To rozhodnutí jednou bude muset přijít. Zásuvka, nebo ropa. Kdo dá přednost fordu, do osmi let bude mít v téhle věci jasno. Ford v Evropě nic nového, do čeho by se tankoval benzin nebo nafta, nabízet jednoduše nebude.
Kola elektromobility ale začínají neuvěřitelně rychle rotovat už teď. Stačí se podívat na finálovou skupinku soutěže Evropské auto roku. Šest elektromobilů v ní šlehá výboji směrem k jedinému členovi finálové party, který za pár let bude nejspíš představovat jen závan té divné doby, kdy se z aut ještě kouřilo. Na straně elektromobilní elity stojí i Ford Mustang Mach-E.
Jedno důležité upozornění na začátek, než kdokoli začne brblat nad tím, že tohle není ikonický Ford Mustang. Máte pravdu. Není. A nebude. Zapomeňme zkrátka na tuhle část dlouhého názvu amerického auta. Ve Fordu holt nebrali druhé přikázání v potaz. Takže mu říkejme prostě Mach. Jako tomu od Šebestové.
Teprve pak se na něj totiž dá dívat střízlivýma očima. A ten pohled je ve výsledku vlastně fajn. Mach plní to, co zákazník dnes chce. Kombíky ho nezajímají. Chce sedět výš, chce mít pocit, že je ve větším bezpečí. Alespoň ve srovnání s masami v oktávkách.
Jen to musí být zákazník, který je v případě fordu ochoten za základní verzi s výkonem 269 koní a zadní poháněnou nápravou zaplatit milion tři sta patnáct tisíc korun. Nebo za čtyřkolku s výkonem 351 koní a pohonem všech kol, kterou jsme dostali do rukou, milion sedm set patnáct tisíc.
Plusový bod ford sbírá za snahu neudělat z Macha futuristickou krabici, jako je třeba konkurenční Hyundai Ioniq 5. Na druhou stranu to není ani aerodynamice všeobětující, lehce bezpohlavní Tesla Model Y. Ve výsledku je tu normální kapota a vzadu sportovně svažitá záď, tudíž něco, co má ducha a s čím se mimochodem příští rok v plné parádě vytasí zatím utajovaná Škoda Enyaq Coupé iV.
Koukáte na Macha z boku a něco vám nehraje? Usnadním to: chybějí kliky dveří. Nejsou. Jen čudlík ve sloupku a u předních dveří malinkaté madlo. Vzadu zůstal už jen ten čudlík. Při prvním setkání by si jeden ukroutil hlavu nad tím, co kdo zase vymyslel, jenže zbytečně. Ono to funguje a funguje to dobře. Jedno zmáčknutí tlačítka prstem, dveře odskočí a hotovo. Sbohem, kliko!
Milovníci aut pro pamětníky ale zapláčou minimálně ještě jednou. Geekové pak radostně zavýskají. Ano, zase ta zmizelá tlačítka. A zase ten všemocný dotykový displej. Jestli se někdo hodně ošíval, když poprvé viděl interiér Macha, byli to designéři a vývojáři v Tesle.
Na výšku postavený tablet a tlačítkovou poušť může totiž Tesla používat míst podpisu. A teď to má i Mach. Ameriku to musí bavit, jinak si to vysvětlit neumím. Přes tablet tak jede všechno. I když jeden závan minulosti zůstal. Do displeje zapuštěný otočný ovladač umožní zeslabit nebo zesílit to, co zrovna hraje z reproduktorů.
S Teslou má Mach společnou jednu fajn věc. A to je druhý kufr schovaný pod kapotou. Sto litrů objemu toho pojme docela dost. Plastová schránka má navíc úplně dole otvor, což znamená, že klidně můžete vzít hadici a kufr vymýt vodou. Třeba potom, co jste v něm převezli boty od bahna. Rybáři ocení. Jen si říkám, kolik geeků s milionem a čtvrt na nové auto jezdí na ryby…
Uvnitř fordu samozřejmě vládne elektromobilní ticho. A to i ve chvíli, kdy mu šlápnete na krk a přes dvě tuny vážící Mach do stokilometrové rychlosti vystřelí za 5,8 sekundy. Přes limit 180 kilometrů za hodinu ale nikoho nepustí.
Výjimku dostanou jen movitější. Kdo si totiž připlatí a za 1,9 milionu si koupí verzi GT, za odměnu dostane o dvacet kilometrů vyšší maximálku, výkon skoro 500 koní a zrychlení z nuly na sto za 4,4 sekundy.
Divočit se dá ale i v autě bez písmenek GT. Jen to chce zalovit v menu a najít ten správný mód. Dostal název Untamed, v překladu Nezkrocený. V reálu díky němu auto ztuhne a rychleji reaguje na sešlápnutí plynu. Kromě toho ho doprovází i vypnutelný umělý zvuk motoru, agresivnější osvětlení a grafika na displeji.
Klasické brumlání motoru už se ale neozve. Nikdy. Smiřme se s tím.
Hodně dlouho, jestli vůbec někdy, se nevrátí ani možnost ujet na jedno tankování tisíc kilometrů. Testovaná elektrická čtyřkolka s nabitými baterkami zvládne urazit přes 500 kilometrů.
Když dojde na nabíjení, u rychlých stojanů Ionity 119 kilometrů dojezdu přibude za deset minut. U mnohem běžnějších nabíječek s výkonem 50 kW je potřeba počítat s tím, že 300 kilometrů dojezdu přiteče za necelou hodinu. Tady to pořád ještě dře. A je jedno, jestli řídíte ford, škodovku nebo volkswagen. Biti jsou bez výjimky všichni.
