Vážení čtenáři, původní verze článku nebrala v potaz rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, jelikož článek vznikl ještě před jeho zveřejněním. Za chybu se Vám omlouváme.
Od konce loňského roku vyžadoval technologický gigant IBM očkování proti covidu po všech svých amerických zaměstnancích. Kdo na to nepřistoupil, toho čekalo neplacené volno. Letecká společnost United Airlines dokonce pracovníky, kteří se odmítnou očkovat, nekompromisně propouštěla.
Zatímco v případě aerolinek šlo o rozhodnutí managementu, pracovníků IBM se očkovací povinnost týkala poté, co hlava země nařídila vakcinaci všem federálním zaměstnancům i zaměstnancům obchodních partnerů státu, včetně soukromých společností, jako je IBM.
Tohle rozhodnutí prezidenta Joea Bidena teď nicméně ve Spojených státech zastavil Nejvyšší soud. Potvrdil jen platnost nařízení o povinné vakcinaci části zdravotníků. Očkování v amerických firmách s více než stovkou zaměstnanců už nicméně není v USA na pořadu dne.
U nás je však na stole podobná vyhláška. Na základě zákona o ochraně veřejného zdraví od letošního března zavádí povinné očkování proti covidu u některých zaměstnanců a věkových skupin.
Konkrétně se předpis má vztahovat na pracovníky sociálních služeb, vojáky, složky integrovaného záchranného systému i budoucí zdravotníky a zaměstnance sociálních služeb. Podzákonný předpis je účinný už od prosince, pořád je však možné, že jej vláda nebo soud do konce února zruší.
I tak už ale vyhláška o povinném očkování budí emoce. A stejně tak praxe ve Spojených státech, kde neočkovaní zaměstnanci dostávají výpověď, která nakonec vyústila v zásah tamního nejvyššího soudu.
Dostaneme se i my v budoucnu k tomu, že všichni zaměstnanci budou muset být očkovaní, jinak je firmy začnou ve velkém propouštět?
Zatím se povinné očkování u nás týká jen určitých profesních skupin. Naopak vyžadovat očkování nad rámec zákona firmy ani jiní zaměstnavatelé nesmějí. Neočkovaní zaměstnanci, kterých se povinnost má podle vyhlášky týkat, zřejmě dostanou za její porušení jednorázovou pokutu až ve výši deseti tisíc korun.
Kromě peněžní sankce to ale pro ně může znamenat i další problémy. Podle právničky Odborového svazu státních orgánů a organizací Šárky Homfray je totiž v případě, že je příslušnou vyhláškou předepsáno povinné očkování pro některé nemoci, pro výkon vymezených pracovních činností nezbytné toto očkování absolvovat.
„Zaměstnavatel je pak povinen zajistit výkon daných činností pouze očkovanými osobami a bez očkování v těchto případech nemůže pracovní poměr začít či dále pokračovat. Případně je nutné řešit pracovní zařazení daného zaměstnance či zaměstnankyně nebo například jejich převedení,“ vysvětluje právnička.
Zároveň však upozorňuje, že otázka pracovněprávních dopadů povinného očkování je poměrně složitá a závazný výklad práva mohou podávat pouze soudy. Proto je i u zmiňované vyhlášky o povinném očkování proti covidu nutné vyčkat na přezkum Ústavním soudem.
Předpis totiž u soudu napadla skupina senátorů. Podle nich vyhláška odporuje zákonu o ochraně veřejného zdraví i ústavě a měla by se zrušit. Ústavní soud tak teď musí posoudit, zda zájem státu na ochranu veřejného zdraví převáží nad právy jednotlivců.
A to i přesto, že nejde o nějakou velkou novinku. Povinné očkování bylo pro výkon některých profesí potřebné už dříve. Je to například očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B u zaměstnanců a příslušníků základních složek integrovaného záchranného systému.
Možnost zavedení povinného očkování najdeme právě v zákoně o ochraně veřejného zdraví, ten zároveň zmocňuje ministerstvo zdravotnictví k vydání vyhlášky, která určí, jaká očkování a jak často jsou povinná. Otázkou je, zda by Ústavní soud shledal ústavně konformním i plošné povinné očkování vakcínou, která zřejmě nevede k úplnému vymýcení infekční nemoci.
Například podle ústavního právníka Ondřeje Preusse by však povinné očkování proti covidu bylo v souladu jak s ústavou, tak s mezinárodními závazky Česka. „Lze zde poukázat na nedávné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vavřička, kde byl neúspěšně napadán systém povinných očkování v Česku,“ říká právník.
„V zásadě lze tedy tvrdit, že povinné očkování obstojí, pokud je na jeho přínosu významná shoda ve vědecké obci, je považováno za bezpečné, není vynucováno fyzicky, ale jen nepřímo prostřednictvím sankcí a je poskytována i kompenzace případných nežádoucích účinků,“ dodává mimo jiné zakladatel webu DostupnyAdvokat.cz.
Ani argument, že očkování nevede nutně ke kompletnímu vymýcení dané nemoci nebo slouží dokonce k ochraně jen očkovaného, nikoliv společnosti jako celku, podle Preusse neobstojí a neměl by být ústavnosti povinného očkování na překážku. „Ostatně to stejné platí například o tetanu a toto očkování již prošlo několikrát přezkumem u Ústavního soudu,“ uzavírá Ondřej Preuss.
Část firem by chtěla, zákony to nedovolují
U řady nadnárodních korporací je často i bez zákonné povinnosti očkování proti covidu standardem, podobně jako v případě United Airlines. V Googlu například vyžadují očkování všech, kdo mají přístup do kanceláří všude tam, kde to místní předpisy dovolují.
Podle firmy jde o jeden z nejdůležitějších způsobů, jak zajistit bezpečnost a zdraví na pracovišti i v celé společnosti. Výjimku mají pouze ti, kteří očkováni být nemohou ze zdravotních nebo dalších formálně uznaných důvodů, například náboženství.
Tuto očkovací politiku začala firma zavádět nejprve ve Spojených státech a postupně ji rozšiřuje do dalších zemí podle toho, jak to dovolují místní předpisy. Pro české zaměstnance Googlu tedy tato povinnost zatím neplatí.
„Jsme přesvědčeni, že náš požadavek, aby zaměstnanci byli očkováni proti onemocnění covid-19, je jedním z nejdůležitějších nástrojů, jak zajistit bezpečnost našich zaměstnanců a fungování našich služeb. Uděláme vše pro to, abychom pomohli těm zaměstnancům, kteří mají možnost se nechat naočkovat, tak učinit,“ uvedla pro Forbes mluvčí českého Googlu Alžběta Houzarová.
