Řešíme obrovské akutní problémy. Hoří nám dům, musíme hasit, dát do toho všechno. Chceme ale v tu chvíli kupovat materiál na novou střechu, nebo dokonce vybírat, od jakého pokrývače? Ne, protože vybereme špatně, proděláme kalhoty, a ještě se budeme rozptylovat od toho hašení.
Vláda dělá, co může – hasí. Neměla by ale nyní dělat dlouhodobé změny. Nemáme čas se nad nimi zamyslet. Musíme si dát šanci na rychlý návrat do normálu, když se náhodou ukáže, že si v boji s epidemií vedeme lépe, než jsme doufali. Jen za posledních pár dní se uvažuje o dlouhodobé změně zákona o České národní bance, o zrušení daní z převodu nemovitosti nebo se odkládá splácení všech půjček o půl roku.
Možná jsou některé ty změny dobré, ale sám si tím nejsem jistý. Neměli bychom rozhodovat nic dlouhodobého. Navržený zákon o ČNB jí umožnuje nově hlavně nakupovat pohledávky nebankovních institucí, selektivně posílat peníze; to je velmi riskantní a na dlouhou diskusi.
Zlevnění převodu nemovitostí nám nepomůže v současném boji. Naopak když budou ceny nemovitostí pružnější a rychle klesnou, tak si tím můžeme okamžitě ještě přivodit obrovskou hypoteční krizi a krachy bank. A posouvání splátek o půl roku, když nevíme, co bude za tři týdny, je možná zbytečná kapitulace předem. Jen to nadlouho všechny utvrdí v nesplácení závazků a posílí druhotnou platební neschopnost.
Myslím, že je správné být s pomocí firmám i domácnostem výjimečně agresivní první měsíc: asi ještě trochu agresivnější a jasnější než doposud. Potom bychom se ale měli zastavit a rozhodnout, co dále. Nerozhýbávejme trh s nemovitostmi, když toho už tak máme na talíři dost. Nerozhodujme o délce krize předem, nenatahujme ji tím sami hned teď, dejme si ještě šanci.
Nejlepší investicí je nyní široké testování populace. Tím se dozvíme více. Investujme stamiliony i miliardy. Zatím jsme téměř slepí. Když náhodou zjistíme, že nakažených je daleko více, než jsme mysleli, je nebezpečí nižší a máme skoro vyhráno. A je důležité nemít zablokovanou cestu zpět.
Všichni držíme vládě i dalším politikům palce, akutní řešení nerozporujeme tolik jako jindy. Problémem ale je, že nejsme pozorní k navrženým dlouhodobým změnám. Nemáme kapacitu se každý den rozhodovat a vnímat dnešní dopad na krizi i dopad na náš stát za rok a dále. To je nebezpečné – co když jsou návrhy na dlouhodobé změny velmi špatné?
Nejlepší bude, když ta rozhodnutí neuděláme. Chce to klid, nyní nejsou nutná. Dejme si měsíc času. Zatím co nejvíce testujme, držme firmy i lidi nad vodou, zachraňme současnost a neriskujme, že si zkazíme celou budoucnost.
Uhasme dům a pokrývače nechme na později.
