Steve Feinberg, zástupce ministra obrany v administrativě Donalda Trumpa, je mezi svými kolegy nejkvalifikovanějším miliardářem. Možná je ale také tím nejkontroverznějším.
Než ministr obrany Pete Hegseth začal posílat textové zprávy o válečných plánech ze svého mobilu, možná se měl nejprve poradit se Stevem Feinbergem.
Jak se ukázalo, miliardářský investor, který složil přísahu jako Hegsethův zástupce, investoval miliony dolarů do společnosti Privoro. Ta spolupracuje s armádou na vývoji obalů na mobilní telefony, které chrání před hackery – a umožňují úředníkům nosit jejich zařízení i do citlivých oblastí.
Privoro je jen jednou z mnoha Feinbergových investic do obranného sektoru, díky čemuž má přehled prakticky o všech žhavých tématech moderní války – od dronů přes satelity a hypersonické střely až po umělou inteligenci.
Feinberg, soukromý a patriotický investor, sází na tyto firmy prostřednictvím své společnosti Cerberus Capital Management z Wall Street, a to z vlastních peněz.
Obklopuje se také bývalými vládními činiteli včetně viceprezidenta George H. W. Bushe a úřadujícího ředitele CIA za Baracka Obamy.
To z něj činí v současné administrativě poněkud výjimečnou postavu. Prezident, který rovná peníze s inteligencí, obsadil nejvyšší vládní pozice miliardáři, ale nikdo z nich nemá pro svou funkci takové předpoklady jako právě Feinberg.
Wrestlingová manažerka Linda McMahon vede ministerstvo školství. Realitní developer Steve Witkoff má na starosti diplomacii. Spoluzakladatel Tesly Elon Musk se věnuje kontrole efektivity. Feinberg, který má řídit každodenní provoz ministerstva obrany, zatímco Hegseth slouží jako jeho veřejná tvář, se naplno soustředí na oblast, kterou dobře zná.
„Viděli jsme tu ukázku výjimečné kompetence, inteligence a schopností,“ řekl Roger Wicker, republikánský předseda senátního výboru pro ozbrojené síly, na závěr Feinbergova schvalovacího slyšení, při kterém měla slova uznání i část demokratů.
„Myslím, že do této nominace přinášíte netradiční schopnosti,“ poznamenal Tim Kaine, někdejší kandidát na viceprezidenta po boku Hillary Clinton. „A některé netradiční dovednosti jsou právě teď potřeba.“ O tom není pochyb, zejména když ministerstvo obrany nikdy neprošlo čistým auditem a zároveň čelí novým hrozbám po celém světě.
Kromě odborných znalostí si však Feinberg do funkce přináší i arzenál možných střetů zájmů. Úředníci po nástupu do funkce často své podíly prodávají. Náměstek ministra místo toho navrhl, že je předá dědicům a charitativním organizacím.
Vzhledem k tomu, že mnohé z jeho obranných investic již drží rodinný svěřenský fond – a on sám už dříve přispíval na dobročinné účely –, vypadá jeho řešení spíše jako pokračování majetkového plánování než jako skutečné odstoupení od soukromých investic.
Přesto jde o dostatečné oddělení na to, aby se Feinberg, otec tří dcer, mohl vyhnout federálním etickým zákonům. Trestní zákon o střetu zájmů se vztahuje na majetkové podíly nezletilých dětí, ale nevztahuje se na investice dědiců starších osmnácti let.
Miliardář nepochybuje o tom, že jeho podnikatelská kariéra bude dobrým základem pro působení ve vládě.
„Feinberg přináší desetiletí zkušeností ze soukromého sektoru a strategický přehled, který potřebujeme k tomu, abychom zefektivnili a posílili výkonnost ministerstva obrany,“ uvedl ve svém prohlášení mluvčí Pentagonu Eric Pahon a odmítl odpovědět na další konkrétní otázky.
„Feinberg i nadále dodržuje veškeré etické závazky, aby jeho kroky sloužily výhradně zájmům ministerstva obrany a národní bezpečnosti USA.“ Pokud Feinberg dokáže tento závazek naplnit a nedovolí, aby investice jeho dcer ovlivnily jeho úsudek, mohl by být přesně tím člověkem, kterého země právě teď potřebuje – vážným lídrem v čase otřesů.
Vlastní metody
Feinberg byl vždy obtížně čitelný. Koncem sedmdesátých let se přestěhoval ze skromného domu v Spring Valley ve státě New York do areálu Princetonské univerzity, kde se zapojil do tenisového týmu a programu univerzitního armádního výcvikového programu. Přátelé z té doby ho popisují jedním slovem: „Intenzivní.“
Na akademické půdě, kde je spousta známých exkluzivních klubů, se přidal k jednomu z mála, který přijímal prakticky kohokoli. „Na Princetonu byl tak trochu výjimečný,“ říká jeho bývalý spolužák. „Když procházel kampusem, byl ve vlastním světě. Jak říkám, nikdy jsem ho neviděl v žádném společenském kontextu. Byl tak trochu silou sám o sobě.“
Feinberg studoval politologii a jeho sklon k opačnému pohledu na věc se projevil už velmi brzy. Aby dokončil svou diplomovou práci, v níž zkoumal, zda by prostituce a drogy měly být legální, odmítl využít odbornou literaturu a místo toho si vytvořil vlastní závěry přímo v ulicích New Yorku, kde dělal rozhovory s policisty, prostitutkami a pasáky.
Když testoval, jak se prostitutky vyhýbají odhalení policií, vstoupil Feinberg do masážního salonu nedaleko Times Square se stříkací pistolí v kapse – a všiml si, jak se o něj hosteska otřela a následně zamířila do patra, „pravděpodobně aby varovala svého šéfa,“ jak napsal.
Závěr jeho práce zněl: prostituce a nelegální návykové látky, které mu byly osobně odporné, nelze efektivně kontrolovat, a proto by měly být legalizovány. Navrhl, aby drogy dovážela vláda USA a následně je distribuovala do lékáren, kde by si je uživatelé mohli koupit na předpis.
Na jiném projektu, ve kterém se snažili zjistit, zda lidé ochotnější riskovat v osobním životě častěji podporují vysílání amerických vojáků do války, s Feinbergem spolupracoval i student Bert Kelley. Ten na Feinberga vzpomíná jako na „velmi pilného“ navzdory tomu, že čelil osobním problémům, včetně nemoci své matky.
Ti, kteří Feinberga znali tehdy, ho v jeho současné pozici vidí s potěšením. „Není takový, jak si liberálové rádi představují každého kandidáta, kterého nominuje Trumpova administrativa,“ říká Kelley. „Je kvalifikovaný, schopný, zaujatý.“
Kevin Doherty, který Feinberga také znal z Princetonu, obrazně dodává: „Bude tím dospělým v místnosti.“
Cesta finančníka
Feinberg začal svou kariéru na Wall Street a brzy se střetl s některými z nejsofistikovanějších – a zároveň nejkontroverznějších – finančníků v Americe. Začínal ve firmě Drexel Burnham Lambert, kde působil jako obchodník. Společnost nakonec zkrachovala kvůli rozsáhlému skandálu s podvody.
Miliardář Michael Milken kvůli tomuto skandálu skončil ve vězení. Feinberg firmu opustil ještě před jejím pádem a přešel do společnosti Gruntal and Company, kde se setkal se Stevenem Cohenem – jehož firma později přiznala vinu za obchodování na základě důvěrných informací (a Cohena to osobně stálo 1,8 miliardy dolarů).
Feinberg se těmto skandálům dokázal vyhnout a vybudoval si pověst investora do rizikových aktiv, méně lichotivě označovaného jako „sup“, který ví, jak najít maso na kostech upadajících firem. V roce 1992 opustil firmu Gruntal a založil investiční společnost Cerberus, pojmenovanou po trojhlavém psu hlídajícím brány pekla.
Ne vždy to bylo příjemné. Například koncem devadesátých let působil Feinberg ve správní radě jedné zdravotnické firmy, do níž zároveň investoval skrze nákup jejího dluhu. Když vedení jednalo s věřiteli o restrukturalizaci, právník spolupracující s představenstvem uvedl, že se Feinberg z jednání stáhl.
Akcionáři si však stěžovali, když generální ředitel, kterého Feinberg do funkce dosadil, přivedl firmu do bankrotu – což vyvolalo podezření, že se věřitelé snaží firmu neoprávněně převzít. Soud pro konkurzní řízení ale dal Feinbergovi za pravdu.
Feinberg se dál snažil držet v ústraní, i když jeho jméno postupně získávalo na známosti. Dlouhá léta žil ve skromném domě v lesích u Stamfordu v Connecticutu, téměř bez sousedů. Později přikoupil městský dům na Manhattanu, ale i tam se držel stranou.
„Snažíme se být naprosto neviditelní,“ měl údajně jednou říct investorům. „Když se někdo z Cerberusu objeví se svou fotkou a fotkou svého bytu v novinách, nejen že ho vyhodíme. Zabijeme ho.“
Sláva má ale i své výhody. V roce 1999 Feinberg najal bývalého viceprezidenta Dana Quayla, který měl sice jen minimální byznysové zkušenosti, ale byl slavný a dobře se vyjímal před kamerami – což se hodilo při shánění investorů.
Hodnota aktiv ve správě Cerberusu vzrostla z odhadovaných sedmi miliard dolarů v roce 2001 na šestnáct a půl miliardy na začátku roku 2006. V tom roce se k Feinbergovi přidal i někdejší ministr financí George W. Bushe John Snow. Do roku 2007 už firma spravovala odhadem 26 miliard dolarů.
Peníze plynuly do širokého portfolia zahrnujícího nemovitosti v Německu, banky v Japonsku nebo potravinářské podniky v USA. Feinberg koupil několik známých značek (Alamo Rent A Car, Yellow Pages, Fila) a uplatňoval typickou strategii private equity: osamostatnit opomíjené divize velkých korporací, konsolidovat roztříštěné trhy a oživit upadající firmy.
Cerberus investoval také do vysoce úročených půjček – v jednu chvíli držel část dluhu Trumpovy věže v Chicagu a jindy poskytl záchranné financování dřevařské firmě miliardářky Maggie Hardy.
„Byli to nejchytřejší lidé, se kterými jsem kdy – dodnes – vyjednávala,“ řekla později Hardy americkému magazínu Forbes. Feinberg však neudělal dojem jen na ni. „Jeho firma rostla a přežila spoustu otřesů,“ říká David Storper, zakladatel 5P Capital Management. „Pokud bych měl vytvořit užší seznam fondů, kam alokovat kapitál, Cerberus by na něm určitě byl.“
V letech 2006 a 2007 vedl Cerberus konsorcium investorů, kteří koupili 51procentní podíl v GMAC, finanční divizi General Motors, a poté přikoupili i osmdesátiprocentní podíl v Chrysleru – automobilce, která dříve patřila pod Mercedes-Benz. „Feinberg to dělá pro svou vlast,“ řekl v roce 2007 jeden z manažerů Chrysleru pro Forbes. „Považuje to za způsob, jak jí vrátit, co mu dala.“
V roce 2018 dostal Feinberg další šanci sloužit vlasti, když ho Donald Trump pověřil vedením poradního výboru pro zpravodajské služby. Funkce sice nenesla žádné formální pravomoci – a Feinberg tak mohl dál řídit své podnikání –, ale poskytovala mu přístup k obrovskému množství informací.
Absolvoval přes tři tisíce brífinků a ponořil se do struktur zpravodajských agentur, FBI a ministerstev obrany, vnitřní bezpečnosti, obchodu a financí. „Byla to neuvěřitelně vzdělávací práce – velmi děsivá,“ řekl později při svém schvalovacím slyšení. „V jistém smyslu to byla ta nejširší forma vzdělání, jakou člověk může získat.“
Tyto informace ho dovedly k investicím – zejména do firem, které by mohly USA pomoci konkurovat Číně. Feinberg získal podíl ve Stratolaunch, vesmírném startupu, který založil spoluzakladatel Microsoftu Paul Allen s cílem „ochránit Zemi pro budoucí generace“.
Firma se přeorientovala na hypersonické technologie – schopnost vypouštět superrychlé rakety. V roce 2018 Cerberus koupil i jediného většího amerického výrobce podmořských optických kabelů, které přenášejí většinu světových dat – klíčovou infrastrukturu digitální éry, náchylnou ke špionáži a sabotáži. Firma SubCom se stala jedním z hlavních pilířů Feinbergova portfolia.
Kromě investic skrze Cerberus začal Feinberg uzavírat i vedlejší obchody přes firmu Tracker Capital, kde jako poradce působil i bývalý šéf CIA za Obamy. Z finančních výkazů vyplývá, že prostředky na tyto investice pocházely z rodinného svěřenského fondu.
V roce 2021 investoval do firmy Accion Systems z MIT, která vyvíjela pohonné systémy pro satelity. „Jedna z největších a nejdražších výzev vesmírného průmyslu,“ uvedl Michael Morell, bývalý šéf CIA. Další investicí byla zmíněná firma Privoro, vyrábějící bezpečnostní pouzdra na mobily.
Jak Feinberg získával větší přístup ke zpravodajské komunitě, rostl i objem peněz, které spravoval. Hodnota aktiv ve správě Cerberusu se zvýšila z odhadovaných třiceti miliard dolarů na začátku roku 2017 na šedesát miliard v roce 2022 a dnes dosahuje přibližně sedmdesáti miliard.
Feinbergovo osobní čisté jmění se tím zvýšilo na zhruba pět miliard dolarů. S tolika penězi a minimem toho, co by mohl v soukromém sektoru ještě dokázat, začal přemýšlet o nové misi.
Jedním z prvních úkolů, které Feinberga čekají, je zjistit, kam vlastně míří všechny peníze z daní. „Zřídíme válečnou místnost,“ řekl při svém schvalovacím slyšení, „a budeme procházet každý program, každou položku, řádek po řádku, s armádou lidí, dokud to nebude hotové – 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.“
Až se čísla srovnají, udělá to, co dělá vždycky – restrukturalizuje. Šetřílci v Trumpově administrativě už slíbili, že z rozpočtu ministerstva obrany ve výši zhruba 850 miliard dolarů vyčlení padesát miliard a přesměrují je na jiné priority. Pokud chcete vědět, kam by tyto prostředky Feinberg investoval, stačí se podívat, kam investoval své vlastní.
„Největší hrozbou a zároveň největší výzvou je pro nás jednoznačně Čína,“ řekl muž, jehož firma nakoupila loděnice v Jihočínském moři. „Je to první země, se kterou kdy soupeříme a která má zároveň velkou ekonomiku i velkou armádu.“
Které zbraňové systémy si podle něj zaslouží zvláštní pozornost? „Hypersonické zbraně,“ odpověděl Feinberg během slyšení. „Obrovský problém. Investujeme do toho příliš málo. Je to nezbytné pro naši národní bezpečnost.“ Těžko s tím polemizovat – v jaderném konfliktu může vítězem být ten, kdo první odpálí hlavice. Feinberg má ale i další zájmy.
„Budeme potřebovat obrovské množství bezpilotních letounů,“ poznamenal – aniž by dodal, že jedna z jeho společností vyvíjí armádu autonomních bojových dronů. Tyto stroje musejí fungovat s „centrálním mozkem“, jak dodal – což možná vysvětluje, proč investoval do firmy vyvíjející umělou inteligenci pro autonomní vozidla. „Pokud toho nedosáhneme,“ varoval, „je ohrožena naše národní bezpečnost.“
Aby tyto výzvy zvládl, chce Feinberg změnit systém zadávání zakázek. Je přesvědčen, že ministerstvo obrany se příliš spoléhá na několik megadodavatelů, kteří jsou sice mistry ve výrobě, ale ne nutně v technologickém vývoji. Doufá, že do procesu vtáhne více firem – například automobilky – a také víc startupů působících v obranném sektoru.
Součástí jeho plánu je jít hlouběji do dodavatelského řetězce, spolupracovat přímo se subdodavateli a tím podpořit inovace. „Jako kontraktor jsem se neustále ocital v údolí smrti – měl jsem lepší technologii, ale větší společnost o ni neměla zájem,“ popsal. „Ministerstvo obrany do toho může částečně vstoupit. Ne úplně ve všem, ale existuje tu spousta příležitostí, jak podpořit inovace a schopnosti menších firem. A to musíme udělat.“
Tohle není druh práce, kterou by Feinberg hodlal delegovat. „Můj názor je, že náměstek musí jít program po programu, řádek po řádku – a ne to jen předat někomu jinému.“ A právě v tom tkví celá dilema.
Steve Feinberg by mohl být přesně tím člověkem, kterého Amerika potřebuje k modernizaci ministerstva obrany. Mohl by ale také odklonit obrovské sumy peněz směrem ke svým dědicům. Po letech otupělosti vůči etickým otázkám by však Amerika mohla být s tímto kompromisem docela smířená.
