Dvě velké osobnosti, dva odlišné světy. V rámci konference Forbesu Lepší Česko usedli k debatě u jednoho stolu textař Michal Horáček a miliardář Luděk Sekyra. A hovořili o válce na Ukrajině, dějinách, morálce, kultuře či o tom, jak citlivý je boj s dezinformacemi, pokud si zároveň nechceme spálit vlastní svobodu.
Oba za sebou mají úspěšnou podnikatelskou kariéru. Michal Horáček pomáhal vybudovat sázkovou kancelář Fortuna, kterou úspěšně prodal, byť známější je jako autor textů. Do toho se pustil do studia antropologie a v univerzitním životě setrvává i jako čerstvý sedmdesátník. Luděk Sekyra je zase kromě své developerské skupiny Sekyra Group významným filantropem, mimo jiné směrem ke slavné oxfordské univerzitě.
Zkrátka, dva mimořádní hosté. Tématem jejich setkání v holešovickém DOX+, které moderovala redaktorka Forbesu Veronika Jonášová, byly primárně hodnoty a svoboda. Tedy to, co je nejen pro Česko, ale i pro Evropu, ještě palčivější otázkou od 24. února, kdy začala Putinova krvavá válka na Ukrajině.
„Je to jedno z klíčových dat. Lidé se ještě po mnoha letech budou ptát – co jsi zrovna dělal? Jako 21. srpen nebo 11. září,“ začal Horáček a Sekyra v osobní rovině přidal, že byl zrovna na lyžích a chystal se na sjezdovky: „Byl to pro mě šok jako pro každého, na druhé straně ten konflikt vidím jako určitou skořápku hlubšího kulturního konfliktu mezi ruským a ukrajinským pojetím světa.“
A rozvinul, že zatímco takový Lvov býval součástí Rakouska-Uherska a Ukrajina zažila vlivy osvícenství, Rusko má dějiny významně jiné.
„Model brutální vlády od Ivana Hrozného zdědily všechny mocenské a represivní složky carského i sovětského Ruska,“ řekl Sekyra.
„Pro Ukrajince je princip svobody daleko důležitější, a to svobody negativní, tedy svobody od státu. Tyto konfliktní modely provázejí ukrajinsko-ruské vztahy, válka je projevem hlubšího hodnotového a kulturního konfliktu. Jeho překvapivým i logickým vyústěním,“ dodal.
S tím souhlasil také Horáček. „Západní hodnoty nepochybně vnímáme jako ty, kde jsou na prvním místě svoboda individua, úcta k jednotlivci, jeho práva se sdružovat, svobodně mluvit. Jednotlivec je důležitější než stát – v Rusku je tomu přesně naopak,“ řekl.
Oba významní hosté Lepšího Česka poté nabízeli i další originální myšlenky a prožitky. „V letech 2012 a 2016 jsem jezdil po Česku s recitálem písní a vždycky to končilo písní Žijeme v nádherné době. Ne všichni byli s potleskem vřelí a uvědomil jsem, si, že je to potřeba nějak uvést,“ vzpomíná Horáček. „Můj dědeček a babička si prožili dvě světové války, dramatickou španělskou chřipku, nás nic tak nezkrušilo. Proto žijeme v nádherné době,“ popsal, jak píseň publiku přiblížil.
Tedy byla to pravda alespoň donedávna. Však Horáček po krátké odmlce ihned pokračoval: „No – a stalo se, že i nás postihla pandemie a i my jsme součástí války. Myslím, že je to velké poučení, abychom věděli, že nic není nikdy samozřejmé a nejméně ze všeho prosperita, klid, možnost žít své životy bez ohrožení. To je pro mě zásadní. Vědět, že v době prosperity je potřeba se připravovat na těžké časy. Náš stát to nedokázal.“
Konflikt na Ukrajině se odehrává jen pár stovek kilometrů od nás a podle Sekyrova pohledu člověka s celoživotním zájmem o filozofii je to válka primárně nespravedlivá a imperiální.
„Respekt k důstojnosti člověka se ukazuje i v tom, že se Ukrajinci chovají v konfliktu evropsky, neútočí na civilisty,“ dodal Sekyra. „Rusko nemá právo tuto válku vést a chová se naprosto barbarsky, nesdílí s námi naše hodnoty. Ukrajinci projevují odvahu, jsou schopní se obětovat, včetně oběti nejvyšší. Proto je musíme podporovat. Za naše hodnoty se umírá.“
Pojí se s tím rovněž otázka, která se tak snadno klade – a tak složitě zodpovídá. Je v časech masivní ruské propagandy nutné sahat i na svobodu projevu, na níž západní hodnoty z velké části stojí?
„Je to nesmírně obtížné a musíme na to být extrémně opatrní,“ říká Horáček. „Asi bych se přimlouval za přemýšlení o tom, jestli to není situace podobná té, kdy je přesně stanoveno, co se nesmí v případě popírání holokaustu. Myslím, že bychom mohli zvažovat, že propagace genocidy je stejně nepřípustná. Odtud bychom se snad mohli dostat k nějakému základnímu pravidlu.“
Což Sekyru zaujalo. „To je přesné. Tak zásadní věc bychom neměli tolerovat,“ ocenil srovnání s popíráním holokaustu. „Západní analytická filozofie říká, že tu je hodnotově neutrální realita a my si do ní promítáme subjektivní pocity zla a dobra, ale tak tomu není. Zlo a dobro jsou v realitě, ve válce, kde padají rakety na porodnici či na mateřskou školu. Je tu objektivní zlo, a pokud ho dokážeme identifikovat, měla by tu být před ním ochrana,“ řekl.
Válka, krize hodnot, ohrožení svobody. Nebyl by to ale Horáček, aby v rámci svého celoživotního optimismu a svého jadrného hesla, že lepší je dívat se živým do očí než mrtvým do zadku, nezmínil také něco, co ho v letošním těžkém roce mimořádně potěšilo.
„Z Ukrajiny sem přicházely statisíce konkrétních lidí s konkrétními osudy a jsem strašně rád, že patřím mezi Čechy, kteří většinu z nich ubytovali doma. Těší mě, že poprvé za můj dlouhej život si můžu říct, že tolik Čechů bylo takhle vstřícných,“ líčil entuziasticky. „Že jsme je uchránili, je strašně dobře pro ně, ale i pro nás. Česko je ve své voliéře za nevysokými horami. Větší otevřenost ke světu nám chybí. A teď jsme se otevřeli,“ dodal.
Podobně jako Horáček se skutečně zachovalo mnoho a mnoho jiných. A právě v tom se podle obou hostů skrývá cesta k tomu, po čem je celá konference Forbesu pojmenována – k lepšímu Česku.
„Je to o tom, aby každý z nás byl lepším člověkem,“ prohlásil Luděk Sekyra a Michal Horáček jen přitakal: „Přesně tak, je to na každém z nás. Každý z nás máme na víc.“
