Loňský březen měl být měsíc, který završí patnáct let práce Martina Stranky, jednoho z umělecky i komerčně nejúspěšnějších současných českých fotografů. Po víc než půlroce příprav a útratě jednoho a půl milionu korun v Mánesu otevřel svoji retrospektivní výstavu.
A po jedenácti dnech ji zase zavřel. Všechno přitom vypadalo skvěle. Podařená vernisáž pro sedm set lidí a návštěvnost víc než tisíc lidí denně. Výstava pojmenovaná „Dechem“ měla loni našlápnuto k zařazení mezi kulturní akce roku. Jenže covid-19 rozhodl jinak.
„První dny, kdy se zprávy o začínající pandemii začaly objevovat, jsem si říkal, že o nic moc nejde. Ale přituhovalo čím dál víc,“ vzpomíná Stranka.
Ve čtvrtek 11. března byl Mánes plný lidí až po střechu. A Stranka už věděl, že další den už se dveře výstavní síně neotevřou. „Musel jsem jít stranou, kde jsem si utíral slzy,“ přiznává. I tak sedm měsíců připravovanou výstavu stihlo vidět třináct tisíc návštěvníků.
Přípravy na otevření výstavy byly zpočátku pozvolnější, ale dva tři měsíce před vernisáží na ní pracoval tým pěti lidí každý den. Rozvržení výstavy, tisk velkoformátových fotografií, příprava knihy nahrazující výstavní katalog či desítky rozhovorů do různých médií. „Celé to bylo mnohem náročnější, než jsem čekal,“ připouští fotograf.
Vedle času další ztrátu představovaly do výstavy vložené peníze, které Stranka zaplatil ze svého. Navíc s vědomím toho, že se mu nevrátí ve formě vstupného. Žádné totiž nevybíral.
I přesto si odmítá stěžovat. „Mám štěstí, že peníze nejsou zase takový problém, protože si moje fotografie kupují galerie i soukromí sběratelé. Moje maminka si dělala srandu, že jsem za to mohl mít malý byt na malém městě,“ říká s úsměvem Stranka.
V souvislosti s penězi tak po výstavě musel často odpovídat na otázky, jestli byl bezplatný vstup rozumný nápad. Stranka si za ním ale stojí a hodlá ho zachovat i v budoucnu.
Strankova fotografie Dreamers and Warriors z cyklu I Found The Silence
Konec výstavy sice přinesl velké negativní emoce, Stranka je ale rychle dokázal překlopit v pozitivní motivaci, kterou popisuje jako úplný restart všeho. „Zase jsem se naplno vrátil k práci a výsledkem byl především nový cyklus fotografií Boyhood,“ vysvětluje. Zároveň byl rozhodnutý, že se do Mánesu znovu vrátí.
„Tenhle prostor má pro mě obrovské kouzlo. Vystavovali tam lidé, kteří vytvářeli českou a v některých případech i mezinárodní výtvarnou scénu. Kdysi jsem chodil kolem a říkal jsem si, že tady by bylo fajn mít jednou vlastní výstavu. A ono se to nakonec povedlo,“ vysvětluje.
Jeho návrat do funkcionalistické budovy probíhá právě teď. Výstava Dechem se do Mánesa vrací se začátkem listopadu a v pondělí od jedenácti hodin dopoledne si ji budou moci prohlédnout první návštěvníci. Úplně stejná jako loni ale není. Už jen proto, že obsahuje nový cyklus Boyhood. Trvat má až do konce měsíce. Tedy pokud se covidová situace znovu nezhorší.
„Kdyby se měly naplňovat horší scénáře a hrozil by znovu lockdown, podle současných čísel by to mělo vyjít na konec listopadu nebo začátek prosince,“ doufá Stranka, který stejně jako v loni plánuje být v Mánesu k dispozici každý den. Možná tak výstavou provede právě vás.
