„Tak se nám drogy dostaly do republiky,“ dal by se zde parafrázovat povzdech komunistického pohlavára majora Zemana, který vzápětí nad mrtvým tělem drogově závislého vyhlásí boj opojným látkám.
Teď to vypadá, že se do podobné situace dostaly elektrokoloběžky, avšak ne v celé republice, ale zatím jen v Praze. Po pár týdnech provozu jsou hlavním nepřítelem části Pražanů, která je dost hlasitá a viditelná na sociálních sítích. Irituje je jejich všudypřítomnost a také individuální porušování předpisů jezdci. Neuvědomují si, že za to nemohou samotné koloběžky, ale hlavně laxnost Prahy minulých let.
„Já je vidět, tak je sejmu autem,“ zní jeden z komentářů na Facebooku mířících na koloběžkáře, který je za hranicí smýšlení vyrovnaného člověka. „Nevhodný byznysmodel pro Prahu,“ zní umírněnější z nich, který naráží na nerozvinutou infrastrukturu pro cyklisty v české metropoli. A o to jde.
Čtěte také: Do Prahy se derou další elektrokoloběžky. Tentokrát od Taxify
Pomineme-li osobní selhání často vedená touhou zkrátit si cestu přes chodník, stovky elektrokoloběžek rozesetých po metropoli a jejich rychlá obliba mezi Pražany i turisty totiž v plné kráse odhalily jednu věc: jak žalostný stav cykloinfrastruktury Praha má. Jeden koloběžkář a pár cyklistů na tento problém v minulosti tolik neupozornili, protože i když se snažili, nebyli tolik vidět.
Půjčování elektrokoloběžek má svá pravidla, se kterými každý jezdec musí souhlasit. Jejich dodržování je druhou věcí.
Navíc nad každým veřejným povzdechem, že Praha potřebuje více cyklopruhů, bylo často mávnuto rukou s dovětkem „cykloteroristé“. Výsledkem je to, že pražští cyklisté a dnes i koloběžkáři v naprosté většině případů nemají možnost dostat se z místa A do místa B po pruzích určených právě jim.
Buď tam vůbec nejsou, nebo jsou nelogicky rozházeny a vůbec na sebe nenavazují, což nyní dochází všem, kteří si koloběžku sem tam půjčí. A ne, nejde jen o turisty, koloběžkám na chuť přišli i samotní Pražané.
Koloběžkář tak logicky musí na silnici, jelikož jízda po chodníku je zakázaná. Tam ale brzy pozná, že v ostrém provozu je pohyb mezi vozy doslova o život. A stejně se nezavděčí. Chodec bude v tu chvíli možná spokojen, v tu ránu se ale objeví další nespokojená skupina – řidiči.
Čtěte také: Minivozy, které budí zájem. Testovali jsme sdílená elektroautíčka Re.volt
Druhým problémem je odkládání koloběžek na ulici. I když vzhledem ke své konstrukci jsou často na ulici téměř neviditelné, na někoho působí jako červený hadr na býka. Problémem jsou nepříliš bystří uživatelé, kteří dokážou koloběžku zanechat uprostřed chodníku, což „ocení“ zejména rodiče s kočárky nebo invalidé. Naštěstí jde o minimum případů a není nic jednoduššího než kolobrndu posunout.
Praha má teď dvě možnosti, jak celou situaci vyřešit. Buď koloběžky zakáže, jako tomu bylo předtím například u segwayů. Je to nejjednodušší řešení, které kromě pomalého osekávání svobod občanů nic nestojí. Koneckonců se zákazy a regulacemi má Praha bohaté zkušenosti a člověk už si těžko vybaví, kdy se mu zde pomyslná smyčka alespoň v něčem uvolnila.
Druhou možností je zvednout hozenou rukavici, začít brát budoucnost městské mobility vážně a připravovat se na ni. Tenhle vlak už je rozjetý a je zřejmé, že v autech se neschovává. Vjezd vozů do užšího či širšího centra bude dříve nebo později jen pro pár vyvolených. Budoucnost městské dopravy spočívá v multimodalitě, což neznamená nic jiného než mix veřejné dopravy, taxíků, kol, koloběžek a neměli bychom zapomínat ani na autonomní vozy, které mají potenciál zásadně změnit naše současné zvyky cestování a také osobní vlastnictví vozů.
Koloběžky na ulici vadí, zaberou však daleko méně místa než přehlížená auta.
Dokud tohle Pražanům nedojde, budou cyklisté a dnes hlavně koloběžkáři veřejným nepřítelem numero uno. Přes zimu se tyto vášně trochu zklidní, ale od příštího jara bude krušno. Americký startup Lime zde totiž zřejmě ještě navýší počty koloběžek, a do Prahy se navíc chystají další, vyjednávání už potvrdilo Taxify. A klidně jich může být víc, v Evropě už krouží další americký startup s názvem Bird.
V současném stavu, který je způsoben hlavně laxností a bagatelizováním problémů z minulých let, není spokojen ani chodec, ani cyklista, ani řidič. Laxnost se nám teď trajektorií bumerangu vrací zpět jako facka. Dokáže nás probrat? Měla by.
