Sto tisíc korun, nebo pět milionů? Někde mezi těmito částkami se odehrává český sen o ideálním měsíčním příjmu. Čerstvá data od společnosti Ipsos ale ukazují překvapivou věc, většina bohatých Čechů nepotřebuje na „život snů“ žádné sci-fi sumy. Až detailní pohled prozrazuje, jak extrémně se finanční ambice mění podle věku, vzdělání či manažerského postavení.

Průzkum, který Ipsos připravil exkluzivně pro Forbes, se zaměřil na Čechy s minimálním čistým měsíčním příjmem nad 55 tisíc korun, tedy na skupinu, která má k představě pohodlného života výrazně blíž než průměr populace. O to překvapivější je, že ani tato skupina nemíří ve svých představách k astronomickým částkám.

Téměř čtyři z deseti dotázaných uvedli, že ideálním příjmem je pro ně sto tisíc až dvě stě tisíc korun měsíčně. Méně než sto tisíc by pak podle dat stačilo jen osmi procentům lidí.

Na opačném konci spektra, tedy u těch, kteří sní o milionových příjmech, stojí jen malá menšina. Příjem přes pět milionů korun měsíčně označila za ideální pouhá čtyři procenta dotazovaných.

Přitom rozdíly mezi jednotlivými skupinami jsou výrazné. U mužů se častěji objevují buď velmi nízké, nebo naopak vysoce ambiciózní částky, zatímco ženy se více držely „zlaté střední cesty“.

Například s méně než sto tisíci korun měsíčně by se spokojilo 10,6 procenta mužů, ale jen 3,5 procenta žen. Ženy naopak dominantně volily příjem sto tisíc až dvě stě tisíc korun měsíčně. Tuto variantu uvedlo 41 procent z nich (u mužů 36 procent).

Do vyšších pater nad půl milionu míří muži zhruba o polovinu častěji než ženy, a zajímavé je i to, že v kategoriích dvou až pěti milionů se neobjevila ani jediná odpověď od ženy. Příjem nad pět milionů korun měsíčně preferuje necelých pět procent mužů a necelá čtyři procenta žen.

Kdo ovšem míří úplně nejvýš, jsou podnikatelé a lidé ve vrcholovém managementu. Zatímco řadoví zaměstnanci i nižší manažeři se většinou drží kolem hranice dvou set tisíc korun měsíčně, majitelé firem s více než pěti zaměstnanci začínají snít o zcela jiných cifrách.

Pro téměř třetinu z nich je ideální příjem v pásmu dvou až tří milionů korun měsíčně a další část míří ještě výš. Podobně top manažeři: každý desátý z nich označil za ideální příjem tři až pět milionů korun měsíčně.

Vzdělání se promítá do výše ambicí

Do výsledků výrazně promlouvá i věk respondentů. Nejméně ambiciózní je střední generace 35 až 49 let, která se nejčastěji drží v rozmezí do tří set tisíc korun měsíčně a do milionových částek prakticky nesahá. 

U nejmladší skupiny do 34 let mají často ambice vyšší, příjmy nad milion korun měsíčně uvádějí až dvakrát častěji než padesátníci. A právě starší respondenti tvoří další paradox: podle průzkumu je mezi nimi nejvyšší podíl těch, kterým by stačilo méně než sto tisíc korun.

Významnou roli hraje i vzdělání. Zatímco lidé s maturitou míří obvykle k částkám pod dvě stě tisíc korun, vysokoškoláci mnohem častěji volí částky kolem dvou set až tří set tisíc korun a pětina z nich by si přála dokonce nad půl milionu. 

Lidé bez vzdělání se rozdělili na rovné dvě poloviny – první pokládá za ideální příjem částku nižší než sto tisíc korun, druhá polovina by si vystačila s částkou milion až dva. 

70 %

Téměř tolik studentů si vybralo jako svou vysněnou částku dvě stě tisíc až tři sta tisíc korun měsíčně.

Téměř sedmdesát procent studentů si vybralo částku dvě stě tisíc až tři sta tisíc. Nepracující senioři pokládají za ideální příjem částky do sta tisíc korun. Výsledky tak potvrzují dlouhodobý trend, že vyšší vzdělání často vytváří i vyšší platové aspirace.

Celkově vzato se i mezi finančně nadprůměrně zajištěnými Čechy ukazuje široká paleta představ o tom, kolik peněz je „tak akorát“ na život snů. Většina z nich by chtěla příjem v řádu statisíců korun měsíčně, tedy částku, která je sice několikanásobkem celostátní průměrné mzdy, ale pro úspěšné a schopné jedince nemusí být nereálná. 

Pro srovnání, běžní Češi by se podle jiných průzkumů nejčastěji spokojili už s čistým platem kolem čtyřiceti až padesáti tisíc korun. To znamená, že pro osoby s nadprůměrnými příjmy začíná vysněný život zhruba tam, kde pro většinu populace končí, a od této mety se u některých z nich šplhá o několik úrovní výše podle osobních ambicí a plánů.