Evropské kosmické ambice omezuje závislost na raketách od firmy SpaceX. Bez nich momentálně nejsme schopni vyslat na oběžnou dráhu větší náklad. Změnit by to měla nová raketa Ariane 6, na jejíž výrobě se podílela i česká firma ATC Space.
V úterý 9. července mezi osmou večer a půlnocí našeho času poprvé odstartuje zástupce další generace nosných raket Ariane. Na tuhle chvíli se čekalo několik let – podle původního plánu měla Ariane 6 vzlétnout už v roce 2020, ale kvůli pandemii a nárůstu nákladů projekt nabral zpoždění.
Odklad dostal Evropskou vesmírnou agenturu (ESA) do situace, kdy sama není schopna vyslat do vesmíru větší náklad. Po začátku války na Ukrajině totiž přerušila řadu spoluprací se svým ruským protějškem Roskosmos, čímž ztratila přístup k ruským nosným raketám Sojuz.
Předchůdkyně Ariane 6 s pořadovým číslem pět se přestala vyrábět, jelikož s ní jeden let do vesmíru vyšel zhruba na dvojnásobek ceny ve srovnání s dostupnými raketami Falcon od SpaceX. Americká firma letos posílá své rakety do vesmíru tempem dva starty týdně a na její služby je do značné míry odkázána i ESA – agentura má v běžném provozu pouze malou raketu Vega italské výroby.
Foto: ESA
Foto ESA
Pat má změnit třiašedesátimetrová Ariane 6, která už čeká na kosmodromu poblíž města Kourou ve Francouzské Guyaně. Raketa úspěšně absolvovala zkoušky všech předstartovních procesů probíhajících před zážehem motorů. Její centrální stupeň zdobí vlajky celkem třinácti evropských zemí podílejících se na vývoji – a nechybí ani vlajka česká.
Tuzemská firma ATC Space z Klatov na Plzeňsku dodala raketě tři části: spodní prstenec, sestavu horního prstence pomocného motoru a frézované díly na montáž hlavního stupně. Ty vyrábí ATC Space od roku 2017 a postavila kvůli nim novou výrobní halu zhruba za dvacet milionů eur.
Konstrukci nosiče rakety přes rok testovali experti z pražského Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu. „Vyvinuli jsme zvláštní zkušební zařízení o váze téměř sto šedesáti tun, které muselo být schopno simulovat nejen zatížení krytu trysky na zemi a během startu, ale i tuhost okolních konstrukcí, to znamená palety odpalovací rampy a kompozitního těla pomocné rakety,“ přibližuje generální ředitel ústavu Josef Kašpar.
Ariane 6 by měla zvýšit konkurenceschopnost evropského kosmického průmyslu a nabourat dominantní postavení SpaceX na trhu se středně těžkými a těžkými nosnými raketami. Její vývoj stál zhruba čtyři miliardy eur a start s ní je téměř o polovinu levnější než s Ariane 5.
Cenové efektivity srovnatelných raket Falcon Heavy ale z principu nedosahuje – Falcon Heavy lze k letu na oběžnou dráhu využít několikrát.
| Falcon Heavy | Ariane 6 |
| Výška | 70 m | 63 m |
| Nosnost | 63,8 t | 21,6 t |
| Cena startu (nejsilnější konfigurace) | 97 mil. dolarů | 115 mil. eur |
| Cena vývoje | 500 mil. dolarů | 4 mld. eur |
Pro ESA a zástupce evropského kosmického průmyslu je však vlastní raketa nutností. Zejména v době, kdy stoupá význam satelitních dat využívaných pro vojenské účely.
„Je jasné, že musíme obnovit náš autonomní přístup do vesmíru,“ konstatoval pro The Wall Street Journal Stéphane Israël, výkonný ředitel francouzského vesmírného dopravce Arianespace, spadajícího pod výrobce raket ArianeGroup.
Francouzská společnost dala dohromady i Ariane 6. Nová raketa však čelí na domácí půdě skepsi. Mezivládní organizace EUMETSAT, provozovatel evropských meteorologických družic, nedávno přesunula svůj satelit s plánovaným startem v roce 2025 na konkurenční Falcon 9 od SpaceX.
„K rozhodnutí vedly výjimečné okolnosti,“ uvedl bez bližších detailů šéf organizace Phil Evans. „Je to těžko pochopitelné, obzvlášť když Ariane 6 je na dobré cestě ke svému inauguračnímu letu a vše postupuje dle plánu,“ reagoval generální ředitel ESA Josef Aschbacher.
Historie evropských raket Ariane se začala psát koncem sedmdesátých let. V červenci 1985 vynesla Ariane 1 na oběžnou dráhu sondu Giotto, která jako první zblízka prozkoumala kometu – konkrétně Halleyovu kometu ze vzdálenosti necelých šesti set kilometrů.
Následovaly výkonnější rakety s čísly dva, tři a čtyři, které do kosmu dostaly řadu telekomunikačních družic. Rakety ze série Ariane 5 byly v provozu v letech 1996 až 2023 a oproti svým „čtyřkovým“ předchůdkyním měly více než dvojnásobnou hmotnostní kapacitu přepravovaného nákladu.
Do kosmu dopravily například družice evropského navigačního systému Galileo nebo vesmírný dalekohled Jamese Webba. Na svou finální misi odstartovala Ariane 5 loni v červenci.
