Úspěch nejbohatších bývá přičítán řadě faktorů. Že ho může pohánět dyslexie nebo autismus by však mnohé ani nenapadlo. „Vývojové poruchy“ jsou přesto pro některé miliardáře a miliardářky podnikatelskou výhodou.

„Neurodivergentním lidem je vlastní inovativní myšlení. Proto se u nich můžeme setkat s neotřelými nápady a řešeními, která vedou k vynálezům, technologiím a uměleckým dílům, které mění náš svět,“ říká terapeut Miklós Csémy.

I proto se lidem, jako jsou například Elon Musk, Richard Branson, Charles R. Schwab nebo Bill Gross, podařilo vybudovat obrovské společnosti dominující svým odvětvím. Podle americké studie je například u lidí s ADHD až o osmdesát procent větší pravděpodobnost výskytu podnikatelských záměrů.

„Tam, kde by se jiní dali snadno ve svém konání odradit, protože ‚to stejně k ničemu nebude‘, se u neurodivergentních lidí setkáváme s jistou urputností a odhodláním,“ vysvětluje Csémy. V kombinaci s čistou vášní pak „jiné“ uvažování často přináší úrodu v podobě geniálních vynálezů a neotřelých řešení problémů.

Mnohé společnosti si již tyto výhody uvědomují a pracují s neurodiverzitou jako s předností. Za příklad Csémy uvádí Good Sailors českého technologického podnikatele Filipa Molčana.

Neurodivergence není totéž co neurodiverzita. Csémy vysvětluje rozdíly:

Neurodivergence, někdy zkráceně ND, znamená, že mysl funguje způsobem, který se výrazně odchyluje od převládajících společenských standardů „normality“. Člověka, jehož kognitivní funkce se odchylují od převládajících společenských norem více způsoby — například autistu, dyslektika a epileptika — lze označit za vícenásobně neurodivergentního.

Neurodiverzita je rozmanitost lidské mysli, nekonečná variabilita kognitivních funkcí v rámci našeho druhu. Neurodiverzita je biologický fakt – není to perspektiva, přístup, ani přesvědčení.

Odchylka od neurotypického chování má samozřejmě svá negativa. Například prostředí plné rušivých podnětů, běžné v otevřených kancelářích, může neurodivergentním práci ztěžovat.

A problém nastává i při komunikaci s okolím – někteří předávají jen minimum informací, což se podle terapeuta může jevit nadřazeně nebo konfliktně, zatímco jiní s informacemi zase nešetří a sdělují jich až příliš.

„Největší překážkou všech je ale strach z jinakosti. Úspěšné firmy však vědí, že diverzita jim zajistí v konkurenčním boji nejlepší talenty,“ říká Csémy.

Trable nicméně nekončí, ani když dotyční uspějí. Podle odborníka mají často brilantní nápady a dokážou si v hlavě živě představit, jak je realizovat, ale práce s lidmi pro ně může být velice vyčerpávající. Může jim také scházet trpělivost pro vysvětlení své vize druhým.

Řešením proto může být dobrý parťák či parťačka. „Typickým příkladem bylo duo Bill GatesSteve Ballmer. Nebo se mohou sejít lidé, z nichž každý je jinak neurodivergentní a vzájemně se doplňují, jako Steve Jobs a Steve Wozniak,“ uvádí Csémy.

Že odlišnost není společenskou výhodou, zjistil už v dětství nejbohatší muž světa a kontroverzní vizionář Elon Musk. Při moderování pořadu SNL odhalil, že má Aspergerův syndrom, který je dnes považován za formu autismu.

Stydlivý „dětský génius bez přátel“, jak jeho dětství označila jeho matka, se později rozhovořil o šikaně, kterou kvůli své jinakosti zažil. Ta byla tak násilná, že kvůli ní údajně na čas skončil v nemocnici. Podle terapeuta je běžné, že nejsložitější věci vynalezli hluboce traumatizovaní lidé, a proto mají archetypy podivínských vědců a avantgardních umělců ve společnosti své místo.

„Složité systémy, jako je dopravní infrastruktura, internet, sociální sítě, samořiditelné stroje nebo umělá inteligence vyžadují specifický typ myšlení,“ vyvětluje Csémy, jakkoli zrovna na Muska sedí výše uvedené jen z části – je mu totiž mylně připisována řada inovací a vynálezů, ke kterým se nachomýtl až později.

Příkladem dalšího movitého excentrika je magnát a zakladatel společnosti Virgin Group Richard Branson. Má ADHD i dyslexii, což mu dětství nijak neulehčilo. O posledním školním dnu po studiu plném špatných výsledků dokonce od ředitele školy slyšel, že „buď skončí ve vězení, nebo se stane milionářem“.

Branson si dnes uvědomuje význam rozdílného pohledu neurodivergentních lidí a na stránkách své společnosti uvedl, že „svět potřebuje neurodiverzifikovanou pracovní sílu, která by pomohla vyřešit některé z velkých problémů naší doby“.

Podle něj mnoho lidí s autismem vyniká v oblastech, jako je logika, technologické dovednosti, řešení problémů či vytrvalé soustředění a analýza. Přesto jsou často opomíjeni v zaměstnáních, která by mohli bez problému vykonávat.

Podobně se angažuje i dyslektik Charles Schwab, zakladatel stejnojmenné finanční společnosti. V dětství se ve škole trápil a vyučující si o něm mysleli, že je „pomalý“, dnes je však miliardářem.

I proto se nyní věnuje osvětě o dyslexii a v rámci rámci programu „Neurodiversity at Work“ umožňuje nerodivergentním zájemců získat práci. Ne každý si totiž hned uvědomí, že jeho odlišnost má jméno. Schwab přišel na to, že je dyslektik, až když tak diagnostikovali jeho syna.

Například „král dluhopisů“ a spoluzakladatel fondu PIMCO Bill Gross si odhalil Aspergerův syndrom po přečtení knihy Big Short. Ta vypráví příběh investora Michaela Burryho, který se svou diagnózu dozvěděl také až v dospělosti.

Gross si stojí za tím, že k jeho přezdívce mu pomohl právě tento druh autismu. Díky němu dokáže rozeznávat a identifikovat vzorce na trhu, které jiní lidé přehlížejí.

Případy výše uvedených miliardářů jsou nicméně specifické a podle Csémyho se nikdo z nás nevyvíjí podle společenských norem – spíše se po celý život různě konfrontujeme s předpoklady, která si s normami spojujeme.

„Ve světě, který očekává, že si najdete průměrnou práci a povedete průměrný život, znamená neurodivergence, že buď půjdete svojí cestou, nebo se budete trápit,“ zakončuje Csémy.