Je to už čtvrt tisíciletí, co se k politikům, ekonomům i ke všem ostatním dostalo nejdůležitější dílo otce moderního kapitalismu Adama Smitha. Jeho Bohatství národů se stalo základní knihou ekonomie, téměř okamžitě ovlivnilo britskou politiku i vznik Spojených států a nejmocnější světoví lídři ho citují dodnes.
Autor v knize ve skutečnosti pojmenované Pojednání o podstatě a původu bohatství národů představil několik základních a revolučních myšlenek, které leckomu dnes přijdou takřka samozřejmé – například takzvanou neviditelnou ruku, která hýbe trhy, výhody volného mezinárodního obchodu nebo koncept dělby práce, která dramaticky zvyšuje produktivitu.
Právě ten Smith ilustroval na dnes již známém příkladu továrny na špendlíky. Ta může s deseti specializovanými pracovníky produkovat 48 tisíc špendlíků denně, jenže kdyby musel každý z nich vyrábět špendlík celý sám od začátku do konce, některým z nich se nepodaří za den vytvořit ani jeden.
Předtím, než mohl svůj magnum opus napsat, se však Smith musel k inovativním myšlenkám dopracovat. Narodil se v roce 1723 v Kirkcaldy ve Skotsku a později studoval morální filozofii na Glasgowské univerzitě. Tu pak na stejném místě třináct let vyučoval.
Jeho první úspěch přišel s vydáním knihy Teorie mravních citů v roce 1759. A na jejím konci slíbil, že v následujícím díle popíše ekonomiku. Nejdřív však přišlo sedmnáct let na uspořádání myšlenek i získávání nových pohledů. V roce 1764 proto z univerzity odešel a vydal se po kontinentální Evropě, kde se potkal například s Voltairem.
Tehdy se do knihy pustil a i přes prvotní ambicióznější plány se nakonec rozhodl vydat nejprve část o politické ekonomii. Sepsat ji odjel zpět do rodného Kirkcaldy poté, co mladší bratr vévody z Buccleuch, který byl ve Smithově péči, zemřel během cesty po Evropě.
Po návratu krátce působil jako poradce Charlese Townshenda, tehdy kancléře státní pokladny, a věnoval se práci na Bohatství národů. Tu se mu podařilo dokončit po deseti letech psaní a v roce 1776 vydat.
Do šesti měsíců už ve Velké Británii nezbyla kopie na prodej. Dílo se tak rychle stalo příručkou pro rozvoj britské hospodářské politiky – a to i přesto, či snad právě proto, že tu tehdejší kritizovalo.
Britským královstvím oblíbené hromadění drahých kovů přišlo Smithovi jako nevhodná strategie, která podle něj akorát vyvolávala konflikty, zatímco opravdové bohatství definoval jako tok zboží a služeb produkovaných národem.
Z jeho rad se poučil například lord North, který v roce 1777 zavedl daně týkající se služebníků a rok poté také daň na obydlené domy. O obou z nich se v knize píše.
Foto Gerhard Streminger, Public domain, via Wikimedia Commons commons.wikimedia.org/wiki/File:Wealth_of_Nations.jpg
Z knihy také čerpal při formování své protikladné teorie Karl Marx. Ten sice kritizoval Smitha například za to, že jeho myšlenky odráží vlastnosti kapitalistických institucí, nikoli lidstva jako takového, vycházel však ze Smithových termínů a konceptů.
Pracovní teorie hodnoty, kterou Smith v knize systematicky zpracoval, je dokonce jedním z nejdůležitějších pojmů v komunistické teorii. Ten myšlenku, že hodnota statku je určena celkovým množstvím práce potřebné k jeho vyprodukování, využívá při kritice kapitalistického „vykořisťování“.
Smith už v dřívějších dílech psal o tom, že bohatí „navzdory své přirozené sobeckosti“ jsou vedeni „neviditelnou rukou“ k rozdělování téměř stejným způsobem, jako kdyby byla země rozdělena na stejné části mezi všechny její obyvatele. Musejí totiž zaměstnávat tisíce lidí, aby uspokojili své potřeby, čímž podle něj rozdělují prostředky k životu mezi ostatní.
Ani Smith ale nebyl zastáncem trhu bez pravidel a v Bohatství národů poznamenal například, že když se lidé ze stejných oborů setkají, obvykle to končí „spiknutím proti veřejnosti nebo nějakým plánem na zvýšení cen“. Monopoly zase nazval „nepřáteli dobrého řízení“.
Foto Danielle Jansen, CC BY-SA 4.0 https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0, via Wikimedia Commons commons.wikimedia.org/wiki/File:Handelingenkamer_TK_07.jpg
Svět kniha měnila i za oceánem. Vyšla jen zhruba šestnáct týdnů před podpisem americké Deklarace nezávislosti, přičemž otcové začínajícího státu se jejím obsahem inspirovali také při tvorbě nového systému.
Do země se kniha dostala nejen z Velké Británie, ale později ji tam začali tisknout také místní společnosti. Sami zakladatelé státu se netajili svou náklonností k dílu – miloval ji například třetí prezident Spojených států Thomas Jefferson, který se ke knize dostal ve Francii za částku, která by v dnešních cenách odpovídala vyšším tisícům korun.
V letech 1790 a 1807 ji pak doporučil svým přátelům v dopisech, kde o knize psal jako o nejlepší ekonomické knize. Často ji také citoval a například v dopise senátorovi Johnu Waylesovi Eppesovi z roku 1813 přidal i své komentáře.
Konceptům Smithovy knihy se v roce 1791 kriticky věnoval i Alexander Hamilton ve své Zprávě o manufakturách a ve stejném roce ji také veřejně citoval James Madison při oponování národní bance. Ten tehdy Smitha označil za jednoho z „nejosvícenějších příznivců bank“.
Hlavně se však Smith znal s Benjaminem Franklinem, kterého potkal už v roce 1759 při jeho návštěvě Skotska. Oba muži pak sdíleli názory na svobodný trh a antimerkantilismus, takže když Smith psal Bohatství národů, měl podle některých historiků za Franklinem se sepsanými kapitolami přijít, přičemž ten mu na oplátku předal informace o situaci v koloniích.
