Ve středu kolem druhé odpoledne utichly zbraně v poměrně nenápadné, ale o to tvrdší uhelné válce o třetinový podíl v Sokolovské uhelné, dnes dozorčí rada ČEZ rozhodla, že si ponechá svou hnědouhelnou elektrárnu Počerady. Pavel Tykač, pátý nejbohatší Čech podle Forbesu, má tak zase o trochu uklizenější byznysový stůl a méně otazníků před sebou.
Začněme tím prvním. František Štěpánek, hlavní majitel Sokolovské uhelné, dospěl po deseti letech sporů k dohodě s rozkmotřeným partnerem Janem Kroužeckým, jemuž kryl záda Pavel Tykač.
Kroužecký mu prodal svůj třicetiprocentní podíl v Sokolovské uhelné za zhruba 4,5 miliardy korun, čímž byla celá Sokolovská oceněna na přibližně patnáct miliard korun. Zároveň tím došlo k ukončení mnohaletých soudních sporů a Štěpánek si bude moci také začít vyplácet dividendy, na nichž kvůli animositám s Kroužeckým dosud seděl. Sokolovská uhelná měla loni na účtech asi 8 miliard korun, takže Štěpánkovi (a jeho souputníkovi Jaroslavu Rokosovi, jenž vlastní druhých 30 % Sokolovské uhelné) zůstane dost peněz i po vyplacení Kroužeckého. Informaci jako první přinesl server iHned.
Na transakci přitom podle zdrojů Forbesu vydělal také Pavel Tykač, který stál ve sporu na straně třiasedmdesátiletého Jana Kroužeckého. Ten mu už před lety přenechal „nárok“ na část budoucího výnosu z prodeje a podle všeho teď v součtu inkasoval výrazně méně než Tykač. Hovoří se o necelé miliardě korun pro Kroužeckého, zbytek poputuje směrem k Tykačovi. Hlavním vyjednavačem, který nakonec dokázal sladit pohledy uhlobaronů na cenu podílu v Sokolovské uhelné, byl Jan Dienstl. „Faktem ale je, že dříve Tykač a Kroužecký požadovali asi 6,5 miliardy. To je ale číslo, které zahrnuje možné budoucí výsledky Sokolovské a ty rozhodně Štěpánek nechtěl platit. Na vyrovnání zohledňující minulost ale nakonec přistoupil,“ uvedl jeden z lidí, který se v branži pohybuje.
Teď k druhé věci, kvůli níž byl 21. týden roku 2015 pro Pavla Tykače důležitý. Dozorčí rada ČEZ dnes rozhodla, že mu neprodá elektrárnu Počerady, jež stojí na patě jeho hnědouhelného lomu Vršany, který zastřešuje Tykačova společnost Czech Coal. Dál tak pokračuje padesátiletý kontrakt mezi ČEZ a Czech Coalem o dodávkách hnědého uhlí, který začal platit před dvěma lety a tímto krokem mohl být ukončen. „Právě tato dlouhodobá smlouva, která dává ČEZ jistotu dodávek uhlí, i fakt, že elektrárna prochází nyní další vlnou ekologizace a bude od příštího roku připravena pro provoz v následujících letech, byly důvodem pro toto strategické rozhodnutí,“ uvedl ČEZ v oficiální tiskové zprávě.
ČEZ tak rozhodoval mezi čistě obchodním a strategickým hlediskem. Z toho prvního nebyl důvod, aby Počerady za zhruba 8 miliard Tykačovi neprodal. Jenže podle všeho nemá teď pro takovou sumu investiční uplatnění a pravděpodobně by skončila ve vyplacených dividendách, z nichž většinu bere stát. A podle některých zdrojů by také přišel o majoritní postavení v dodávkách elektřiny na český trh.
Největší hnědouhelná elektrárna ČEZ tak i nadále zůstává v jeho vlastnictví a další výhybka ve vzájemných vztazích s Czech Coalem (tedy možnost odprodat Počerady Tykačovi) přijde až v roce 2024. Co na to Tykač? Podle svých dřívějších prohlášení byl připraven na obě varianty a obě mu přinášely plusy i minusy. Při převzetí Počerad mohl získat celý produkční řetězec od uhlí až po výrobu a obchod s elektřinou a tedy i šanci na vyšší výdělky, na druhou stranu by musel významně investovat a přišel by o jistotu dlouhodobého kontraktu na uhlí. „Jak říkají Němci, Tykač se může na rozhodnutí ČEZ dívat jedním okem plačícím a druhým smějícím,“ říká jeden z obchodníků na energetickém trhu.
Čtěte více: Kellner, Babiš, Vítek, Komárek a Tykač. Díky čemu se dostali mezi světové miliardáře?
