Česká firma Brand Embassy, která vytváří platformu pro digitální zákaznickou péči, získala za šest let fungování klienty z celého světa, příjmy počítá v milionech dolarů a její meziroční růst dosahuje stovek procent.
Jejího zakladatele a CEO Víta Horkého bychom ještě před pár lety zastihli, jak pendluje mezi Prahou a San Franciskem, oběhává investory a získává důležité partnery.
Čtěte také: Kariéra versus rodina: pět Češek radí, jak zvládnout obojí a nezničit si život
Americkou misi ale splnil, tamní agendu převzal lokální kolega, a protože do toho Horkému přišla i rodina, z 16 hodin práce denně se stalo 10, a to primárně v Česku.
„Nechtěl jsem patřit mezi podnikatele, kteří první roky života svého dítěte promeškali, protože museli dělat na kariéře. Mám takových příkladů kolem sebe hodně a opravdu jsem se toho bál,“ říká Horký, zatímco mu na stole přistává objednaná omeleta a espreso.
Je osm ráno a nacházíme se v kavárně v pražském Karlíně, zhruba 50 metrů od sídla Brand Embassy. Místo vybral sám. Takticky.
Čas má vyhrazený přesně do půl deváté, pak ho čeká nabitý den – hromada schůzek a konferenčních hovorů napříč různými časovými pásmy. „Mám to na minutu plné až do konce dne,“ usměje se bez sebemenších známek stresu a dodá, že se jedná o klasickou agendu.
V pražské kanceláři Brand Embassy sedí více než 60 lidí. „Co můžeme, máme na centrále,“ říká Horký.
Důvod, proč Horkému plný kalendář nedělá starosti, je prostý – vše si plánuje několik dní dopředu, hodinu po hodině a s jasnými cíli.
„O věcech přemýšlím s předstihem, a tak se mi nestává, že bych sedl před počítač či iPad a nevěděl, co dělat. Naopak jdu ihned rovnou na věc,“ vysvětluje dvaatřicetiletý podnikatel.
V Brand Embassy stále částečně pracuje i jeho žena, která se zde stará zejména o nábor. Když například vede pohovory, bere Horký svého dvouletého syna do práce s sebou. Ve firmě udržuje „pet friendly a child friendly“ přístup, nicméně ohledně pravidelných pobytů dětí v kancelářích je spíše skeptický.
„Když tam máte psa, tak ho vyvenčíte a je to. Když ale přivedete dítě, jedna hrací místnost v kancelářích vám to nevyřeší. Ano, zvídavě chodí kolem, lidé si s ním hrají, ale přirozené místo to pro něj není. Zároveň si myslím, že v kancelářích by se mělo primárně pracovat a je fér kolegům klidné prostředí dopřát.“
Aby se Horký vyhnul tomu, že potomka v týdnu uvidí pouze ráno před prací a večer, tráví s ním vždy jeden z pěti pracovních dnů, který si rozložil do jednoho dopoledne a jednoho odpoledne.
„Během těchto výletů jsem fyzicky i mentálně pouze s ním. Za hodinu cesty autem jsme v úplně jiném prostředí, než na které je zvyklý. V tom je Praha naprosto skvělá. Jezera, hory či lesy – vše je v perfektní dostupnosti,“ pochvaluje si.
A rozhodně má s čím porovnávat. Když byl synovi jeden rok, odstěhovali se i se ženou do kalifornského San Diega, kde je únik do přírody nejen kvůli častým dopravním zácpám časově náročnější. A náročnější byl i Horkého program.
„Vstával jsem ve čtyři ráno, abych s pražskými kolegy mohl komunikovat v rozumnou hodinu, a do jedné či druhé odpolední jsem intenzivně pracoval. Poté jsem zvládl jeden či dva mítinky a zbytek dne jsem se věnoval ženě a synovi. Samozřejmě se takto nedá žít dlouhodobě, ale situace s firmou si to vyžadovala,“ rekapituluje.
Ze San Diega Horkého se ženou kromě splněné práce dostala i příjemná zpráva, když se dozvěděli, že na cestě jsou další potomci.
„V tomto případě chceme mít už od začátku zázemí v Česku. Za pár měsíců si ohledně mého rozvrhu dáme určitě menší update,“ usmívá se Horký a s úderem 30 minut po osmé odchází.
