Letošní září bylo černým měsícem pro většinu evropských značek, když výhled na snížení zisku předvedl koncern Volkswagen (především kvůli samotné značce Volkswagen), Stellantis, ale i prémiové značky, jako jsou BMW, Mercedes či Aston Martin. Porsche informovalo už v prvním pololetí, že nedosáhne plánovaného zisku, a to nejen kvůli povodním, které zasáhly jednoho z dodavatelů. Pojďme si rozebrat důvody, proč tomu tak je.
Evropský automobilový sektor sleduji se zájmem již více než třicet let, z pohledu investora pak něco přes dvacet let. Přes všechna dobrá i špatná léta je pravda, že se dostáváme na rozcestí, kdy dojde k ještě větší koncentraci trhu, zúžení počtu značek na evropském trhu a nástupu nové konkurence z Číny, zejména v oblasti elektromobilů.
Důvodů propadu automobilek je ale více. Primární podstatou je to, že nová auta neúměrně podražila. Poptávka je prostě nižší, než byla před deseti, ale i pěti lety.
Nová auta jsou technologicky velmi vyspělé výrobky, které ale, aby splnily nové předpisy, ať už emisní, nebo jiné, prostě stojí více ve výrobě. To zvedá jejich prodejní cenu nahoru a řadu modelů nižších tříd se již nevyplatí ani vyrábět, protože automobilky by na nich neměly žádný zisk. Mnoho předpisů v rámci EU je zbytečných, ale nemůžeme vinit jen úředníky. Museli to vidět sami manažeři automobilek. Nebo situaci prostě podcenili.
Z trhu tak zmizela většina aut do dvaceti tisíc eur v kategorii VW Polo, Škoda Fabia nebo Fiat Punto, která byla v řadě zemí prodejně a objemově klíčová. Po dražších modelech není poptávka. To je realita. Nevyrábí se a v závodech vzniká nadkapacita. To musí vést k jedinému možnému kroku: uzavření továren, propuštění zaměstnanců. Anebo ke zjednodušení výroby a snížení některých nákladů – zde především personálních.
Zcela jasně je to vidět v rámci koncernu Volkswagen. Vozidla na velmi podobném technickém základu vyrobí Volkswagen s marží 3,5 procenta, Škoda s osmi procenty. Proč? V Mladé Boleslavi berou polovinu toho, co ve Wolfsburgu. Takže vyrábíme méně aut, nepotřebujeme řadu továren, soustřeďujeme se na vyšší modely – ale tím pádem s menšími objemy.
Nástup elektromobility tuto situaci ještě umocnil. Elektroauta jsou zatím výrobně dražší, proto marže na nich jsou často i záporné, a tak se bez dotací na trhu prosazují těžko – čest výjimkám, a to automobilkám BMW či Tesla.
Ve Wolfsburgu zřejmě pochopili, chytili se za nos a situaci začali řešit. Mají proti sobě ale silné odbory, které se budou bránit. Musí však pochopit, že pokud oni nesleví ze svých požadavků, za pár let bude situace horší a továrny se stejně zavřou. Máslo na hlavě má i management automobilek v Evropě. Ten se nepostavil nesmyslným nařízením a předpisům z vedení Evropské unie a nedokázal prolobbovat realističtější postup, který by automobilky finančně tolik nezasáhl.
Přitom argument je jasný a v rukou automobilek směrem k vládám má jasnou důkazní moc. Vyjádřil bych to nějak takto: moc přísná nařízení => budu vyrábět dráže a mít menší zisk => méně lidí bude kupovat moje auta => lidé méně vydělají a nespotřebují => odvedu méně na daních => stát bude mít ve finále problém => budou chybět vybrané daně a stát bude muset platit dávky lidem, kteří nebudou vydělávat. Jednoduché ekonomické kolečko. Udělali si ho v Bruselu? Postavil to management automobilek představitelům státu?
Šance na změnu ještě je
Potíže automobilek jsou ve veřejné diskusi často přisuzovány nástupu elektromobility. Největší chybou podle mého názoru však byla její dotační podpora. Elektromobily v určitých kategoriích mají šanci se samy prosadit, jen to nebude vždy a všude. Představa, že na elektromobily do roku 2035 přejde celá Evropa, byla přinejmenším bláhová.
K tomu faktor Čína. Dnes a denně se objevující články v médiích, které upozorňují na její vliv na evropský trh. Ano, je to hrozba, ale nedělejme ukvapené závěry, že nás Čína předjede. Prostě vstoupí na náš trh, jako to dříve udělaly korejské automobilky, postaví tu továrny a začnou zde vyrábět – levněji než současné evropské značky. Ceny odhaduji zhruba o deset až dvacet procent nižší proti současným evropským značkám.
Možná koncerny zavřou značky Citroën, Seat a další, ale to je život. Nejsilnější přežijí, s menším objemem produkce, ale snad se stabilnějším (a především předvídatelnějším) ziskem.
O něco lehčí to budou mít prémiové automobilky, které jsou pevnější v kramflecích s cenotvorbou. Z tohoto pohledu (když vynechám Ferrari) je na tom nejlépe automobilka Porsche, jež bude držet marže nad patnácti procenty při objemech nad 300 tisíc vozidel ročně.
Koncern VW (kam stále patří 75 procent Porsche AG, tedy firmy s označením na akciovém trhu P911) může těžit z příznivých výrobních nákladů východní a jižní Evropy. Zkrátka by jen zavřel některé továrny v západní Evropě. Vedle ikonického Porsche má v portfoliu i luxusní Lamborghini či Bentley. Navíc má podíl i ve výrobci nákladních vozidel Traton.
Když se podíváme na hodnotu samotného Porsche a Tratonu, zjistíme, že dohromady jsou cennější než celý koncern Volkswagen na burze. To znamená, že podle tržní hodnoty jsou ostatní značky, které VW vlastní, v podstatě „zdarma“, což může být pro investory velká příležitost. Proto mám akcie Volkswagenu nakoupeny v portfoliu, stejně tak akcie Porsche.
Stellantis, kam patří Citroën, Fiat nebo Peugeot, bude mít v Evropě velký problém s cenovou konkurencí a bude muset portfolio značek zúžit. A vlak jim začal ujíždět i v USA. Mercedes se vydal špatnou cestou směrem k výrazně dražším modelům a samostatným elektroautům.
Proti tomu u BMW si vyberete auto, které se vám líbí, a řeknete si, jestli do toho chcete benzin, naftu, hybrid, či elektriku (viz modely 4/i4, 5/i5, 7/i7). To je ta správná cesta: vyrábíte pohon, který si klient žádá.
Zatím velmi dobře se daří Renaultu, jenž se neunáhlil a nenainvestoval příliš peněz do elektromobility, drží pro mě překvapivě vysokou marži na retailových vozech nad osm procent. Ale i ten zkrátka vyrobí méně aut. Takové objemy modelů Clio či Twingo jako před dvaceti lety se již v Evropě za rozumnou prodejní cenu vyrobit nedají.
Doufám, že poučení přijde rychle a všichni zúčastnění pochopí, že jde o boj o přežití. A šanci přežít a uspět budou mít jen ti nejsilnější, za mě právě koncern VW (v obměněné podobě), z prémiových značek pak Porsche, ale i BMW či Mercedes, přestože se jim zisky z Číny sníží kvůli silnému nástupu tamních domácích značek v elektromobilitě.
Výše zmíněné akcie tedy držím a situaci pozorně sleduji. Pokud by se něco změnilo k horšímu, zkrátka svůj investiční příběh uzavřu se ztrátou a přiznám, že jsem udělal chybu. Reálná šance na změnu však nadále existuje. Jen se musí začít opravdu řešit ihned, ne si o tom jen psát či povídat.
