Pavel Doležal je spolumajitelem datové společnosti Keboola a jedním z lídrů dobrovolnické iniciativy Covid19CZ, která při jarní pandemii koronaviru dala dohromady Koronavirovou linku 1212, plicní ventilátor CoroVent, aplikaci eRouška či projekt chytré karantény, který umožňuje na základě dat od bank, mobilních operátorů a dalších subjektů trasovat nakažené. Doležal pro Forbes popsal svůj pohled na aktuální stav projektu a jeho připravenost na případnou druhou vlnu.
TL/DR:
- Něco funguje, něco ne.
- Lidi si děsně vymýšlí, aby byli zajímaví.
- Hapruje spolupráce stát – soukromý sektor.
- Jsou tam strukturální problémy a problémy leadershipu.
- Stát není startup a to je dobře (většinou).
Minulý týden jsem napsal hejt na fungování hygieny, chytré karantény a státu obecně hodný bulvárního plátku lačnícího po clickbaitu. Jako jeden z lidí kolem iniciativy Covid19CZ jsem byl „spravedlivě“ rozhořčen tím, jak stát kazí práci stovek dobrovolníků a tu skvělou práci, která se odvedla v rekordním čase, si nedokáže ani převzít. Všude kolem mě se šířila prohlášení kamarádů kamarádů o tom, jak ta práce hygien je fakt špatná:
„Moje dobrá kámoška jela z Brna, přijela do Prahy a odmítli ji vyšetřit o víkendu, pak stála 2,5 hodiny ve frontě na odběr a nakonec jí paní z hygieny řekla, že do Brna ji trasovat nebude, že to je jinej kraj.“
A tak pořád dokola. Byli jsme poslední týden zasypáni podobnými historkami a požadavky novinářů na reakci: „Jak se vám jako strůjcům vzpomínkových map líbí, jak stát celou chytrou karanténu mrví?“ A tak jsem sedl a napsal na blog příspěvek plný emocí, hejtů a nespravedlnosti páchané na všech dobrovolnících, co na tom strávili jaro.
Jenže pak jsem se zastavil, uvědomil jsem si, že bulvár nečtu přesně kvůli tomuhle přístupu, a řekl si, že bych to měl zvládnout lépe a nejdříve si zkusit ověřit ta „fakta“. Novinářům jsem řekl, že post o fungování hygien napíšu, ale potřebuji si zjistit aktuální stav, protože naše „zásadní“ role jako dobrovolníků v tom skončila koncem května a teď jsme úplně mimo a pouze dodáváme IT. Někteří pochopili, že to je dobrý nápad, někteří chtěli pouze senzaci a články si napsali a vydali i bez faktů – stačil jim evidentně jen ten clickbait.
Svůj draft jsem odeslal na pár lidí, mimo jiné na NAKIT (Národní agentura pro komunikační a informační technologie), ministerstvo zdravotnictví a četl jej mimo jiných i plk. Šnajdárek. Reakce byla zajímavá. Okamžitě se mi všichni ozvali s tím, že sice chápou mé rozhořčení, nemohou mi bránit v tom to vydat, ale pokud by mě zajímala i fakta, a ne pouze mé pocity zvenčí, jsou mi k dispozici a rádi mi ukážou čísla.
A tak začal náš „týden koukání do střev“ toho, co bych směle nazval nejrychlejší digitalizace státního aparátu v historii, a na konci jsme vyšli s rozporuplnými pocity.
V březnu jsme se všichni ocitli v situaci, která byla ojedinělá, a doufám, že se již nebude opakovat, i když schopnost jakékoliv organizace zapomínat je mi neustále důvodem k úžasu. Můžeme se bavit o tom, zda měl stát být lépe připravený a reagovat již v lednu či zda jsou krajské hygienické stanice dlouhodobě podfinancovány. Nevím a neřeším. My jsme se ocitli ve stavu, kdy to byl průšvih a bylo potřeba pomoci.
O tom, jak během jarní pandemie (ne)fungovaly krajské hygienické stanice a v jakém je stát našel stavu, když koronavirus udeřil, tu nemá cenu psát. To už se probíralo xkrát.
Otázka dne je: A co se sakra dělo v červnu a červenci? Proč zase nejsme připraveni?
Jeden z aktérů na straně státu někdy na přelomu května a června řekl vlastně skvělou věc: „Já vám ta data rád dám, ale nemáme už nouzový stav a já potřebuji vědět, co je to teda za systém. Jak je klasifikován z pohledu bezpečnosti, kdo ho provozuje? Pořád platí zákony této země a já mám zodpovědnost.“
To je skvělé! Je třeba si připustit, že stát NENÍ a NEMĚL by být startup ve svém denním fungování! Ano, abychom se posunuli, tak i toto se musíme naučit, ale v denním fungování je vlastně stát dobře naolejovaná mašina, která má spoustu „brzdítek“, která slouží k tomu, aby to nešlo jednoduše vytunelovat či změnit na autokracii, a to je DOBŘE!
Máme tu NKÚ, máme tu dozor ÚOOÚ, máme tu opozici a občanské iniciativy, které dohlíží na to, aby se omezily sviňárny. Buďme za to rádi! Nicméně výsledek je, že pokud chcete něco převést z módu „krize“ či „hackathon“ do módu „standardní systém“, tak je to spousta zaklapávacích koleček do sebe, o kterých jste pravděpodobně předtím neměli žádné tušení.
Po skončení nouzového stavu si stát určil, že zdigitalizuje práci hygien a část systémů námi připravených bude i nadále používat v komerčním režimu tak, aby to splňovalo náležitosti „normálního stavu“. Plukovník Šnajdárek a spol. vypracovali plán projektu a začali integrovat. Plán byl to celé v celku odzkoušet a pustit na konci srpna tak, aby chytrá karanténa verze II byla na 1. září ready a plně funkční.
Pokud to správně chápu, větší část hygien již v systému jede a zbývající se napojují, ale jedou své systémy a data pak replikují. Také cesta, méně efektivní, ale cesta to je.
Kde vidím problém, jsou metodici a průběžné zlepšování všech. Prostě normální telekomunikační práce. Náslechy, probírání, zlepšování. Ale i tam se minulý týden stala velká věc a společná metodologie je, zdá se, na světě.
Upřímně, věřím tomu, že pokud přijde „nová vlna“, tak jsou na ni hygieny i celý systém připraveny o hodně lépe než v březnu. Z pohledu občana mi to přijde pomalé a uvítal bych, kdyby to vše ve stálé podobě fungovalo již v červnu, ale jsme tam, kde jsme.
Nebojím se toho, že tato část systému by fatálně selhala. Pokud neselže vedení projektu (plukovník Šnajdárek a jeho tým jsou skvělí, otázka je, jak to správně předat dále na lidi, kteří to pojedou „nastálo“), tak i věci, které nejsou třeba stále propojeny přes API, se dají dočasně suplovat lidmi.
Vidím ale jiné dva možné problémy. První je v laboratořích a kapacitě testů. A druhý v zapojení obvodních doktorů. Na tom je jistě potřeba pracovat. Stejně jako by mělo ministerstvo zdravotnictví zapracovat na své komunikaci. Neukazuje průběžně stav projektu, neříká úspěchy, neříká ani, jaké řeší problémy. Je reaktivní a to v nás všech po špatných zkušenostech vzbuzuje apriori nedůvěru.
Měl bych pár doporučení, co vylepšit (některá představím na svém blogu), tady si dovolím jako člověk, co se zabývá daty, zmínit jednu konkrétní věc.
Fakt mi chybí otevřená data konzumovatelná přes API. Přijde mi naprosto nevhodné, nemorální a nepochopitelné, aby si jeden člověk uzurpoval právo „vykládat data“. To fakt ne. Pohádky a vykládání světa mi dělala máma, když jsem byl mimino. Od té doby jsem se učil kritickému myšlení a jsem schopen si utvořit vlastní názor. A když nevím, rád se zeptám.
Tuto roli bych na státní straně viděl v tom, spravovat data, čistit, předkládat veřejnosti a dávat k tomu svůj výklad s tím, že to je vstup do diskuse se širším občanstvem. Bez otevření dat se nikdy dále nepohneme.
Stát je pořád trošku sám pro sebe a chybí dost pochopení, že to není „my a oni“, ale všichni jsme součástí jednoho ekosystému, a když spolu nebudeme spolupracovat, tak systém jako celek nebude fungovat.
A jak to dopadlo s kamarádkou kamaráda, co jela z Brna? Hovor byl úplně v pořádku proveden, zaznamenán, trasován. Takže ta historka byla trošku „a mně se to taky stalo, tak se podívejte jak je to hrozné“.
Neříkám, že je vše v pořádku. Jen se mi laickým pohledem přes „domovní kukátko“ zdá, že uvnitř je sice ještě trošku nepořádek, ale vidím tam partu lidí, kteří fakt makaj a uklízejí ho. Jen si mysleli, že na návštěvu přijdeme až za hodinu, a my jsme dorazili dříve.
