„Odpoutejte se prosím, začínáme,“ ševelí dívčí hlas na FM rádiových vlnách z palubní desky vozu. Ne, to není výzva k občanské neposlušnosti. Na auta sešikovaná v předpisových rozestupech na parkovišti poblíž pražského letiště padá soumrak a posádky se právě pohodlně zavrtávají do sedaček svých Corvett, Range Roverů i méně nasvalených vozů, aby si užily oblíbený biják.
Autokino, kultovní fenomén Spojených států, dorazilo do Česka. Dřívější pokusy importovat k nám drive-in pojetí filmového zážitku skončily pokaždé fiaskem. Hned na sklonku devadesátek zavřelo po slabých dvou sezonách první autokino na pražském Strahově a propadly i další pokusy v první dekádě nového století.
Teď se zdá, že doba autokinům přeje. V posledním týdnu se v Praze i v regionech rozjelo pět podobných konceptů. Za většinou z nich stojí zavedené eventové agentury, které ze dne na den přišly o byznys a poohlížely se po možnostech, jak restartovat své aktivity a dostát požadovaným hygienickým standardům.
Projekt Art Parking. | Foto Jan Hromádko
„Náhodou jsem zachytil informaci, že v Německu zažívají autokina boom, a tak jsme se rozhodli to otestovat i u nás,“ říká Lubomír Machoň, šéf ústecké agentury Dream Pro, která začala promítat v příměstské obchodní zóně.
A sázka na autokina se ukázala jako dobrý nápad nejen v Ústí. I většina dalších vstupenky na první projekce vyprodala skoro obratem. „První víkend jsme vsadili na ikonické tituly jako Pulp Fiction, Samotáři nebo Pátý element, zkrátka klasiku s velkým okruhem fanoušků, kteří ty filmy znají zpaměti. Takže když občas vypadnul zvuk, odříkávali repliky místo herců,“ říká David Martínek z agentury Mediasharks, která rozjela autokino ve zmíněných Tuchoměřicích u Prahy.
Martínek a jeho tým vsadili na působivou atmosféru a nový typ zážitku, který se návštěvníkům po dlouhých týdnech izolace zaryje pod kůži. Takže místo obvyklé promítací LED obrazovky zvolili klasické plátno, po areálu rozmístili barely s planoucími ohni a tradiční burgery si mohli diváci při příjezdu koupit ve žlutém školním autobusu, který by klidně mohl být rekvizitou v americké teenage komedii.
Tuchoměřické autokino nasadilo vstupné 600 korun za vůz. „Páteční omezení na dva lidi ve vozu padla, takže k nám přijelo i několik obytňáků s desetičlennou posádkou,“ konstatuje pořadatel. Na tři večerní projekce se nakonec za Prahu sjelo přes 300 vozů.
A přestože premiérový víkend skončil mírnou ztrátou, kterou pořadatelé vykryli díky přizvaným partnerům, Martínek v autokinech vidí byznysový potenciál a rád by rozjel filmové léto na kolech. „Máme už poptávky z dalších měst a vyjednáváme s potenciálními partnery, kteří by s námi vyjeli na celostátní road show,“ plánuje.
Podle jeho propočtu by projekt mohl být bez problémů v černých číslech. „Čistý měsíční zisk odhaduji na 1,5 až 2 miliony,“ míní s tím, že to už by místo plátna pořídil LED obrazovku, aby nebyli odkázáni pouze na projekce po setmění.
O poznání skeptičtější je Lubomír Machoň z Ústí nad Labem, kde se za víkend na devíti představeních vystřídalo 600 vozů. Proti Praze za poloviční cenu. „V projektu budeme pokračovat, dokud o něj bude zájem. Odhaduji to nanejvýš na pár týdnů. Myslím, že jakmile se zase otevřou kina, lidi se vrátí za komfortnějším filmovým zážitkem,“ soudí Machoň.
Jenže kolem návratu do pohodlných křesel s dokonalým zvukem i obrazem panuje řada nejasností. I když termín otevření kinosálů a divadel vláda stanovila na 25. května, zatím není jasné, jaká hygienická opatření budou muset provozovatelé dodržovat. Jisté je to, že víc než 50 platících diváků do sálů nevpustí.
Monika Načeva při vystoupení v Holešovické tržnici. | Foto Jan Hromádko
S unikátním řešením tohoto nemilého problému přišel promotér Jakub Vedral. Spustil drive-in festival pro nejistou dobu. Pod titulem Art Parking nabízí dvě pražské stage: na Nákladovém nádraží Žižkov, kde má Central Group do deseti let vystavět novou městskou čtvrť, začalo promítat autokino s osmdesátkou parkovacích kino-míst.
A v Holešovické tržnici pak nad parkovištěm vyrostla scéna pro živé umění. O testovacím premiérovém víkendu se na pódiu vyměnili třeba hudebnice Monika Načeva nebo soubor Bratři v triku. Přestože nikdo z nich před hledištěm plným aut nikdy nehrál, vše dopadlo nad očekávání a nadšení diváci místo závěrečného aplausu děkovali klaksony svých vozů.
„Divadlo je dialog mezi herci a diváky. Řada divadelních souborů či hudebníků rozjela online streaming, ten ale divácký zážitek vždy o něco ochudí,“ myslí si i principál V.O.S.A. Theatre. „Hledali jsme cestu, jak dostat živou kulturu k lidem v nekompromisní podobě,“ říká Vedral a přesvědčivě dodává, že projekt Art Parking má být protestem proti strachu, který vláda šíří.
Je přesvědčený, že ve spojení s divadlem a koncerty je drive-in formát světový unikát. „Alespoň já nikde nic podobného nenašel,“ usmívá se. Jako dlouhodobou byznysovou příležitost ale Art Parking nevnímá.
„Snažíme se zaplatit vystupujícím umělcům slušné honoráře, abychom je podpořili. Pokud bychom do ceny vstupenek promítli ekonomickou realitu, musely by stát zhruba trojnásobek proti 440 korunám, které za auto vybíráme,“ říká promotér a režisér, který má za sebou pouliční divadelní festivaly doma i v cizině, několikrát měl pod palcem Český národní den na světových výstavách Expo či koncert Bena Cristovaa v O2 areně.
Proto momentálně pro projekt vyjednává podporu na ministerstvu kultury. „Doufám ale, že se co nejdříve vrátíme k živým produkcím, a ztracená jarní divadelní sezona by se mohla v létě přelít do ulic nebo na open air akce, kde by se mohlo sejít více diváků.“
Naopak filmová část projektu, kterou dramaturgicky zaštiťuje distribuční společnost Aerofilms a program plní aktuálními distribučními tituly, by mohla v působivých kulisách Nákladového nádraží Žižkov přečkat celé léto.
Jestli se alespoň některá autokina překlopí do udržitelného byznysu, anebo z troubení klaksonů před plátny a pódii zůstane jen trochu mrazivá vzpomínka na kulturní zážitky v izolaci, otestuje čas.
