To srovnání je do očí bijící. Zatímco Seznam.cz loni v Česku utržil 4,5 miliardy a vydělal v hrubém 1,6 miliardy, z čehož odvedl do státního rozpočtu na daních přes 200 milionů, tuzemská pobočka Googlu měla oficiálně obrat lehce přes 300 milionů, zisk 16 milionů a na daních zaplatila necelých devět milionů.
Naprostá většina zdejších příjmů Googlu z reklamy odešla do evropské centrály firmy v Irsku, tam je společnost i zdanila.
Takový nepoměr znovu otevřel debatu o zavedení speciální formy digitální daně. Ta by měla alespoň částečně zabránit tomu, aby technologické kolosy, jako jsou Google, Facebook nebo Amazon, využívaly účetních kliček a své zisky danily ne v zemích, odkud jim plynou tržby, ale tam, kde je pro ně výhodnější legislativa.
Google se k debatě o zdanění v Česku vyjadřuje prostřednictvím prohlášení pro média od viceprezidenta společnosti pro vztahy s vládami Karana Bhatii: „Podporujeme přístup vedoucí k novému komplexnímu mezinárodnímu rámci pro zdanění nadnárodních společností. Daň z příjmů právnických osob je důležitým nástrojem, jakým společnosti přispívají zemím a komunitám, kde podnikají, a rádi bychom viděli takové daňové prostředí, které lidé považují za vhodné a rozumné.“
Mělo by jít o opatření, jež bude jednotné ve všech zemích OECD. To se ale zatím nezdá pravděpodobné, všechny pokusy dojednat společný postup na úrovni OECD či EU zatím zkrachovaly, proto vlády Francie nebo Česka začaly uvažovat o vlastních daňových reformách.
Je skutečně namístě, aby vláda zavedla digitální daň, nebo to není nutné? Je reálné, že by vznikla jednotná reforma, třeba na půdě EU? A mají vlády v digitální době vůbec šanci dohnat nadnárodní koncerny, kterým přelívání zisků funguje? Na to jsme se zeptali trojice expertů na svět moderních technologií a makroekonomiky.
David Slížek, šéfredaktor serveru Lupa.cz
8,8 milionu versus 240 milionů korun. Rozdíl v částkách, které v Česku na dani z příjmu za rok 2018 zaplatil Google ČR a Seznam.cz, je na první pohled závratný. Obraty obou firem se přitom pohybují v podobných číslech (u Seznamu to víme přesně, u Googlu se dají české příjmy jen odhadovat).
Google ale většinu příjmů z Česka daní v Irsku, kde mají firmy místo tuzemské 19procentní sazby v základu sazbu jen 12,5 procenta. Česká vláda proto chystá novou sedmiprocentní digitální daň, která by měla situaci srovnat. Neznamená to, že by Google nutně musel zaplatit na daních více, jen bude muset zvážit, jestli pro něj nakonec nebude výhodnější danit v Česku než v Irsku.
Kde mají (nejen) digitální firmy danit své příjmy, je ostatně otázka, na které se už řadu let nedokážou shodnout státy EU, G20 ani OECD. A dohoda se ani nedá očekávat – když jeden stát získá výhodu, jiný na ní tratí.
Jisté je, že Googlu a dalším velkým firmám rozhádaný stav vyhovuje. Můžou v něm dobře manévrovat a hledat další triky, jak své daně optimalizovat.
Ondřej Malý, konzultant, bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu
Je škoda, že se nepodařilo nalézt shodu napříč celou EU o tom, jak danit digitální giganty, především Google nebo Facebook. V době, kdy si firmy mohou vybírat daňovou jurisdikci a přesouvat peníze pár kliknutími, už daňový systém z 20. století nestíhá a je potřeba ho aktualizovat alespoň na národní úrovni, když už to v EU půjde přes odpor států jako Irsko či Lucembursko těžko.
Český návrh je navíc v tom, co bude předmětem daně, velmi dobrý – míří na příjmy z cílené reklamy a z prodeje osobních dat uživatelů, tedy na jádro byznysu internetových platforem.
Připomeňme si, že ještě do příštího roku budou moci technologické firmy používat pro vyvádění svých evropských zisků kontroverzní schéma dvojitá irská s holandským sendvičem. Jak to vypadá, si můžeme ukázat na příkladu Googlu: ten prodává v EU a dalších zemích reklamu přes svou irskou pobočku Google Ireland, která pak peníze převede na nizozemskou dceřinou společnost Google Netherlands Holdings. Ta je pak převede do společnosti Google Ireland Holdings Unlimited, která je sice inkorporovaná v Irsku, ale sídlí na Bermudách, kde platí nulovou daň. V roce 2017 tak vyteklo jen od Googlu z EU bezmála 20 miliard eur.
Na to, že Google, Facebook a další nadnárodní technologické giganty platí v Česku miniaturní daně, zatímco české firmy jako Seznam „plnou palbu“, si musíme vzpomenout zvláště ve chvíli, kdy z těchto firem zní fňukání na téma, jak česká společnost či české školství nejsou připravené na moderní trendy či digitalizaci. Kdyby tyhle firmy platily daně tam, kde realizují své zisky, byly by na tom nejen naše veřejné služby daleko líp.
Janis Aliapulios, analytik a mluvčí Úřadu národní rozpočtové rady
Postup Googlu vyvolává mnoho emocí. Především ale ukazuje, jak pomalu a neefektivně se jednotlivé státy a jejich aparáty přizpůsobují rychle se rozvíjejícímu digitálnímu světu.
Velké firmy se v prostředí internetového obchodu s nehmotnými statky za miliardy dolarů pohybují jako ryby ve vodě. Produkty a služby, jako jsou software, reklama či zprostředkování různých transakcí, mění majitele bleskově a díky tomu, že na sebe berou podobu jedniček a nul, nemusí brát ohled na státní hranice. Státy naopak jako by zamrzly v době, kdy přeshraniční obchod stál výhradně na kamionech a lodích čekajících na celní kontrolu fyzicky převáženého zboží.
Evropská unie se sice snaží už řadu let najít shodu na tom, jak zisky firem jako Google, Facebook či Amazon danit, výsledku ale ne a ne dosáhnout. A tak se některé země včetně Česka rozhodly zavést raději digitální daň na vlastní pěst než nedělat nic. Každá s jinou sazbou, jiným daňovým základem a jinými pravidly. Vzniká nové pestré prostředí, které bude opět vyhovovat těm, kdo mají sílu a schopnosti na to, se znovu přizpůsobit.
Nejde přitom jen o Google, Facebook nebo Amazon. Podobné tápání předvádějí jednotlivé státy (či města) i v otázce prolínání digitálního světa Uberu či Airbnb s klasickými hotely a taxislužbami, jež pomalu ztrácejí dech. Při tom všem jsme ale stále ještě na začátku. Čím dál víc se mluví o tom, kolik lidí nahradí v jejich zaměstnání roboti a jak rychlá proměna trhu práce bude. Pro jednou by neškodilo, odehrát v tomto případě debatu o zdanění raději v předstihu než pak znovu nevědět kudy kam.
