Katarína Kohlmayer řídí finanční toky byznysu druhého nejbohatšího Čecha Karla Komárka. Ten rozpoutal velkou hru s miliardami dolarů a získá-li jackpot, bude to bezesporu i zásluha dámy, která s ním tuhle partii hraje.
Žena, která se má starat o transakce za miliardy dolarů, nemá pod kontrolou vlastní peněženku. Skutečnost, že Katarína Kohlmayer dorazila do kavárny v centru Prahy lehce zadýchaná, k takové narážce sváděla. Den předtím chtěla paní Katarína kvečeru zaplatit zmrzlinu a zjistila, že nemá peněženku.
Placení tak musela přenechat manželovi, a protože si byla jistá, že portmonku zapomněla v kanceláři, vydala se pro ni ráno před schůzkou v kavárně; než si v ní poté objednala ovocný fresh, omlouvala se za nepatrné zpoždění
Kancelář, kam Kohlmayer pospíchala, se nachází v budově tvaru nepravidelného krystalu na Evropské třídě – tam má pražské sídlo skupina KKCG druhého nejbohatšího Čecha Karla Komárka, který se zvlášť v posledních letech rozjel ke strhující jízdě.
Katarína Kohlmayer se na ní velkou a zásadní měrou podílí, neboť v pozici finanční ředitelky a členky představenstva zodpovídá za veškeré peněžní toky ve skupině. Na čem se podílet nemohla, byl tok peněz z vlastního konta do kapsy zmrzlináře, avšak zapomenutá peněženka není vůbec známkou roztržitosti, naopak výjimkou potvrzující pravidlo spočívající v systematičnosti a organizovanosti.
„Tyhle vlastnosti opravdu mám,“ říkala dáma v kavárně zprvu trochu přerývaně, teprve vplouvala do správného rytmu dechu. Následně překřížila ruce na hrdle a udiveně se zvednutou hlavou pohlédla vzhůru, čímž nechtěně, zato velmi věrně evokovala výjev z náboženského obrazu. „S tou peněženkou se mi to ještě nikdy nestalo a vneslo to do mě nepokoj, který jsem musela ještě před tímhle setkáním rozhodně vyřešit.“
Vyřešila to zdárně jako spoustu věcí předtím a – jak doufá – spoustu věcí v budoucnosti. Přesně to se od Kataríny Kohlmayer čeká.
I předposlední květnovou sobotu měla Katarína pečlivě naplánovanou. Program jí narušil ranní spěch pro peněženku, takže v praxi předvedla své další tvrzení, že navzdory systematičnosti neustále bojuje s časem; při schůzce v kavárně často kontrolovala hodinky, čímž určitě nedávala najevo, že je třeba končit, spíš chtěla získat opětovnou vládu nad rozvrženým dnem. Není divu: plán na sobotu zněl slibně, byly v něm zahrnuty příjemné rodinné povinnosti.
