Pokud se zajímáte o aktuální dění, nemohly vás minout zprávy o plastových ostrovech v oceánu, tajících ledovcích, mizejících druzích živočichů nebo o extrémních výkyvech počasí. Kolik toho ale o klimatické změně vlastně víte?

„Je to horší, mnohem horší, než si myslíte,“ píše v úvodu knihy The Uninhabitable Earth americký novinář David Wallace-Wells. „Pohádky o tom, že klimatická změna postupuje pomalu, jsou stejně zhoubné jako myšlenky, že neprobíhá vůbec. A jestli jste znepokojeni tím, že stoupají hladiny oceánů, asi ještě nevíte o děsivějších scénářích, které mohou nastat během života jediné generace.“

Dobrá karma

Volvo čistí oceán „Živoucí hrází“ vyrobenou pomocí 3D tiskáren

2 min

Kniha, jež odhaluje katastrofální důsledky klimatické změny, navazuje na Wellsův úspěšný článek, který vyšel v roce 2017 v New York Magazine. Pár dní po vydání si ho přečetly miliony lidí, za necelý týden se stal nejúspěšnějším článkem, jaký kdy magazín publikoval. Naplno totiž otevřel prostor diskusi, jak o klimatické změně psát a jakým způsobem o ní informovat veřejnost.

„Píšu o tom, co změna klimatu znamená pro náš každodenní život na Zemi,“ připomíná novinář. V knize ale také odhaluje, o co jsme kvůli představě neustálého pokroku, nekonečného ekonomického růstu a zvyšování pracovní produktivity přišli. A hlavně ukazuje, že to nejhorší nás teprve čeká.

Do roku 2050 bude podle odhadů OSN na světě 200 milionů klimatických uprchlíků. S každým půlstupněm, o který se se oteplí, se zvyšuje riziko ozbrojeného konfliktu o 10 až 20 procent. Vlny veder a such budou silnější, což ovlivní nejen naše zdraví a produktivitu, ale také úrodu a produkci potravin. „Vlny sucha a odpovídající omezená produkce, jež zasáhly Sýrii v letech 2006 až 2011, podpořily nestabilní politickou situaci. Urychlily tak občanskou válku, která způsobila celosvětovou uprchlickou krizi,“ píše Wallace-Wells.

Pokud se teplota zvýší jen o dva stupně, do roku 2100 se zvedne hladina oceánů o dva metry, což každý rok připraví o pevnou půdu pod nohama pět procent světové populace. Táním polárního permafrostu se do ovzduší uvolní téměř poloviční množství metanu, než které jsme do něj sami vypustili od počátku industriální revoluce, a s ním se pravděpodobně dostanou na povrch i zatím neznámé bakterie a viry. Nedostatek vody, obrovské ničivé požáry a extrémní počasí – to vše se stane součástí naší reality.

Pokud se má něco změnit, je napřed třeba v lidech vyvolat potřebu situaci řešit.

Důsledky jsou ale mnohem rozsáhlejší a systémovější, upozorňuje Wallace-Wells: „Už dnes jsou náklady na řešení klimatické krize relativně vysoké. Ve Spojených státech se částka odhaduje na 306 miliard dolarů. Horší ale máme před sebou. Změna klimatu znamená v podstatě nulový ekonomický růst. V oblastech, které budou zasaženy nejhůře, dokonce pokles HDP.“ Každý stupeň navíc se rovná poklesu hospodářského růstu zhruba o jeden procentní bod.

Ekonomický dopad bude závažnější než u velké hospodářské krize z 30. let 20. století a podle odhadů desetkrát intenzivnější než poslední ekonomická krize. A nejsilněji zasáhne nejchudší oblasti planety, které mají na produkci emisí paradoxně minimální zásluhy.

„Pokud jste dočetli až sem, jste stateční čtenáři,“ říká Wallace-Wells zhruba uprostřed knihy. I když se zabývá spíš důsledky klimatických změn než jejich možnými řešeními, poukazuje na důležitou skutečnost: pokud se má něco změnit, je napřed třeba v lidech vyvolat potřebu situaci řešit. A jak sám píše, „jakýkoli příběh, který si čtenář udrží v hlavě, je dobrý příběh“.

Pokud se tedy chcete o klimatické změně dozvědět víc a zvládnete text s alarmujícím a pesimistickým nádechem, není lepší výchozí kniha. The Uninhabitable Earth odkrývá nejen environmentální, ale také sociální, kulturní a ekonomickou rovinu problému, který se dotýká nás všech, a odhaluje, s jak komplexním jevem se vlastně budeme v následujících desetiletích potýkat. „Nemůžete si zvolit jinou planetu, kterou budete považovat za domov,“ uzavírá knihu autor.