Původně měla Belgie na konci roku 2025 slavit historický okamžik v podobě uzavření poslední jaderné elektrárny, plán se ale letos nakonec definitivně zrušil a dnes se naopak hovoří o nové jaderné renesanci. Země v posledních třech letech odstavila pět ze svých sedmi reaktorů a teď zjišťuje, že v zimě jí chybí elektřina.
Belgie spustila první jadernou elektrárnu v roce 1974 a od té doby vždy patřila k evropským jaderným mocnostem. Dnes už to ale neplatí. Na konci listopadu byl v elektrárně Doel odstaven jaderný blok s označením dvě s výkonem 445 megawattů.
Za poslední tři roky ale už šlo o pátý odstavený tamní jaderný blok, čímž země za pár let přišla o 3900 megawattů výkonu nebo také o plné dvě třetiny jaderné výroby. V zemi jsou od prosince v provozu pouhé dva jaderné bloky Doel 4 a Tihange 3 o souhrnném výkonu dva tisíce megawattů.
Nikde jinde v Evropě neproběhl tak velký propad v jaderné výrobě než v Belgii. Měl být ale ještě prudší. V zemi byl totiž v roce 2003 schválen zákon o postupném vyřazování jaderné energie s tím, že všechny jaderné elektrárny měly být uzavřeny nejpozději do roku 2025, a zároveň zakazoval výstavbu nových reaktorů.
S tím se počítalo až do energetické krize v Evropě vyvolané válkou na Ukrajině, která se projevila nedostatkem elektřiny v Evropě i samotné Belgii a způsobila obecnou nejistotu na energetickém trhu. V roce 2022 belgická vláda proto rozhodla o odložení postupného vyřazování jaderek o deset let s plány provozovat v každé ze svých dvou jaderných elektráren jeden jaderný reaktor jako záložní.
O další tři roky později ale už ani toto neplatí. K moci se totiž letos v únoru dostala koaliční vláda vedená konzervativci pod vedením premiéra Barta De Wevera, která v květnu rozhodla o úplném zrušení plánů na konec výroby elektřiny z jádra v Belgii.
„Nejde jen o energetickou reformu; je to rozhodující krok pro ekonomickou, environmentální a strategickou budoucnost naší země,“ uvedl v polovině května ministr energetiky Mathieu Bihet.
Jeho slova dnes potvrzují data z energetického trhu. Postupné uzavírání jaderných bloků v Belgii způsobilo to, že země se začala propadat do deficitu, kdy výroba elektřiny v zemi přestávala v energeticky náročných měsících pokrývat její spotřebu a země se stává závislou na importu jiskřivé komodity z okolních zemí, zejména z Francie a Německa. Loňský i letošní očekávaný deficit ve výši osmnácti terawatthodin přitom téměř dorovnal roky z minulé dekády, kdy Belgie měla odstavenou většinu jaderných bloků kvůli jejich nutné opravě.
Belgie si totiž během dvou dekád nevytvořila v alternativě k jaderným elektrárnám dostatečně stabilní nohu. Vsadila na rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE), v jejím případě si vybrala větrné a solární elektrárny. V tom udělala velké pokroky, když loni tvořily zhruba třetinu z celkové výroby elektřiny v zemi.
Problémem ale je, že tyto zdroje nepatří mezi stabilní zdroje. Elektřinu nevyrábí za každých okolností, ale jen tehdy, pokud svítí slunce nebo fouká vítr. Pokud se tak neděje, Belgie se musí spolehnout na dovoz elektřiny ze sousedních zemí.
To si ve velkém zažila jen pár dnů po vypnutí reaktoru Doel 2, když na začátku prosince byl nad Německem a dalšími zeměmi Evropy takzvaný „dunkelflaute“, čímž se označuje doba, kdy je bezvětří.
Vrtule větrných elektráren se přestaly točit, a zatímco jiné země v té době místo toho zesilovaly výkon jaderných elektráren nebo zapínaly plynové nebo záložní uhelné kotle, Belgie tuto možnost neměla a 3. prosince jí chybělo přes osm tisíc megawatt výkonu a elektřinu musela ve velkém dokupovat z Německa a Francie.
Kdyby už neměla ani poslední dva jaderné bloky, jak původně plánovala, situace by pro ni byla o dva tisíce megawatt horší.
Foto Jan Strouhal
Otázkou nyní zůstává, jakým směrem se Belgie ve své energetice vydá. V rámci rozvoje OZE totiž dlouhodobě a pečlivě plní své úkoly, ovšem současná data z výroby elektřiny ukazují, že ani to na energetickou soběstačnost v zimních měsících zatím nebude Belgii stačit.
Navíc stejně jako jinde v Evropě se i v Belgii očekává dramatický nárůst poptávky po elektřině, konkrétně z 88 terawatthodin v roce 2020 na více než 200 terawatthodin do roku 2050, který přijde s postupným vyřazováním fosilních paliv a zejména pak plynu.
Uvedl to ve své zářijové studii belgický Federální úřad pro bezpečnost (FPB), který v ní zároveň představil tři scénáře, jak se Belgie může s očekávaným nárůstem poptávky vypořádat a zároveň dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050.
První scénář předpokládá úplné vyřazení jaderné energie do roku 2035 v kombinaci se stávajícími plány na výrobu větrné energie z off-shore elektráren na moři. I dle druhého scénáře by nemělo dojít k výstavbě nových jaderných bloků nebo zprovoznění některých z odstavených, ovšem posílil by rozvoj větrných elektráren výrazně nad současné plány.
Třetí scénář už zemi nejen ponechává současné jaderné bloky v provozu, ale hovoří i o výstavbě nových reaktorů v kombinaci posilování výroby elektřiny z větru. Podle studie by v optimální variantě tohoto scénáře bylo potřeba v zemi pralinek vystavit osm nových jaderných bloků.
Jejich výstavbu přitom považuje proti dalším návrhům za nejlevnější a zároveň by tento třetí scénář snížil budoucí hlad Belgie po dovozu elektřiny ze zahraničí téměř na nulu. Druhý scénář přitom počítá s tím, že by Belgie v roce 2050 dovážela zhruba čtyřicet procent elektřiny.
Tato studie tak pokládá na stůl základ pro politická jednání o budoucnosti belgické energetiky, která už nyní neformálně i formálně probíhají. Z úst zákonodárců i ministrů současné vládní koalice se přitom čím dál častěji nesou hlasy pro výstavbu nových bloků v Belgii.
Namísto definitivního konce jaderné energetiky tak do Belgie může přijít nakonec nová vlna jaderné renesance.
