neměl bych přicházet s myšlenkami o rok dřív? Není to sluníčková pozice. Ale nikdy bych to nepoložil.“
Zásadní je pro něj prý spokojenost investorů. „Oni jsou vlastně takové moje vysvědčení.“ Letos v Reknihy investovali do automatizace většiny procesů. Zůstalo jediné, kdy se knížka musí fyzicky odněkud někam přesunout. „Na takové linky tady nemáme prostor. Ale vše ostatní jsme zautomatizovali,“ chlubí se s úlevou.
Rychlost a efektivita ve čtyřech minutách
Jak v takovém zápřahu relaxuje? Sportu prý příliš nedá. Nemá na to čas. „Fitko? Mně vadí, že se člověk musí vysprchovat, musí se tam dostat, obléknout, převléknout. To mě hrozně nebaví. Potřebuju rychlost, efektivitu. Takový refitko,“ směje se. Čerstvý majitel zelené karty si prý jde jen občas s rodiči zahrát golf. „Je to fajn, ale vydržet čtyři hodiny bez telefonu? To je fakt drsný.“
Se svou pravou rukou Khaldonem Trabulsim.
Efektivitu a rychlost během dne Tadeáš zmiňuje hned několikrát. Je velmi strukturovaný a jen marně byste v jeho denním plánu hledali plonkovou chvíli. Že miluje sebevzdělávání, se dozvídáme jen náhodou. Když se zeptáme, co čte chlapík, který do českých domácností ročně dodá desítky tisíc knih.
„Čtu rozhodně sebevzdělávací knihy. Teď třeba titul Jak ze startupu udělat scale-up nebo Jak desetkrát růst. Na beletrii moc nejsem. Potřebuju tu rychlost. Často čtu knihy na webu Four Minute Books, kde ty nejlepší světové knihy přečtete za čtyři minuty a top myšlenky z nich získáte pěkně souhrnně,“ usmívá se šéf Reknihy, na jehož e-shopu nejvíc frčí díla Třeštíkové, Hartla, Harry Potter nebo Deník malého poseroutky.
Je podvečer a Tadeáše čeká cesta do sauny. Jeho pravidelný rituál, který si dopřává i třikrát týdně. „Buď s přítelkyní nebo s klukama tady z pobočky, ale nejčastěji sám. Sice teď nevypadám jako introvert, ale já prostě potřebuju dobíjet baterky. Dvojnásobně víc než potřebuje extrovert. Škoda jen, že si tam nemůžu vzít sluchátka.“
