Evropa má stavět vlastní datacentra, Česko si musí najít vizi a firma nemá téměř nikdy kupovat své konkurenty. To jsou recepty na úspěch podle Jiřího Huba, šéfa českého Asseco Solutions.
Po třiceti letech v jedné firmě se Jiří Hub letos možná dočká vysněného byznysového milníku. Miliarda korun v obratu. Původně sice začínal v rodinné firmě v marketingu, teď ale vede jednu z největších tuzemských IT firem pod jménem Asseco Solutions.
A protože tu vlastní velká polská matka, má k našim severním sousedům blízko. A je podle něj čas, abychom se Polsku přestali posmívat a začali se od něj učit. „To máte jako s Čínou. Dlouhou dobu jsme z ní měli legraci, až jsme se probrali kdesi v propadlišti, platí to hlavně v digitalizaci,“ myslí si Hub.
Česko má podle něj všechno potřebné k úspěchu. Chybí mu prý ale jediné: vize. Hub to přičítá především politikům, kteří se odmítají dívat za horizont svého volebního období. „Popírá to samotnou podstatu investic, ty se přece dělají na pět až patnáct let. Ostatně na Lepším Česku Jakub Horák zmiňoval, že problémem digitalizace je i to, že politici nemohou na konci implementace systému někde slavnostně přestřihnout otevírací pásku,“ doplňuje ředitel Asseco Solutions.
České Asseco loni vykázalo v obratu 870 milionů korun. Přijde letos miliarda?
Toužíme po tom, je to naše největší meta. Je to i moje osobní meta, jsem ve firmě přes třicet let, a když jsem do ní nastupoval, měla obrat 38 milionů korun a třicet lidí. Původně jsem nastupoval jako markeťák, byť jsem vystudoval mezinárodní obchod. Tehdy jsme byli malá rodinná firma. Momentálně jsme podle předpokladů přesně na hranici jedné miliardy. Jestli tam cinkne, přijde na řadu bedna šampaňského.
To by znamenalo slušný meziroční posun. Co by ho táhlo, kde se vám daří?
Já začnu tím, co se nám letos nepodařilo. Nikoho jsme neakvírovali, což je vždy dobrý akcelerátor růstu. Před rokem jsme koupili menší brněnskou firmu Anet, která nás zase trochu omladila. Co ale naopak táhne, jsou služby, plus dost tlačíme na cloud. Ze začátku to jde pomaličku, ale jak postupně na metodu předplatného sbíráte firmy, najednou to po pár letech začne akcelerovat. To teď vidíme u nás.
Daří se vám s růstem držet stejnou převodní páku mezi tržbami a ziskem? Nebo se zvětšováním, jako u hodně firem, produktivita klesla?
Nene, my tu převodní páku držíme, to je ostatně také můj úkol. Není to dneska jednoduché. Můj cíl je držet profitabilitu před zdaněním nad patnácti procenty a letos to dáme znovu. Letos to teda znamená něco kolem sto padesáti milionů korun zisk.
Přes mě akvizice konkurenta nikdy neprojde. Tečka. Koupíte si kus trhu, ale kde je ta inovace? Kupujete si něco, co už máte.
S tímhle ziskem asi tedy s akvizicemi příští rok počítáte.
Už máme v hledáčku čtyři firmy. Když budu realista, řeknu, že se podaří jedna až dvě.
Jakým směrem s akvizicemi jdete? Kupujete konkurenci, která dělá podobné věci, nebo si novými firmami rozšiřujete portfolio?
Přes mě akvizice konkurenta nikdy neprojde, pokud nebude dávat silný ekonomický smysl. Tečka. Fajn, koupíte si kus trhu, ale kde je ta inovace? Kupujete si něco, co už máte. Hledáme dva druhy firem k akvizicím. Buď chceme komplementy, něco, co v domě ještě nemáme. Naše poslední akvizice Anet vyvíjí docházkové systémy, což byl segment, který jsme neuměli. Perfektní doplnění.
Druhý typ akvizice je inovační, který se třeba nepropíše hned do hospodářských výsledků, ale skrze nově příchozí know-how nás to nakopne výrazně dopředu.
Dnes se člověk bojí otevřít lednici, aby na něj nevyskočilo něco s umělou inteligencí. Je to skutečně tak silné téma pro IT segment?
Ano a ne. Radši říkám první ano, skutečně je to téma pro všechny. Nicméně to začíná nabírat trochu realističtější obrysy. Já raději hovořím o „machine learningu“, myslím, že je to přesnější. Na trhu je teď hodně firem, kterým by se dříve říkalo startupy, ale díky AI vyrostly rychle na třicet až čtyřicet lidí a v obratu dělají desítky milionů. Je vidět, že na trhu je po tom hlad.
Vaše firma vyrostla na systémech ERP, což jsou podnikové informační systémy. Jak se to rýmuje s umělou inteligencí?
Systémy ERP, jak to vidím já, začínají být zastaralé. Proto hodně investujeme do cloudu a stavíme úplně novou infrastrukturu na platformě AVAplace. Zatímco na přelomu milénia byl náš ERP středobod firmy, kolem kterého se nabalovalo všechno ostatní, tak dnes je to spíš obří soubor aplikací, které si spolu musejí umět povídat. To právě chceme umožnit my.
A co tedy ta umělá inteligence? Tím, že je to relativně snadno dostupná technologie, vyrovnává trh. Dává šanci menším, oproti vám větším. Nebojíte se toho?
AI určitě omlazuje trh, to plně podepisuji. Vstupní bariéra na trh se s příchodem umělé inteligence masivně snížila. Ohroženi se ale necítíme, prostě se musíme zapojit. Máme dvě cesty: buď dělat inovaci in-house, nebo si know-how koupit akvizicí.
Umíte si AI implementovat sami?
Daří se nám to. Na druhou stranu nechci zastírat, že jsme součástí většího evropského kolosu, takže rychlost je přece jen o něco nižší.
Co vám vlastně propojení na evropské Asseco dává?
Pro mě to byla šance konečně se vrátit k tomu mému vystudovanému oboru. Asseco nás koupilo v roce 2007 a nejvíce se to od té doby propsalo do internacionalizace firmy. Spousta lidí u nás zůstala a pracují u nás desítky let. Pro ně to bylo občas bolestivé, protože už to zkrátka není malá rodinná firma.
Ona zas tak malá tedy v době vstupu do Asseca nebyla, měla čtvrt miliardy obrat a dvě stovky lidí. Lidé se najednou museli začít bavit s kolegy ze zahraničí, angličtina se stala běžnou součástí dne. Někteří to brali jako příležitost a jiní jako ohrožení.
Daří se vám díky Assecu v jiných zemích získávat byznys v Česku? Třeba když se nějaký klient rozhodne expandovat k nám?
Automatické to není, ale děje se to často. Zrovna minulý týden jsem dostal hlášku, že náš klient v Polsku chce otevřít český trh a chtěli by se integrovat s námi. Takto přesně má internacionalizace fungovat.
Na čele v digitalizaci ani zdaleka nejsme. Snad Evropská unie přijde na to, že regulacemi ten skluz skutečně nedoženeme.
Asseco je polská firma, já ze všech stran byznysu slyším hlasy o tom, jak má Polsko obrovsky našlápnuto. Je to vidět i z vaší akvírované pozice?
Souhlasím s tím. Příklad mimo segment IT. Podívejte se na jejich dálniční infrastrukturu, na tu se díváme jen velmi z dálky. Vzpomeňte si na polské silnice před pětadvaceti lety. Zkoušet se autem dostat do Varšavy byla noční můra.
Nemáte dojem, že si tu tak nějak z Polska stále utahujeme, ale už pro to není důvod?
No jasně, to máte jako s Čínou. Dlouhou dobu jsme z ní měli legraci, až jsme se probrali kdesi v propadlišti, platí to hlavně v digitalizaci. Pár týdnů nazpět jsem vedl zajímavý rozhovor o tom, jak si vede Evropská unie v rámci digitalizace. Na čele ani zdaleka nejsme, naopak. Perou se tam Spojené státy a Čína, dva technologičtí hegemoni. Snad Evropská unie přijde na to, že regulacemi ten skluz skutečně nedoženeme.
Česko si ale v rámci Evropské unie s digitalizací vůbec špatně nestojí, že?
To ne, ale právě kvůli tomu, co jsem říkal, to není vůbec ideální srovnání. Jsem ekonom, takže dvě slova, dotace a regulace, jsou pro mě dva totálně zapovězené pojmy. Jenže je to bohužel princip, na kterém Evropská unie funguje. Tím vůbec netvrdím, že je lepší vystoupit, cítím se být evropským občanem. Ale proboha, kdyby šlo méně regulovat a spoléhat na dotace, měli bychom se lépe.
Český byznys digitalizovat umí?
Poměrně dobře, změnila se už mentalita toho, že digitalizace je prostý náklad, a místo toho ji firmy vidí jako investici. Když se podívám pár let zpátky, hlavně za doby covidu, byla nákladová složka digitalizačních projektů strašák pro všechny firmy. Dneska už jsme vystřízlivěli, musím české podniky pochválit.
Stačí se podívat na dva fenomény, které to dusí už od covidu: zvýšené ceny energií a nezaměstnanost, která je posledních sedm let nejnižší v Evropě. Mimochodem na měsíc nás nedávno předehnali právě Poláci.
Tím se dostáváme k chronickému nedostatku lidí, asi nejste výjimka, že?
To se netýká ani zdaleka jen IT segmentu, jsou to výrobní podniky až po technologie a komunikace. Právě digitalizace je proces, který dokáže dopady nedostatku pracovníků mírnit. Klidně tomu říkejme třeba AI, ale zkrátka inovace vám zařídí, že na některé úkony nemusí sáhnout lidská ruka.
Zvládá už umělá inteligence nahrazovat lidi?
Když jsem před pár minutami říkal na umělou inteligenci ano, měl jsem na mysli, že jsme už za fází „early adopters“. Už nejde o pár procent firem, dnes do toho chtějí jít všichni a jen zvažují, kolik peněz do toho dají a co budou automatizovat.
Já bych vůbec neřešil, jestli bude AI nahrazovat lidi. My nechceme lidi, které bychom i bez AI stejně propouštěli. Chceme využít umělou inteligenci tak, abychom si při stejném počtu lidí zvýšili efektivitu, obrátkovost a ve finále i profit. Není to o ušetření, je to o zvýšení produktivity.
Zmínil jste cloud, je vážně taková cloudová horečka, o které je někdy řeč?
Není to tak, že by cloud požíral celý segment. Ale kdybych měl být stručný, tak cloud už není trend, je to fakt. Málokterá z firem se dnes zajímá, zda to bude v cloudu, protože s tím už počítají. Spíše se zajímají, kde budou data uložena a co se s nimi bude dít. Jsou ale firmy a byznys modely, kde dává smysl mít data na vlastním serveru přímo u klienta. Ale i tato řešení jsou většinou hybridní, doplněná cloudovým úložištěm.
Debata o lokalitě uložení dat je už geopolitickou otázkou. Jak se s tím vyrovnáváte jako poskytovatel?
To je těžké. Když si vyberete jednoho z větších dodavatelů cloudových řešení, budete mít data rozházená po celém světě. Myslím si ale, že by byl správný trend začít pro naše data budovat datacentra v Evropě. A Češi v tom mimochodem nejsou vůbec špatní.
Říkáte Evropa. Spojené státy už v tomto směru nejsou důvěryhodným partnerem?
Ukazuje se, že zájmy Spojených států a Evropy nemusejí být vždy totožné. Uvidíme, jak dopadnou americké volby, ty mohou rozdat úplně nové karty. Nemusím se označovat za konzervativce, abych mohl doporučit vybudování datacenter v Evropě. Přispělo by to našemu klidu v duši.
Jsou datacentra pro vás byznysově zajímavá? Nebo je to něco, co budete vždy outsourcovat?
Nikdy nechci říkat nikdy. Ale my se chceme držet softwaru, to je naše specializace. Takže počítám s tím, že ukládání dat budeme spíše outsourcovat. Nicméně máme v rámci Asseca několik firem, které se tím zabývají, takže máme kam sáhnout.
Výhodou Číny je, že má nějakou vizi, kterou i skrze firmy zvládne držet. Evropa vizi nemá.
Co Čína? Měli bychom ji pouštět do evropských datových sítí a infrastruktury?
To bych musel popřít sám sebe a svou nechuť k regulacím. S oblibou říkám, že voda vždycky steče z kopce dolů, ať postavíte přehrad, kolik chcete. Jsme ale zpátky u případu datových center. Nebránil bych přílivu čínských firem a technologií, zároveň bych ale investoval do toho, abychom rozvíjeli vlastní technologie.
Takže inovační válka s Čínou?
To není válka, to je obyčejná konkurence. Výhodou Číny je, že má nějakou vizi, kterou i skrze firmy zvládne držet. Evropa vizi nemá. Podívejme se na autoprůmysl. Všichni si tu mysleli, že ušetří, když nebudou investovat do vývoje technologií v Evropě a přesunou vývoj do Číny. Jenže najednou se rozdaly nové geopolitické karty, Čína má nainvestováno a my nejsme schopni vyrábět auta bez čínských technologií.
Vraťme se do Česka. Děláte ERP systémy pro velké firmy v Česku, takže do nich máte solidní vhled. V jaké kondici jsou?
Jsem patriot, čímž trochu obrušuji svou objektivitu. Ale obecně si myslím, že dobře. Asseco Solutions v Česku je zaměřené hlavně na středně velké firmy, to jsou tahouni ekonomiky. A ty nebrzdily ani ve dvou covidových letech a nebrzdí dále. Proto jsem optimista.
Byl jste se podívat na konferenci Forbesu Lepší Česko. Kdybyste měl možnost tam promluvit, co byste řekl?
Zůstaňte v Česku a investujte tady. Buďte patriotičtí.
Záznam z konference Forbesu Lepší Česko 2024 v Karlových Varech
Tak co česká státní správa?
Ta potřebuje jediné: vizi.
Vážně? Není za tím jakási odlišná mentalita od soukromého sektoru, pokud jde o digitalizaci?
Ne, to jsou takové škarohlídské řeči. Opravdu si nemyslím, že Češi takoví jsou. Vždy jsme byli průmyslová země, co se teď transformuje do digitálního průmyslu. Máme tu obrovskou základnu šikovných vývojářů a ve světě se to ví. Tak proč bychom na tom měli být v budoucnu špatně? Vůbec tomu nerozumím.
Čemu tedy připisujete dlouhodobé problémy při digitalizaci státní správy?
Budu se opakovat, ale jednoznačně absenci vize. S výměnou vlády přijde vždy nová vize, což není žádná vize, ale spíše jiný způsob utrácení peněz. Navíc často hloupých, dotačních peněz. Nekouká se na to, kam se to strčí, hlavně že se peníze utratí.
Nejsme na tom obecně vůbec špatně, jen digitalizujeme způsobem každý pes jiná ves. A nikdo nepřemýšlí nad tím, zda to nějak inteligentně propojit. To se ale dá jen tehdy, když přemýšlíte za horizont čtyř let.
Šermuje se tu často příkladem Estonska jako premianta digitalizace. Je to příklad hodný následování?
Obecně pobaltské státy jsou na tom dobře. Mají výhodu, že začínaly pozdě.
Není to paradox?
Není. Když začnete později, nemusíte se ohlížet na to, co se ve státě technologicky udělalo v minulosti. Můžete stavět na zelené louce. Proto by nám prospělo udělat tlustou čáru a začít znovu. A to si nemyslím jen jako občan Hub, ale také jako zástupce českého IT segmentu. Jde jen o to, zda k tomu politici budou mít vůli. Jenže politici se v Česku zasekli na mentalitě toho, že digitalizace je náklad, ne investice. A navíc přemýšlejí jen v horizontu svého volebního období.
Popírá to samotnou podstatu investic, ty se přece dělají na pět až patnáct let. Ostatně na Lepším Česku Jakub Horák zmiňoval, že problémem digitalizace je i to, že politici nemohou na konci implementace systému někde slavnostně přestřihnout otevírací pásku.
S tím souhlasíte?
Souhlasím. Ale také si myslím, že se to marketingově uchopit dá. Kdyby se v Česku našla strana, která by byla ochotná se zviditelnit postavením digitalizační vize a jejím držením alespoň dvě volební období, tak si osobně myslím, že se na tom politické body nahonit dají. Už jen proto, že to před tím nikdo neudělal.
