Tohle je příběh podnikatelského rodu a taky jedné továrny, kde se dlouhá desetiletí vyráběl textil, ale nyní se tu designují a produkují luxusní vířivky značky USSPA . A točí se kolem ní životy čtyř generací.
První generace: Eliška a Jiří Maixnerovi
Moji rodiče se za války seznámili právě tady v továrně. Tatínek sem jako student textilní školy dostal umístěnku,“ vzpomíná dvaašedesátiletá Hana Kolářová, dcera Elišky a Jiřího Maixnerových, jak to celé začalo, zatímco během focení pro Forbes spolu s ostatními členy rodiny opečovává svou devadesátiletou, ale stále úžasně vitální maminku.
Oba její rodiče byli textilní odborníci, Jiří se stal vedoucím výroby a Eliška byla designérka a výtvarnice. Po válce chtěl Jiří fabriku koupit a začít podnikat, to mu ale překazila povinná vojna a Vítězný únor. „Byl to tehdy šok. Ale kdyby se mu to povedlo, komunisti by mu ji stejně sebrali, a ještě by ho třeba poslali někam do dolů,“ pokrčí rameny Kateřina Kadlecová, jejich vnučka, které je dnes 42 let.
Manželé Maixnerovi přesto v dobroučské továrně, za komunistů patřící pod značku Hedva, strávili celou profesní kariéru: Jiří se postupně vypracoval až do ředitelského křesla, Eliška působila jako hlavní designérka – unikátní hedvábný deštník podle jejího návrhu (prohlédnout si ho můžete na rodinné fotce na předchozí stránce) se dokonce dostal na Expo 58 a v roce 1982 získal tehdy nejvyšší ocenění za design: Nejlepší výrobek roku ministerstva průmyslu.
Když šel v roce 1986 Jiří do důchodu, vládu nad továrnou převzal nový šéf. „Nebyl to odborník, zato kovaný komunista,“ vypráví trochu trpce Hana, která v osmdesátých letech po své mamince převzala post hlavní designérky. „Chtěl konkurovat cenou, ne kvalitou, a tak nechal zlikvidovat řadu unikátních strojů.
Pak už se tu vyráběly obyčejné věci a s výrobou to začalo jít z kopce. Tatínka to hodně zasáhlo, i zdravotně.“ Začátek devadesátých let tak znamenal pro dobroučskou továrnu temné období a velké změny přinesl i do téhle rodiny.
Druhá generace: Hana a Petr Kolářovi
Hana textil původně dělat nechtěla, bavilo ji spíš malířství. Plánovala UMPRUM, jenže se v roce 1973 v Dobrouči seznámila s Petrem Kolářem, který sem přijel původně jen na víkend. „Hančina rodina byla nesmírně milá, hned mě vzali mezi sebe,“ vzpomíná 67letý Petr, sám vystudovaný textilní inženýr, který rychle zapadl jak do rodiny, tak do tehdejší Hedvy.
Během dalších let se Kolářovi několikrát stěhovali podle toho, do které pobočky Petra z Hedvy poslali. Postupně se jim taky narodily dvě dcery: Kateřina a Petra. Zpátky do Dolní Dobrouče se vrátili v roce 1983. Hana zakotvila ve fabrice, Petr načas odešel pracovat do Výzkumného ústavu bavlnářského v nedalekém Ústí.
Když přišla revoluce, začali manželé jako řada dalších myslet na vlastní podnikání. Zvlášt když Hanu v roce 1991 z Hedvy propustili. „Chodili jsme tehdy hodně na procházky a já jsem kolem továrny vůbec nechtěla jít,“ říká Hana. „Petr mi ale říkal: Jen pojď, já ti ji jednou koupím.“
A skutečně chvíli uvažovali, že by fabriku koupili, jenže s její tehdejší produkcí to prý už nemělo smysl. „Udělali jsme si kalkulaci a vyšlo nám, že to tu musí jít do háje,“ vysvětluje Petr Kolář, který v té době řídil ústecký Reiter Elitex. Místo toho se tehdy rodina nadchla pro myšlenku výroby vířivek, se kterou se vrátila jejich v té době sedmnáctiletá dcera Kateřina ze studijní cesty do USA.
S podnikáním začínali v Ústí nad Orlicí, ale v roce 1998 se naplnila Petrova předtucha, s dobroučskou továrnou to „šlo do háje“ a Kolářovi ji koupili. Jen v ní nově začali místo kdysi luxusního textilu vyrábět luxusní vířivky. „Velká satisfakce pro nás byla, že jsme ji stihli koupit několik týdnů předtím, než můj tatínek zemřel. Dokonce se sem stihl ještě jednou podívat,“ říká Hana.
Třetí generace: Kateřina a Jan Kadlecovi, Petra a Lukáš Rychetští
Za čtvrtstoletí své existence už toho USSPA zažilo dost. Po úspěšném startu přišla v roce 2008 krize a následný propad prodejů. Z něj se ale tahle vitální rodina dokázala vyškrábat a dnes se „spáčkům“ v Dobrouči daří dobře a podle slov Kateřiny Kadlecové by měly nadále růst.
Kateřina o tom ví všechno a není se co divit – v roce 2011 svěřili rodiče řízení firmy do rukou právě jí. Její sestra Petra, po mamince spíš umělecká povaha, se dlouho do byznysu zapojit nechtěla, lákalo ji šperkařství. Když pak ale bylo potřeba, začala vést marketing. A stejně jako do dobroučské rodiny kdysi zapadl Petr Kolář, jsou s ní semknuti i manželé obou sester.
Jan Kadlec je ve firmě už přes dvě dekády a dnes spolu s Kateřinou společnost řídí. Petřin manžel Lukáš Rychetský má zase na starosti obchod. „Říkáme, že když přijde partner do rodiny, hned mu najdeme místo ve fabrice. Ovšem pracovat spolu má samozřejmě plusy i minusy, vždycky je něco za něco,“ říká Petr Kolář.
„Cítíme ale navzájem velkou zodpovědnost a snažíme se být jeden ke druhému féroví a poctiví. To je pro nás hodně důležité.“ „A stejně se chováme vůči našim zaměstnancům. Vždyť někteří z nich jsou s námi i víc než dvacet let, takže jsou vlastně taky součástí rodiny,“ doplňuje ho Kateřina.
Čtvrtá generace: Albert Kadlec a Matylda Rychetská
Tahle kapitola je nejkratší, protože je o nenapsané budoucnosti a nejmladší generaci dobroučského klanu. O Albertovi, synovi Kateřiny a Jana, a Matyldě, dcerce Petry a Lukáše. Je tedy ještě brzy předvídat, jestli z nich jednou vyrostou nástupci rodinného byznysu.
Minimálně Albert už k tomu má ale namířeno. „Odmalička cítí zodpovědnost za firmu a lidi v ní. A o všechno tady se zajímá, prý aby byl připravený, až tu jednou bude ředitelem,“ směje se Kateřina Kadlecová.
