Důležitý disclaimer na začátek. Aby bylo jasno, opravdu si nemyslím, že premiér Andrej Babiš zavádí drakonická opatření v boji proti koronaviru proto, aby více vydělal Agrofert nebo aby poškodil své miliardářské souputníky. To na něm spíše vidím přiživování dramatu, které populistům jeho ražení tak svědčí.
Nabízím jen jiný pohled na současnou situaci z hlediska byznysu, z hlediska struktury majetku čtvrtého nejbohatšího Čecha a z hlediska klasického nekonečného střetu zájmů českého premiéra. Pojďme na to.
Zatímco aktuální národní rouškový dobroděj Petr Kellner krvácí s Home Creditem (lidé nekupují spotřební zboží), dvojka Radovan Vítek se potýká s prázdnými hotely (jeho CPI Hotels patří k největším sítím v ČR) a třetí Karel Komárek odepisuje zisky kvůli zavřeným sportovním ligám, na které se nedá sázet, na byznys Andreje Babiše dopadá současná situace ze všech nejbohatších Čechů nejméně.
Agrofert, jehož je Babiš přes dva svěřenské fondy jediným beneficientem, má totiž ziskovost složenou ze tří zásadních zdrojů: z chemie, tedy především výroby umělých hnojiv, z potravinářství a ze zemědělství. Nejvíce provozní ziskovosti plyne historicky z chemie (mírně nad 40 procent), která teď profituje z pádu cen ropy a navázaného zemního plynu, jenž je hlavním vstupem do výroby.
Nižší náklady na vstupu tedy budou znamenat vyšší zisky při prodeji, a to minimálně na několik měsíců, než se postupně přelijí i do cen hnojiv. Tradiční zlaté vejce Babišova Agrofertu – německá chemička SKW Piesteritz – by mělo být po letech zase v dobré formě.
Foto: Forbes Česko
Mimochodem, pokles v energetice, na kterém Agrofert vydělává, naopak potrápí pátého nejbohatšího Čecha Daniela Křetínského, jehož jsem zatím nezmínil (a samozřejmě také ropnou část byznysu Karla Komárka a vůbec všechny těžké váhy navázané na ceny elektřiny).
Potravinářství a zemědělství se podílejí na ziskovosti Agrofertu každé zhruba čtvrtinou a při pohledu na v panice vykoupené obchody s jídlem asi netřeba nic dodávat. Pod Agrofert patří největší tuzemské pekárny Penam (téměř každý druhý rohlík na pultech je z holdingu), největší zpracovatel drůbežího masa Vodňanské kuře nebo třetí největší zpracovatel mléka – Olma.
Jasně, potravinářů se určitě dotkne omezená spotřeba v restauracích, ale lidé jíst budou (izolovaní Češi pro zábavu možná ještě více) a určitě se nejedná o volný pád byznysu jako v jiných oblastech ekonomiky.
Zemědělství je zemědělství a v evropských dotačních podmínkách je (snad) věčné. Současná krize mimochodem ukazuje, že alespoň částečná zemědělská soběstačnost státu má své místo i v 21. století, byť se k ní pojí obrovské a neefektivní přerozdělování. Zemědělci jistě ocení levnější naftu a bezpečnou vzdálenost na širokých lánech také udrží.
Pak jsou v Agrofertu ještě média, která teď sice jedou naplno z hlediska čtenosti, ale brzy na ně dopadnou zrušené reklamní kampaně. V číslech holdingu tvoří ovšem drobek. A netrpí ani investiční rameno Babišových peněz – holding Hartenberg, pod nějž patří kliniky na umělé oplodnění nebo potravinářství v Polsku. Ostatně jedna z jeho laboratoří testuje také na koronavirus.
Ukazuje se, že Andrej Babiš vytvořil za svou byznysovou kariéru konglomerát, který je velmi odolný v krizových dobách. Trochu staromódní, dost závislý na dotacích, ale stabilní. Škoda že ho teď nemůže s uspokojením pozorovat ze šéfovského křesla Agrofertu a místo toho se musí tvářit, že svůj hluboko pod kůží zažraný holding vlastně nezná.
Nemusel by třeba narychlo v krizi projednávat zákon o skutečných majitelích a instituce českého premiéra by byla v těžkých dobách důvěryhodnější.
To nic nemění na tom, že pokud by se teď běžel závod mezi prvními pěti nejbohatšími Čechy, Andrej Babiš by byl jasný a stabilní favorit, který se nezadýchá. Vsadil bych si na něj. Kdyby tedy nezavřel všechny herny.
