skip to main content
Byznys

Joe Biden slibuje uklidnění rozvášněných emocí. Jaký bude prezident pro Ameriku, svět i investory?

Průzkumy se opět hodně mýlily, stejně jako před čtyřmi lety či před referendem o brexitu. Pokud kampaň uprostřed pandemie hodnotíme jako nestandardní, včetně covidového onemocnění obhajujícího prezidenta, potom napětí několika dní po volbách bylo takřka nesnesitelné a vedlo k mnoha okousaným nehtům.

Nezapomenutelný týden. 

Joe Biden překročil kritickou hranici 270 volitelů, přičemž zvítězil na počet odevzdaných hlasů. Nezvedla se však původně prognózovaná masivní modrá vlna. Důležitý Senát si republikáni stále mohou podržet, rozhodnou nejspíš tzv. runoffs (v podstatě druhé kolo) v Georgii. Ve Sněmovně reprezentantů demokraté udrželi svoji většinu, ale několik mandátů ztratili. Bez jasné podpory Senátu však bude nový prezident obtížně prosazovat svoji agendu.

První reakce burzovních hráčů vyznívá ve smyslu, že jsou spokojeni. Technologické akcie pokračují v letu vzhůru, hrozba jejich regulace je mnohem méně pravděpodobná, daně nahoru půjdou jen obtížně. 

Donald Trump se nehodlá smířit se svojí prohrou, ještě uvidíme týdny trvající právní bitvy o možné přepočty, 20. ledna však proběhne inaugurace za každých okolností. Slogan „It’s the economy, stupid“, byl zřejmě rozhodujícím jazýčkem na demokraticko-republikánských váhách.

Reklama
7.9 % se pohybovala nezaměstnanost v čase voleb

Nezaměstnanost se v čase volby pohybovala na úrovni 7,9 procenta, pouze polovina z 22 milionů ztracených pracovních pozic z jarního období byla obnovena. V poválečném období, v čase ekonomické recese nebo velkého propadu trhů obhajující prezident takřka nemá šanci uspět. Nebýt pandemie, vše mohlo být jinak, ale to už je nyní spekulace. 

Přichází tedy čas na hluboký nádech a zamyšlení se nad tím, co nás investory, ale i celý svět, čeká. Historicky víme, že na trhu se vždy před volbami formují dva tábory investorů a oba se tak trochu bojí opačného výsledku. Po volbách má jedna strana radost, zatímco druhá se přestane bát nejistoty a musí se s výsledkem smířit.

Předvolební kampaň a mnohé ostré výkřiky nakonec v povolební realitě mívají mnohem jemnější dopady. Z historie víme, že po opadnutí volební nejistoty a s ní spojené akciové volatility mívají trhy většinou tendence růst. Navíc se nyní můžeme těšit na další obrovský podpůrný stimul, u kterého je klíčové datum jeho schválení. Čím dříve, tím lépe. 

Co slibují demokraté? 

7 % o tolik chce Biden navýšit korporátní daň

Především je třeba zdůraznit, že jádro demokratického programu bylo zformulováno v čase před pandemií. Jeho významnou součástí je slib opětovného zavedení vyšších daní (Trumpova administrativa ostře pokrátila korporátní daň, z 35 až na 21 procent). Takový krok pochopitelně vedl k nárůstu ziskovosti většiny firem. Nově nastoupivší Joe Biden by daně chtěl navýšit zhruba k hranici 28 procent.

Když však sleduji současnou americkou debatu a vidím, v jak špatné ekonomické situaci se Spojené státy (i celý svět) nacházejí, s reálným scénářem opětovného ekonomického propadu v souvislosti se znovuzavedením lockdownu 2.0, možnosti brzkého zvyšování daní dávám malou pravděpodobnost.

Joe Biden by si rovněž přál navýšení federální minimální mzdy ze současných 7,25 USD směrem k 15 USD do roku 2025, což je krok mířící na podporu jeho voličů. Osobně mně současná úroveň minimální mzdy přijde opravdu nízká. Strávil jsem několikero prázdnin v rámci vysokoškolských studií na pracovních pobytech v USA, kde jsem pobíral mzdu okolo 10 dolarů na hodinu. Překvapuje mě, že o 15 let později je ještě někdo v Americe ochoten pracovat za mzdu nižší, než jsem já pobíral na svých studentských brigádách. 

Reklama

Dále je tady otázka regulace technologických firem. Ty jsou totiž vzhledem ke svému mladšímu věku stále velmi málo zatíženy regulací, ale jejich dopad na naše životy je čím dál větší. V souvislosti s pandemií dokonce obrovský. Ve spojitosti s velkou čtyřkou (Alphabet, Facebook, Amazon, Apple) se objevují možné paralely s rozdělením telekomunikační firmy AT&T na osm komponent zvaných Baby Bells (regionální telefonní společnosti, opravdu nejde o druh sýra) jako v roce 1984.

Není náhoda, že v posledním předvolebním týdnu se v Kongresu na žhavé židli ocitli tři velcí šéfové, Mark Zuckerberg (Facebook), Jack Dorsey (Twitter) a Sundar Pichai (Google). Takové obrázky asi budeme vídat poměrně často. Myslím si, že nejvíce to má nahnuté Facebook, jelikož kombinace aplikací Facebook, WhatsApp a Instagram pod jednou střechou dává firmě obrovskou moc nad uživatelskými daty téměř tří miliard občanů. Platí však, že úmysl je jedna věc, ale shoda prezidenta s legislativním tělesem je klíčová pro prosazení této zásadní agendy. 

Goodbye, Twitter

Donald Trump se rochnil v twitterové (ne)diplomacii. Jeho styl komunikace vedl k obchodním válkám, o kterých zuřivě tweetoval, že jsou „easy to win“.

Nová administrativa se dost pravděpodobně vrátí k zaběhaným diplomatickým protokolům ve stylu více tiskových zpráv, méně tweetů. Trump se také proslavil svými tweety o burzovní tematice, kde se věnoval především výkonům indexu Dow Jones. Dodávám, že jde o cenový index 30 firem, jež nejsou příliš reprezentativní pro obrázek americké ekonomiky, to mu zřejmě nikdo z jeho poradců nevysvětlil.

Proti svému nejvýznamnějšímu uživateli se však v čase sčítání postavil i samotný Twitter. Trumpovy tweety v povolebním období dostávaly jednu vlaječku za druhou jako příznak zavádějících informací.

Donald Trump se prezentoval jako jedinec nakloněný investorům, za dobu jeho mandátu index S&P500 vzrostl přibližně o 50 procent. To však není nijak mimořádné číslo, americké burzy dlouhodobě rostou a velmi slušné výsledky jsme viděli i za dob jeho předchůdců. 

Pokud by došlo k odbourání obchodních bariér a k uklidnění situace na mezinárodním poli, pro světový obchod by to jistě byla vítaná úleva. Lze očekávat uklidnění vztahů mezi Amerikou a Evropou, tvrdší přístup vůči Číně však zřejmě zůstane v každém případě. 

Podstatná část Trumpovy ekonomické agendy spočívala v nabourávání nezávislé měnové politiky Fedu, kde nakonec Trump dosáhl svého a sazby Fedu se i pod jeho vlivem rychle snižovaly (byť lví podíl na tom nakonec měla bleskově nastupující pandemie). Pokud se Joe Biden zdrží komentářů na téma měnové politiky tak, jak tomu bývalo standardem amerických prezidentů v uplynulých dekádách, investoři si spokojeně vydechnou.

I bez prezidentova tlaku sazby pravděpodobně zůstanou nízko ještě hodně dlouho, ať už se nájemník ve washingtonské 1600 Pennsylvania Avenue bude jmenovat jakkoliv. A to je klíčová věc, investoři mají rádi nízké sazby. V čele amerického Fedu stojí Jeremy Powell, který je momentálně garantem nízkých sazeb do roku 2023. Stimuly Fedu jsou enormní, centrální banka měsíčně nakupuje vládní dluhopisy v hodnotě 80 mld. USD a hypoteční dluhopisy za 50 mld. 

Evropský Green Deal už tady je. Bude americký Green Deal? 

Zatímco Trump byl zastánce starých pořádků a podporoval tradiční energetiku (rozuměj fosilní paliva navždy), Joe Biden přichází se zcela jiným konceptem. Je otevřený podpoře alternativních energií a obecně zelenějšího vnímání světa. Nabízí se paralely s evropským zeleným dealem, kde tedy má Evropa náskok a možná posloužila Bidenovi jako zdroj inspirace.

Pomocí vládních subvencí se chystá podpořit masivní nástup obnovitelných zdrojů. Pomáhá mu k tomu technologický vývoj, kde podle celé řady studií vidíme, že náklady na nově vybudované zdroje jsou nejnižší právě u obnovitelných zdrojů, tedy slunce a větru. V konkrétních obrysech slibuje až 2 biliony dolarů investovaných do čisté energie a nezbytné infrastruktury (mobilita, energetická efektivnost budov, likvidace ekologických škod) během svého volebního období. Amerika takto načrtnutý plán ve své historii ještě neviděla a jde o vskutku průlomovou vizi.

Shodou okolností tento týden došlo k naplnění slibů odcházejí administrativy a Amerika oficiálně opustila klub zemí, který podepsal Pařížskou klimatickou dohodu. Tento úkrok zřejmě bude mít jepičí život, neboť Joe Biden dle svých slov už vypisuje novou přihlášku. 

Celkové uklidnění mezinárodní situace, omezení obchodních válek a jasnější pravidla při zavádění cel (anebo dokonce jejich částečné odbourávání) by mohlo vést k přelivu části kapitálu do rozvíjejících se trhů a podpořit tamní aktiva, tedy burzy i lokální měny. 

Reklama
Reklama