Že je život plný nečekaných zvratů, by mohl osmadvacetiletý Jan Klusoň tesat do kamene. Nejdříve si užíval „nezřízeného“ života, poté málem přišel o zrak a musel podstoupit i odstranění nádoru hlavy. To byl jeho životní zlom.

Dnes pomáhá spojovat talenty a firmy na kariérním portálu Proudly, který má po dvou letech fungování tým o 20 členech a generuje téměř 20milionový roční obrat.

„Můj otec mi vždy říkal, že když nejde o život, tak nejde o nic. Dnes už mu rozumím a řídím se podle toho,“ říká hned v úvodu setkání pohodlně uvelebený ve svém křesle.

Čtěte také: Řízná jako pivo. Příběh ženy, kterou uhranul svět za pípou

Příběh Jana Klusoně totiž rozhodně není jen o úspěchu. Tomu předcházelo – a to doslova – tvrdé vystřízlivění a dlouhá kocovina. „Na začátku vysoké školy to byl jeden velký večírek, který neměl konce. Jenže najednou byla na účtu nula. Z našetřených peněz od rodičů na studium jsem neměl ani na zaplacení nájmu.“

Sice byl v té době na dně, ale Honzova hrdost mu nedovolila říct si o pomoc rodičům, kteří by ho určitě nenechali bez střechy nad hlavou. Vymyslel „lowcostové“ řešení:

„Když nebylo místo u kamarádů, spal jsem v autě a chodil se ráno sprchovat do školní posilovny. Neměl jsem peníze ani na jídlo. Tak jsem v pondělí nakoupil půl kila nejlevnějšího salámu Junior a zbytek týdne jsem už dokupoval pouze čerstvé rohlíky. Řešení za pětistovku měsíčně,“ vypočítává.

Stále se ale potácel sem a tam a nevěděl, jakým směrem se má vydat. Kýžený odraz ode dna přišel paradoxně až se zdravotními problémy a následnou rekonvalescencí. Ve třetím ročníku studia informačních technologií mu lékaři diagnostikovali zánět sítnice, který byl bohužel extrémně blízko centra vidění. Doktoři mu řekli, že s největší pravděpodobností přestane vidět. Teprve v tuto chvíli si Jan začal opravdu vážit svého života a každodenních maličkostí – které vidí…

Jeho oko se nakonec zázrakem podařilo zachránit. Součástí léčby byla ale chemoterapeutika a silné dávky kortikosteroidů, jejichž vedlejším efektem je nespavost. A díky tomu začal hodně číst a během jednoho semestru splnil dvakrát více předmětů, než jeho alma mater běžně doporučovala.

Čtěte také: Když dřevo víří vzduch. Jak si vrtulí z Vyškova všimli filmaři z Hollywoodu

„Měl jsem v té době hodně zvláštní pocity. Přišel jsem na test, který měl trvat hodinu, a já jej napsal na 100 procent za deset minut. Zbylých 50 minut jsem si ale nedokázal kvůli nespavosti vzpomenout na svoje jméno,“ přibližuje Jan své tehdejší stavy.

Kamarádi ve škole ho po jeho návratu nemohli poznat. Z kluka, který vymetal večírky, se ze dne na den stal zcela jiný člověk plný cílevědomosti a zodpovědnosti. V té době si také uvědomil, že IT a programování není pro něj to pravé ořechové. Sebral proto odvahu, ukončil bakalářská studia a i za cenu propadnutí veškerých kreditů šel místo toho studovat nový obor multimédií na VŠE.

Se svým druhým studijním pokusem už Honza naložil zcela jinak. Od začátku začal pracovat v grafické a multimediální laboratoři a založil při VŠE Marketing club, který funguje dodnes. Jenže osud mu zasadil další ránu.

Na začátku druhého roku studia multimédií mu cestu opět zkřížilo zdraví – pěticentimetrový nádor v hlavě. Jan měl ale podruhé velké štěstí. I když zákrok nebyl vůbec jednoduchý, podařilo se lékařům nádor z hlavy odstranit bez trvalých následků.

Když se pak vrátil do školy, začal okamžitě obesílat inzeráty na marketingové pozice ve všech možných firmách. „Paradoxně mě nikam z těch desítek pohovorů nevzali. Ale díky mým aktivitám na škole si mě sami vybrali zakladatelé Studenta media, abych jim vedl kariérní portál pro studenty Unijobs,“ vzpomíná Jan na svoji první pracovní příležitost.

Místo juniorní pozice tak Jan dostal k řízení celý projekt. Unijobs vedl jeden rok, poté přišel za majiteli s tím, že dále už v této podobě firmu vést nechce. Požadoval změnu byznys modelu. Z původní inzerátové nabídky práce pro studenty udělal multimediální kariérní showroom, na kterém se pracovní nabídka zobrazuje díky pokročilým technologiím v té nejreálnější podobě.

A tak vznikl kariérní a dnes už milionový portál Proudly, kde dnes kromě menších společností inzerují i velké nadnárodní korporace.

„Přestali jsme mluvit o přátelském kolektivu a příjemném pracovním prostředí, ale začali jsme je ukazovat. Věříme, že je to způsob komunikace, který je nejen užitečnější a autentičtější, ale také se na něj snadno zvyká, a cesta zpět k uniformním inzerátům už není možná,“ uzavírá Honza svůj dosavadní příběh.