Je úžasné, když se vám s veteránem povede dojet až do cíle, třeba z Prahy do Istanbulu, 2200 kilometrů, jako v tomto případě. Ale cesta k tomuto cíli odstartovala pro všechny posádky dávno před tím, než jim turecký velvyslanec v Česku mávnul startovacím praporkem.

Ta cesta začíná, když auto koupíte na inzerát, dostanete k maturitě nebo k narozeninám nebo najdete u bratra v garáži. Je plná zatáček, potíží a stojí spoustu peněz. Ale stojí to za to. Tato cesta totiž nikdy nekončí. Ani když se štěstím dorazíte do cíle. A přesně tak to chcete.

Tady jsou příběhy cesty posádek, které se vydaly na první ročník Oldtimer Express Praha–Istanbul. Vymyslel a zorganizoval ji majitel autodromu Most Josef Zajíček.

Do cíle, v srdci Istanbulu, vedle Hagia Sofia a sultánského paláce Topkapi, dorazila po různých anabázích, neplánovaných zastaveních, prodíráním se bláznivým provozem v Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Turecku a závěrečném bloudění istanbulskými uličkami, všechna auta.

Volha M-21K (1961)

Posádka: Jan Drbohlav a Marcela Krišková

Čerství padesátníci a novomanželé Honza a Marcela, co se znají od první třídy, narodili se čtyři hodiny po sobě a mají spolu třináctiletého syna. Jejich Volha „carevna“ byla koupena a registrována jako nová v ČSSR pro zahradníka bulharské ambasády.

Na „zahradníka“ byla carevna registrovaná po celou dobu provozu. V devadesátých letech dvacátého století byla odstavena v suché garáži po „smrtelné“ závadě na bloku motoru. V roce 2017 odkoupena v nálezovém stavu po otevření garáže z pozůstalosti za 99 000 korun.

Do roku 2019 postupně restaurovaná. Tedy komplet motor (2xGO, protože carevna se prostě musí nechat přemlouvat) a dodnes v podstatě třetí motor ještě není v úplné kondici, o čemž svědčí čtyřikrát „vaříme“ během cesty do Istanbulu.

Dále pak carevna obdržela novou nádrž, karburátor a ropovod, gumové hadice, výfuk, brzdy a komplet vnitřní čalounění. A proč Volha – carevna… to je jako v případě i jiných vozidel tohoto týmu, inspirace dobovým filmem. V tomto případě „Utrpení mladého Boháčka“ s Pavlem Landovským a Stellou Zázvorkovou v hlavních rolích.

Škoda 1102 Roadster (1951)

Posádka: Otec a syn, Alois Krejčí sr. (zakladatel Hydropol) a Alois Krejčí jr. (Itareg)

Nejstarší vůz na cestě, každý den vyráží jako první. „Auto bylo původně exportováno do Francie,“ říká Alois Krejčí starší, který ví o autě absolutně všechno. Aut v provedení Roadster bylo vyrobeno jen 1321 kusů, většinou na export. Tohle auto jezdilo osm let na československé ambasádě v Paříži.

Rodina Krejčích auto koupila v roce 2013 v Brně za 950 tisíc korun. „Má-li vozidlo do Istanbulu dojet, musí být připraveno, neboť úspěch vždy spočívá v přípravě.“

„Takže před jízdou do Istanbulu jsme přetěsnili převodku řízení a přední tlumiče pérování, rozlistovali a namazali přední a zadní pero, nechali vyvážit kardanovou hřídel a vyměnili jsme brzdové obložení za speciální s vyšším součinitelem tření.“

„Hlavní úpravou ale byla změna – snížení převodového poměru v rozvodovce z původních 4,78 na 4,22. Použili jsme rozvodové kolo s počtem zubů o pět nižším, spolu s pastorkem ze Škody 105/120 od 7/1977. Dále jsme na vozidlo osadili dobové paprskové disky 4 x 15 ze Škody 1201 sedan s novými radiálními pneumatikami 165/80 R15 místo disků 3,5 x 16 s pneumatikami 5,25 x 16 Kudrnáč.“

Na těch původních bychom zcela jistě do Istanbulu nedojeli,“ říká Alois Krejčí, a jak víte, samozřejmě dojeli v pořádku.

„A jaká je dnes cena vozu? Na memoriálu Elišky Junkové jsme kdysi dostali nabídku 80 000 eur, o dva roky později někdo jiný nabízel 100 000 eur. Jedno však víme jistě. Toto historické vozidlo se synem nikdy neprodáme,“ říká Krejčí senior.

Toto historické vozidlo se synem nikdy neprodáme.

Forbes Digital Premium