V Česku se dělá špičková věda, která je nejen na evropské úrovni. Hluboce podprůměrný je ovšem podíl žen, jež se u nás vědě a výzkumu věnují. S pouhými 27 procenty jde o vůbec nejnižší podíl z celé Evropské unie. Představujeme ty, které by neměly ujít vaší pozornosti.
Přitom právě vědecký pokrok je základem nejen pro celkovou úroveň společnosti, ale i pro ekonomický rozvoj. A protože inspirace je základ a příklady táhnou, spojili jsme se se společností L’Oréal, která dlouhodobě podporuje ženy ve vědě, a přinášíme už druhý ročník výběru českých vědkyň.
Nejde o žebříček, kde bychom porovnávali, kdo je lepší. Soustředili jsme se na výběr zajímavých, inspirativních a aktivních vědkyň napříč obory. Celkem jsme do výběru zařadili 24 žen, jejichž výzkum sahá od matematiky přes fyziku, biologii, medicínu až po psychologii a jazykovědu.
Najdete mezi nimi například matematičku Markétu Tomkovou, jež vede vlastní výzkumnou skupinu na Oxfordu a která propojuje informatiku s medicínou. Zkoumá, jak vzniká rakovina, jakou roli v tom hrají mutace DNA a jak jí předejít nebo ji včas rozpoznat a léčit.
Je zde i fyzička Barbora Špačková, jež se nedávno vrátila do Česka ze Švédska, kde objevila jedinečnou metodu, jak zobrazovat biomolekuly v jejich přirozeném prostředí. Její objev, který si nechala patentovat, může pomoct například při vývoji nových léků. Podobně jako ona se do Česka vrátila ze zahraničí další fyzička Helena Reichlová, jež zkoumá například to, jak snížit energetickou náročnost současných informačních technologií.
Prorektorka Masarykovy univerzity Šárka Pospíšilová, která vede brněnské Centrum molekulární medicíny na CEITEC MU, svou kariéru spojila s genetikou a genomikou a ve svém výzkumu se soustředí například na včasnou diagnostiku leukemie. Transplantoložka Lucie Bačáková zkoumá, jak co nejlépe nahradit cévy, kůži nebo kosti či klouby, pokud jsou poškozené a nefungují správně.
Ve výběru je rovnou několik vědkyň, jež se pohybují v oblasti medicíny. Je mezi nimi například špičková kardioložka Zuzana Moťovská, která propojuje lékařskou práci s výzkumem. Patří sem ale také imunoložka Zuzana Ozaniak Střížová, jež zkoumá, jak může imunitní systém pomáhat v boji s rakovinou. Podobnému tématu se věnuje i Jitka Palich Fučíková, která své poznatky díky práci pro společnost Sotio přenáší rovněž do praxe.
Do výběru se zařadilo i několik neurovědkyň, jako je například Pavla Jendelová, jež zkoumá, jak „opravit“ poškozenou míchu.
V letošním výběru vědkyň ale nechybí ani témata, která jsou velmi aktuální pro celou společnost. Botanička Kateřina Kopalová, která jezdí zkoumat řasy na Antarktidu, svým výzkumem přispívá k pochopení mikrobiální evoluce i souvislostí, jež se pojí s krizí klimatu a biodiverzity. Vedle toho Hana Macháčková, která se soustředí na oblast kyberpsychologie, zkoumá, jakou roli a vliv mají digitální technologie v našich životech.
Ráda bych si myslela, že tradiční stereotyp vědátora – typicky staršího bílého muže v bílém plášti, který se zabývá nesrozumitelnými a mnohdy neužitečnými problémy – je už dávno překonaný.
fyzička Barbora Špačková
A expertka na počítačové vidění Zuzana Kúkelová hledá způsoby, jež pomáhají lépe vidět robotům a počítačům. Výsledky její práce mají využití například v autonomním řízení. Ve výběru je rovněž psycholingvistka Nikola Paillereau, která zkoumá, jak si děti osvojují mateřský jazyk. A silně zastoupená je i oblast psychologie. Například Steriani Elavsky, jež se zabývá psychologií zdraví, stojí v čele unikátního projektu, který zkoumá celkovou fyzickou, psychickou a sociální pohodu Čechů.
O tom, jak se k vědě dostaly, s jakými stereotypy se potkávají, ale i téma financování vědy a otázku, jak dobře nebo špatně se dá v Česku vědou uživit, píší všechny vědkyně v osobních dotaznících, které najdete u profilu každé z nich. Popisují, čemu se věnují, jaké jsou jejich oblíbené knihy, ale třeba také to, jakou hudbu poslouchají.
S některými osobnostmi z letošního výběru přineseme v rámci tohoto speciálu i rozhovory, jež se budou na webu Forbes.cz objevovat v následujících týdnech. Ukázat chceme, nejen jak špičkový výzkum české vědkyně dělají, ale nabourat i jeden z nejčastějších stereotypů, s nimiž se často potýkají.
„Ráda bych si myslela, že tradiční stereotyp vědátora – typicky staršího bílého muže v bílém plášti, který se zabývá nesrozumitelnými a mnohdy neužitečnými problémy – je už dávno překonaný. Ale častokrát jsem překvapená, jak málo veřejnost ví, jak vědci opravdu pracují,“ říká například fyzička Barbora Špačková. Podobná slova znějí i od dalších vědkyň z našeho výběru.
Pojďte s námi prozkoumat, jak mylná tahle představa je a jak zajímavá a pestrá česká vědecká scéna je.
Metodika
Pro sestavení výběru jsme oslovili přední české vědecké instituce, univerzity, odborné nadace i členky loňského výběru, s jejichž pomocí jsme získali velké množství špičkových jmen ve vědě a výzkumu. Klíčovou roli pro finální výběr sehrály kromě doporučení například získané prestižní granty a ocenění, citační ohlasy, vystupování v médiích a osvěta širší veřejnosti nebo například vedení vlastních vědeckých skupin. Vybírali jsme zajímavé, inspirativní a aktivní vědkyně z nejrůznějších oborů se snahou ukázat širokou paletu špičkové vědy (nejen) v Česku.
Samozřejmě je velmi složité porovnávat přínos a práci mezi naprosto odlišnými obory. Finální rozhodování proto nebylo snadné a „pod čarou“ zůstaly desítky dalších špičkových vědkyň. Ve Forbesu se ovšem chceme jejich práci a popularizaci vědy věnovat dál.
