Setřete los nebo posunete žeton a najednou jste multimilionářem. Co teď? Většina výherců se vydá cestou hýření, která vytoužený pohodový zbytek života nepřinese.
Mnohdy z nich dokonce udělá gamblery, kteří končí bez koruny. Adiktologové výhru v hazardních hrách vnímají jako hrozbu, která často vysněný komfort nepřináší. „Zažil jsem několik vítězů velkých částek v loterii, kterým výhra zcela zničila život a rozbila rodinu,“ konstatuje Jiří Koreš z Poradny pro nelátkové závislosti Prevent.
„Opravdu velká výhra v loterii v řádu desítek či stovek milionů prověří vztahy s celou širší rodinou i partnerem,“ souhlasí adiktolog František Trantina, který býval gamblerem. A upozorňuje na pravdivost pořekadla „první vyhrání z kapsy vyhání“.
„V příbězích mnoha patologických hráčů byla velká výhra spouštěčem intenzivního hraní, které skončilo patologickým gamblerstvím a obrovským zadlužením,“ vysvětluje terapeut. Hráč je totiž úspěchem motivován k častějšímu hraní i větším vkladům.
Za velmi krizovou pak Koreš shledává kombinaci vysoké výhry a momentální finančně nepříznivé situace v životě. „Jakmile začnete věřit tomu, že jde o prostředek k pravidelnému příjmu, máte problém. Neexistují zaručené systémy, jak gamblingem vydělat,“ upozorňuje.
Podobný příběh zažila Evelyn Adams, o jejíž zkušenosti informoval americký Forbes. Losy si kupovala pravidelně, což se jí v letech 1985 a 1986 vyplatilo: dvě výhry jí přinesly 5,4 milionu dolarů, které začala využívat na školné pro dceru, nové auto, ale hlavně dárky pro nejbližší.
Na losy však nezanevřela. Médiím sice tvrdila, že už čísla hádat nehodlá a nechá na jackpot sáhnout i někoho jiného, ale výhra ji ve skutečnosti motivovala k tomu, hazardovat ještě více. Šance na další úspěch byla přitom matematicky takřka nemožná.
Štěstí už k ní proto napotřetí tak milé nebylo. Automaty a nevydařené investice postupně spolkly všechny získané finance a poslaly někdejší dvojnásobnou vítězku bydlet do malého karavanu.
Zda se na stejně zpackanou cestu vydali i čeští výherci, je obtížnější určit. Naprostá většina z nich totiž využívá možnosti přebrat si výhru anonymně – například muž, který si z loterie Eurojackpot odnesl necelých dvě a půl miliardy korun.
O výherci dosud největší sumy v Česku víme podle informací Sazky, že byl v roce 2015 ve středním věku, pocházel z Pardubického kraje a při předávání výhry pospíchal na vlak. Jak s výhrou naložil, však známo není.
Dobře zdokumentované jsou ale příběhy dalších „šťastlivců“ ze Spojených států. Například Archie Karas za svou kariéru vyhrál necelou miliardu korun. Vyrostl v chudé rodině a už od dětství hrál hry o peníze, aby si vydělal na jídlo. Když ho otec vyhodil z domu, odcestoval do Spojených států, kde začal s kulečníkem a později i pokerem.
V kartách vydělal milion dolarů – a dva prohrál. To ho neodradilo a vyrazil do Las Vegas. Po třech letech hraní vykouzlil v oáze neřesti z padesáti dolarů čtyřicet milionů. V přepočtu necelá miliarda korun mu mohla posloužit jako příjemný polštář, na kterém si mohl ustlat až do stáří.
Karas však ve výhrách viděl peníze pro další gambling. Po dvou a půl letech úspěchů během tří týdnů o vše přišel. Poslední milion dolarů se rozhodl celý vsadit – a vyhrál. Happy end? Vůbec ne. O utržené peníze po pár dnech znovu přišel.
Pro nemocného člověka ponaučení nepřijde. Znovu vyhrával miliony a znovu o ně přicházel. Kasinům se navíc jeho předchozí výdělky nezamlouvaly a Karas se tak za údajné podvody ocitl hned pětkrát v poutech. I kdyby měl co znovu prohrát, stejně by nemohl: v roce 2014 ho lasvegaská kasina zapsala do „černé knihy“, čímž mu zakázala vstup.
Stejný osud by ve svém případě očekával adiktolog Trantina. „V době, kdy už jsem byl patologický hráč, bych velkou výhru dokázal znovu prohrát,“ vzpomíná.
Nezná případ, kdy by jakkoli vysoká výhra pomohla gamblerovi zbavit se závislosti. „Peníze jsou palivem závislosti. Čím více jich vsadíte a riskujete, tím větší vzrušení,“ varuje.
Výherní losy dokážou napáchat škody na vztazích, zvláště nyní o Vánocích. Koreš to představuje na modelové scéně z mnoha českých domácností, kdy prarodič koupí dětem i vnoučatům pod stromeček losy, aniž by přemýšlel o tom, co se stane s případnou výhrou.
Když dcera náhodou vyhraje milion, každý člen rodiny bude mít jiný názor na to, co s penězi udělat. Prarodič může předpokládat, že se výhra rozdělí rovným dílem všem, zatímco dcera si ji bude chtít nechat. „A průšvih je na světě,“ dodává Koreš.
Najdou se ale i pozitivní výjimky. Brad Duke, který v americké loterii Powerball vyhrál necelé dvě miliardy korun, se mohl nechat opít výhrou a začít si užívat. Sám ale uvedl, že se poučil z chyb svých předchůdců.
Začal peníze uváženě investovat, aniž by opustil svou práci v posilovně, kde pracoval další více než rok. Po dvanácti letech se pak mohl pochlubit titulem dolarového miliardáře. Počáteční výhru se mu podařilo znásobit desetkrát.
Pomohlo mu vytvořit si síť finančních poradců a pečlivý investiční systém. Pětačtyřicet milionů dolarů vložil do méně rizikových investic, například dluhopisů, a dalších pětatřicet do rizikovějších aktiv, jako jsou akcie energetických společností.
Jak ale hraní nepropadnout, když na obrazovce vyskočí vymodlená čísla nebo lísteček ukazuje dostatek stejných symbolů? Podle Koreše musí člověk vědět, kolik chce do hazardu dát, kdy skončit a jak naložit s případnou výhrou.
Řada lidí podle něj sází pravidelně celý život a nijak je to neohrožuje. Trik spočívá v nevnímání gamblingu jako způsobu výdělku. „Pokud se již věnujete nějakému hazardu, berte to jako hru, dodržujte limity a buďte disciplinovaní,“ doporučuje adiktolog.
