skip to main content
Šéfové Česka

Ke koním se nevrátíme, říká šéf ropné Skupiny MOL Richard Austen

Jak je na tom česká ekonomika? Jak jsou na tom nejdůležitější firmy země? A jak vidí přítomnost a budoucnost Česka jeho šéfové – ti, kteří stojí v čele těchto firem? Na to hledá odpověď série rozhovorů a článků, které najdete tady, na Forbes.cz.

Oslovili jsme desítky žen a mužů, kteří vedou české podniky. A to nejen ty největší, ale i středně velké a z nejrůznějších oborů. Chceme znát jejich zkušenosti s nejtěžším rokem poslední dekády, chceme vědět, jak se změnili a kam směřují. Chceme vědět, jak funguje páteř a mozek české ekonomiky, a jak tím pádem funguje a bude fungovat celá země.

Reklama

Svět se mění a ekologickým trendům se musí přizpůsobit všichni hráči tradičního průmyslu – především toho s fosilními palivy. Šéf českého MOL, skupiny se sítí čerpacích stanic, vlastních rafinerií, petrochemií i těžby vidí možností mnoho.

Richard Austen absolvoval Obchodní fakultu Ekonomické univerzity v Bratislavě a ke skupině, která má v Česku 200 zaměstnanců a provozuje 304 čerpacích stanic, přistupuje se stejným zápalem, s jakým už dvanáct let běhá maratony.

Jaké jsou možnosti ropy, perspektivy čerpaček nebo situace kolem elektromobility?

Jaká je budoucnost firmy, která závisí na fosilních palivech, od kterých se svět pomalu odklání?

Musíme hledat nový byznys model, jako ostatní, kteří jsou v tradičních segmentech. To, že spotřeba fosilních paliv půjde dolů, se ví už dlouho, i když to ještě není reálně moc vidět. Z ropy se však nevyrábí jen paliva, ale také plasty, chemikálie a další věci, které nelze nahradit. Třeba naftu a benzin v autech nahradíme elektřinou nebo jinou alternativou, ale je spousta věcí z ropy, která se takhle jednoduše nahradit nedá.

A jaký by ten nový byznys model měl být?

Směřování naší společnosti je rozděleno do tří pilířů. Jeden je výroba paliv a rafinerie, ty se budou muset transformovat a z ropy více vyrábět plasty, polystyren, automotive části nebo třeba zateplovací plasty. Druhým pilířem jsou služby pro zákazníky, kde je i retail – tedy naše čerpačky, které se budou rozvíjet směrem k dobíjení elektřinou nebo k vodíku. Mobilita zůstane, změní se jen energetický nosič. Ten chceme nabídnout.

Mobilita zůstane, změní se energetický nosič.

Třetí pilíř naší skupiny je těžba ropy. Těžit budeme, dokud o ni bude zájem, a skupina pracuje na strategii, jak dosáhnout evropských ekologických cílů, které musí každý těžký průmysl řešit – třeba ukládat zpět uhlík do země. Velký byznys je pak i ten recyklační, tedy výrobky obsahující uhlík nespalovat a neskládkovat, ale znovu je používat a tím šetřit prostředí. Takže byznys založený na uhlíku má stále budoucnost, jen jinou.

Od 70. let se říká, že ropa brzy dojde. Jak to tedy je?

To je takový paradox, protože za tu dobu se změnilo paradigma a otázka už nezní, jestli je dost ropy, ale jestli ji někdo bude chtít. Ropa nikdy nezmizí, bude stále a pomáhají tomu i nové technologie, které dokážou vytěžit ropu i ze zdrojů, ze kterých to ještě před pár lety nebylo možné.

Proč je teď ropa drahá?

Před rokem byla zase rekordně levná, není na to jasná odpověď. Trhy reagují na krize tak, že zvedají cenu komodit, a to třeba i zlata. Normálně by se to mělo řídit poptávkou a nabídkou, ale u ropy běží různé strategické hry, které mají vliv na krátkodobé výkyvy cen. 

Reklama

Berete si ropu z vlastních rafinerií, kde je máte?

Skupina má po světě své ropné pole v Rusku, Kazachstánu, Pákistánu, Severním moři, ale i v Maďarsku nebo v Chorvatsku. Ropa je samozřejmě komodita, takže to není tak, že máme na čerpačkách to, co vytěžíme. Kupujeme třeba většinu ropy z Ruska, protože nás to vyjde levněji, a vlastní těžbu zase prodáváme na tamních trzích. Je to globální obchod, čistý byznys.

Jak se vám loni dařilo? Pumpy zůstaly jako jedny z mála retailů otevřené…

Omezení do výrazné míry ovlivnila i náš byznys, oproti předloňskému roku nám tržby za prodej zboží vloni klesly o téměř čtrnáct procent na 38,07 miliardy. Mobilita byla výrazně omezená, a to jak ta turistická, tak městská. My jsme silní okolo dálnic a hranic a ve velkých městech. Třeba v Praze bylo cítit, že lidé zůstávali doma, nejezdili do práce, do školek a škol.

Gastro marže je v Česku největší z celé skupiny.

Zaznamenali jsme tak propady v desítkách procent a náš gastro provoz na čerpačkách se také propadl. Sice si lidé mohli vzít sendvič a kafe s sebou, ale nemohli si tam sednout – a my jsme jedna z největších sítí kaváren v Česku. Ale nechci si stěžovat, na rozdíl od jiných segmentů jsme mohli normálně žít a být otevření, byznys se netočil tak skvěle, ale pořád se točil. 

Mluvíte o vašich kavárnách u čerpaček. Kolik procent vám dělá příjem z doplňkového sortimentu?

Podíl marže z gastro segmentu je už okolo padesáti procent a stále roste. V tomto je Česko specifické a je cítit, když to vypadává.

Češi si jezdí na benzinky dát kafe?

Káva je obrovský fenomén, Česko je nejsilnější z celé skupiny ve spotřebě kávy, máme tu úplně nejvíc kávičkářů. Naše stanice jsou příjemné a lidi k nám rádi jezdí. Je tady silná mobilita, ale také největší konkurence v počtu čerpaček z celé Evropy na sto tisíc obyvatel. Máme jich tady dvojnásobek než na Slovensku a o dvouapůlnásobek víc než v Maďarsku.

Jde tedy o kombinaci těchto dvou faktorů. Trochu nižší spotřeba paliv kvůli konkurenci, ale vyšší podíl gastro díky dobrému sortimentu a servisu, za kterým si lidé přijedou, i když mají natankováno. 

Přemýšlíte ještě o konceptu sdílení aut?

Uvažujeme o tom, je to jedno z odvětví naší strategie, ale aktivně jsme od něj v Česku upustili, protože jsme nenašli byznys model, který by nám ve středně dlouhé době přinesl očekávané benefity. Ale je to dobrý koncept, provozujeme ho v Maďarsku, kde je tento model populární. 

Vhodnější je ale pro velká města…

Ano, tam může být sdílení aut ideální řešení. Vlastnit auto přestává být pro hodně mladých lidí prestižní, důležitá a sexy záležitost, jako když jsme byli mladí my. Je tedy celkem možné, že ve městech s fungující MHD to bude budoucnost. Na dlouhé cesty si pak člověk půjčí třikrát lepší auto, než jaké by si normálně koupil. Ekonomický byznys model to bude, pokud půjde o pohodlnou věc s velkou nabídkou.

Takže až budeme všichni jezdit na elektřinu nebo vodík v půjčených autech, budete už jenom kavárnami?

Budeme zabezpečovat mobilitu – a je jedno, jestli přes elektřinu, vodík, fosilní, nebo syntetická paliva. Ekologie je megatrend, okolo kterého se bude všechno točit a všichni na něj musíme reagovat, jaký to ale bude nosič, se uvidí. Teď je velmi sexy elektřina, ale ani ta není úplně ekologická, auta jsou stále příliš drahá, nabíjení trvá dlouho a elektřina nemusí pocházet z obnovitelného zdroje.

Mobilita je základní svoboda.

Elektřina je možná ideální do města, ale na delší cesty ještě nejsou síť stanic a délka nabíjení vychytané. Obecně nejsou dostatečně zabezpečeny energetické rozvody a velká infrastruktura. My už rok a půl dobíjíme na třiceti místech a ze začátku jsme to poskytovali zdarma. Když jsme službu zpoplatnili, tak zákazníci zmizeli. Je tedy vidět, že ještě nějakou dobu nám to benefity přinášet nebude. Mobilita bude ale vždy, to je základní svoboda, kterou člověk má, a těžko se jí bude vzdávat. 

Pokud bychom se vrátili ke koním, budete mít i seníky?

Myslím, že ke koním se nevrátíme. To byl velký problém v roce 1900, kdy londýnské Timesy psaly, jaká je taková spousta koní katastrofa, protože jejich výkalů jsou plné chodníky. Dokonce tehdy spočítali, že pokud to stejným tempem půjde dál, do dvaceti let budou ulice do půl metru zanesené. Tehdy pak přišli s autem jako řešením a řekli si, wow, teď nám nic nebude ničit prostředí, auta jsou skvělá! No a šup, máme to tady po sto letech znova. Lidi si tedy zase nějak poradí.

Reklama
Reklama