Na začátku všeho bylo kolo. A taky silná vůle bojovat, vítězit a pokořit sám sebe. I proto projekt Kolo pro Adama stále žije a roste, jakkoli sám Adam Kuthan už své kolo dávno dostal.
Narodil se jako zdravé dítě, ale po operaci nádoru na mozku mu od tří let zůstalo poškozené centrum rovnováhy. Ruce i nohy byly sice silné, jenže mozek je nedokázal koordinovat a ovládat tak, aby mohl Adam normálně chodit.
V deseti letech dostal poprvé možnost posadit se na speciální kolo: handbike poháněný rukama, do kterého se okamžitě zamiloval. Začal jezdit a doslova jízdě propadl. Jak ale rostl, přestávalo mu kolo stačit a potřeboval větší, dospělé.
Speciální bicykly vyrábí nezisková organizace Černí koně, sdružující podobně handicapované lidi, jako je Adam. A to byla chvíle, kdy do celého příběhu vstupuje Martin Souček a cesty dvou naprosto odlišných světů se poprvé propojují.
Přitom to tak vůbec nemuselo být, kdyby se CEO firmy Altron nerozhodl, že se zúčastní Handy Cyklo Maratonu. Od té doby se začal psát příběh muže, který se dvacet let pohyboval ve velkém byznysu, a třináctiletého kluka, jehož nádorové onemocnění posadilo na invalidní vozík.
„Jako firma Altron jsme měli ambici absolvovat závod Handy Cyklo Maraton, kterého se účastní týmy složené ze zdravých a handicapovaných cyklistů a jedou vždy pro nějakého patrona,“ popisuje Martin Souček okamžik, který změnil nejen jeho život.
„Jenže v Altronu jsem nenašel dost cyklistů, kteří by se mnou jeli, a tak jsme se spojili s firmou Instalace Praha, ve které pracoval handicapovaný cyklista Zdeněk, a rozhodli se postavit společný tým. Zdeněk nám jako patrona doporučil právě Adama, který potřeboval nové kolo,“ vzpomíná Souček.
Závod jejich tým nakonec vyhrál, a i když bylo rozhodnuto, že Adamovi nové kolo za 180 tisíc korun pořídí, rozjela se podnikateli v hlavě myšlenka, jak celou pomoc posunout ještě dál.
„Něco tomu chybělo. A tak jsem se rozhodl, že založím sportovní výzvu a vedle ní finanční sbírku, do které Altron a Instalace Praha přispějí korunu za každý můj kilometr cesty, absolvovaný týden po závodu,“ přibližuje.
Nakonec se výzvy chopili ještě tři obchodní přátelé a z původních dvou korun se stalo pět. Dva kamarádi se pak připojili i k samotné jízdě a postupně se během pěti dní přidávali ostatní.
Nakonec společně s veřejností vykázali pětapadesát tisíc ujetých kilometrů a lidé ještě dobrovolně přispívali i do finanční sbírky.
„Na konci těch pěti dní jsme měli 770 tisíc korun, a mohli tak podpořit organizaci Černí koně, která vyrobila třináct dalších kol pro třináct dětí s podobným handicapem,“ pochvaluje si Souček.
Druhý ročník byl ještě úspěšnější. Firem se nakonec přidalo dvaadvacet a za pět dní vysportovala širší veřejnost společně s ním dvaaosmdesát tisíc kilometrů. Na nová kola se podařilo vybrat milion sto tisíc.
„Stále jedeme na dobročinné i dobrovolné bázi, všechny vybrané peníze míří na výrobu kol. Nikoho nepřemlouváme, jen hecujeme lidi, aby do toho šli s námi,“ zdůrazňuje Souček. Většina partnerů přitom vychází z jeho byznysového prostředí. „Naší ambicí není šponovat ten projekt do nějakých vysokých čísel a velikosti. Chceme, abychom mohli každý rok dodat tou výzvou minimálně deset kol,“ konstatuje.
Už vloni ale museli trochu upravit koncept. Řada firem totiž dopředu řekla, že neví, kolik kilometrů se nakonec ujede, a koruna za jeden by tak mohla být zrádná.
„Dohodli jsme se proto dopředu, kolik jsou schopni věnovat, já to sečetl a věděl jsem, že můžu nabídnout garanci pěti korun za kilometr. Trochu jsem riskoval, že těch kilometrů nebude víc než sto tisíc, a naštěstí to klaplo,“ přiznává Souček.
V letošním ročníku změní logiku znovu: dopředu oznámí, jaký je k dispozici rozpočet od sponzorů, a ten bude chtít přeměnit na kilometry. Prodloužil také dobu, po kterou se budou moci lidé k výzvě přidávat.
„Letos půjde o posledních devět dní v červenci, v nichž budou i dva víkendy. A lidé si mohou zvolit, kdy se k nám připojí, buď opravdu fyzicky, nebo na dálku, že pojedou někam na výlet,“ přibližuje. I letos mohou využít kolo, elektrokolo, koloběžku, běh, chůzi nebo inline brusle – důležité je, aby se u jejich aktivity daly změřit kilometry.
„Nepočítáme s tím, že budou lidé podvádět. Přistupujeme k tomu s důvěrou a ani jsme za ty uplynulé ročníky neobjevili žádné obrovské počty kilometrů, u kterých bychom měli pochybnosti. Myslel jsem, že se k nám budou přidávat ultracyklisté a dálkoví jezdci, a naopak to byly spíš rodiny s dětmi. A ty nemají důvod podvádět,“ říká Souček.
A protože každá výzva s sebou nese i překonávání překážek, bude i ta letošní o posouvání hranic. Nejen u Martina Součka, ale také u Adama Kuthana, jehož jméno celý projekt nese. Adam se letos na kole vrací domů, do Bukovan, a stejný úkol dostaly i další děti, které díky této výzvě získaly speciální kolo: dojet k Adamovi po trase, kterou organizátoři připravili a která má start ve Vídni.
„Adam bude mít na cestu dlouhou 160 kilometrů čtyři dny. A lidé se k němu mohou přidat třeba až v cíli, v Bukovanech, což bude v sobotu, anebo mohou tu trasu absolvovat celou, nebo jen částečně. To je na nich,“ vysvětluje Martin Souček.
On sám pak bude na cestu vyrážet o pár dní dřív z italského Bergama. Jeho úkolem bude ujet spolu s přáteli tisíc kilometrů a dostat se do Vídně, kde se připojí k Adamovi. Z Itálie pojede přes ty největší alpské kopce a s sebou poveze spacák a karimatku, protože nocovat se bude pod širým nebem.
„Spolu se mnou se na cestu vydá deset kamarádů, ale přidat se může i kdokoli další, budu rád,“ láká také na skutečnost, že s jeho skupinou možná chvíli pojede i profesionální cyklista Zdeněk Štybar, který se v té době bude se svým týmem pohybovat v okolí a který výzvu Kolo pro Adama sám podporuje.
„Už během prvního ročníku jsme zveřejnili možnost, aby se lidé dívali kolem sebe, zda v jejich okolí není handicapované dítě, které by handbike uvítalo. Nabádám nově i studenty na středních školách, aby dali dohromady tým, hecli se a našli dítě, kterému mohou pomoci kolo získat. Pokud vysportují 2007 kilometrů, tak to kolo od nás dostanou a sami ho předají,“ vybízí podnikatel.
Jeho výzva ale nezměnila život jen dětem, které kvůli ní mohly začít jezdit. Jinou cestu ukázala i samotnému Součkovi. „Myšlenka výzvy mě přivedla k rozhodnutí opustit velký byznys, který jsem dělal dvacet let. Dostal jsem se na hranici zdravotních limitů a i rodinná situace mě donutila hledat novou cestu životem, třeba v neziskovém sektoru, vedle Kola pro Adama,“ vysvětluje.
Z Altronu odchází po dohodě s akcionáři z nejužšího vedení, až řádně dokončí účetní rok, který se uzavírá v březnu. Spolupracovat bude i nadále, jen mu vznikne nový prostor, který by rád vyplnil péčí o rodinu a novým životním směřováním. Kam ho zavede, to prý ukáže osud.
Ten ho kdysi přivedl i k cyklistice, když se po operaci kolene nemohl věnovat florbalu, ale rozhodl si koupit silniční kolo. Okamžitá láska k jízdě ho pak zavezla na nejrůznější dálkové závody, aby ho nakonec svedla dohromady s Adamem.
