Válka na Blízkém východě vstoupila do další fáze, i když situace je tam stále patová. Američané se s Íránci dohodli na příměří, které však stojí na vratkých nohách. A Hormuzský průliv pořád není plně otevřen. Nad tím, jaké to bude mít dopady na vývoj cen ropy a pohonných hmot v Česku, se v komentáři pro Forbes zamýšlí šéf analytiků ve společnosti XTB Jiří Tyleček.
Na finančních trzích to po oznámení dvoutýdenního příměří mezi USA a Íránem na první pohled vypadalo, jako kdyby skončila světová válka. Investoři na parketech burz bezhlavě nakupovali riziková aktiva, samozřejmě s výjimkou ropy.
Cena ropy Brent naopak padala v jednu chvíli nejrychleji za posledních šest let, aby den zakončila slabší o třináct procent. Brzy se ale začalo ukazovat, že k míru povede ještě dlouhá cesta, a její cena opět nabrala severní směr.
Trh s ropou je trhem s fyzickou komoditou, kde nelze problémy řešit mávnutím kouzelného proutku. Komodita se nedá vymyslet, musíte ji mít ve správný čas na správném místě a v dané kvalitě, což determinuje její cenu.
A mnohatýdenní výpadek v těžbě a exportech z oblasti Perského zálivu se nedožene jen tak, i kdybychom už měli to nejhorší za sebou.
Pro konečného spotřebitele je navíc podstatné něco jiného než jen samotná cena barelu. Ropa je pouze prvním článkem řetězce. Mezi těžební věží a pistolí na čerpací stanici stojí rafinerie, skladové zásoby, doprava, pojištění a velkoobchod s hotovými palivy, přičemž napětí v celém řetězci zůstává.
Hormuzským průlivem pořád prochází jen zanedbatelné množství ropy ve srovnání s předchozími patnácti až dvaceti miliony barelů ropy a ropných produktů denně, což odpovídá zhruba pětině světové spotřeby.
Z přístavů severně od Hormuzu šlo v posledním roce do severozápadní Evropy 22 procet dovozu nafty, a dokonce 59 procent dovozu leteckého paliva, přičemž čistý dovoz pokrývá přibližně čtvrtinu celkové spotřeby nafty v Evropské unii.
Navíc Evropa dovážela ve velkém také naftu z Indie, která ji vyráběla z blízkovýchodní ropy. I kdyby se tedy geopolitická situace dál nezhoršovala, fyzický trh s palivy bude napjatý ještě dlouho.
Na českých pumpách je tlak vidět velmi dobře. Benzin a nafta sice v reakci na pokles velkoobchodních cen paliv zlevnily, ale důvody k dalšímu citelnému poklesu se hledají jen obtížně. Benzin zůstává výrazně pod nominálním rekordem z roku 2022, kdy se dostal až do blízkosti 48 korun.
Nafta sice opět letos sahala k padesátikoruně, ale reálná maximální cena po započtení inflace se dnes nachází až okolo 65 korun. Jinými slovy, situace je nepříjemná, ale zatím je k armageddonu daleko, a to je důležité při hodnocení vládních zásahů do trhu s pohonnými hmotami.
Nejrozumnější částí balíčku vládních opatření proti vysokým cenám na čerpacích stanicích je snížení spotřební daně u nafty o 2,35 koruny na litr. Jedná se o plošný, ale zároveň čitelný krok.
Mnohem problematičtější je zastropování cen a marží. Sice došlo ke zmírnění excesů na drahých pumpách u hlavních tahů, ale současně se vytvořilo lákadlo pro část trhu srovnat ceny směrem vzhůru.
Hned po zavedení stropů se objevily první vedlejší negativní efekty, například pozastavení slevových kuponů u části věrnostních programů nebo zdražování benzinu kvůli vykrytí stropu na naftě.
A vzorec stanovování maximálních cen příliš nepočítá s doprodejem dražších paliv, což může znamenat prodej čerpacích stanic pod cenou a snahu o držení nízkých zásob.
V extrémních případech by se také mohlo stát, že se čerpacím stanicím vůbec nevyplatí otevřít, pokud by musely nějaký den prodávat příliš pod cenou. Nebo budou prodávat jen prémiová paliva, na něž se stropy nevztahují.
Můj výhled na další vývoj zůstává střízlivý. Ani v optimistickém scénáři nebude návrat k předválečné cenové hladině otázkou týdnů, ale spíše mnoha měsíců. Do cen se budou negativně promítat zásoby, vyšší pojistné, opatrnější logistika i přetrvávající nervozita velkoobchodu.
Současně vůbec není vyloučeno, že kvůli změnám na trhu se budeme muset smířit s dlouhodobě vyššími cenami pohonných hmot. A v delším horizontu může nynější epizoda urychlit i strukturální změny.
Každá taková krize znovu připomíná, že závislost na fosilních palivech není jen cenový problém, ale je zároveň bezpečnostním rizikem.
Čím častěji bude svět sledovat, jak jedno úzké hrdlo rozhýbe ceny pohonných hmot po celé Evropě, tím silnější bude tlak na diverzifikaci zdrojů energie a hledání alternativ.
