Z diplomata k lázeňskému magnátovi. Martin Plachý v čele rodinné skupiny Royal Spa pečuje o duši českého lázeňství, zatímco část té své nechal v Singapuru.
Ivan Alexandrovič Gončarov měl kreativní blok. V padesátých letech devatenáctého století se ruský autor na několik let zasekl při psaní svého později nejslavnějšího románu Oblomov. Zpět do světa múz ho přivedlo až české lázeňství, a značnou část Oblomova tak Gončarov napsal v Mariánských Lázních mezi zdravotními procedurami a procházkami.
„Přednedávnem jsem četl v knize lékaře Frankla, že tato voda vyvolává mimo jiné povzbuzení duševní činnosti. V tom tkví ono tajemství… K tomu ještě přidejte nádherný vzduch, pět i více hodin pohybu, určitou dietu i to, že člověk nic nepije – ani víno, ani vodku –, a pak je úplně pochopitelné, jak jsem mohl za měsíc napsat věc, která se mi nedařila celých osm let,“ poznamenal si tehdy ke svému pobytu spisovatel.
Gončarov tak před více než stoletím a půl trefně shrnul, co všechno člověku přináší duše lázeňství. O tu se dnes, i za pomoci sestry Veroniky Crha Záhorské, stará Martin Plachý, který stojí v čele Royal Spa, firmy ovládané rodinami Plachých a Zemkových. Po Česku má skupina celkem čtyři velké lázeňské hotely: v Luhačovicích, Mariánských Lázních, Ostrožské Nové Vsi a ve Velkých Losinách.
Před dvěma lety dokoupili část lázeňského areálu ve Velkých Losinách a hotel Diana za cenu kolem 350 milionů korun. Kapacitu skupiny tak navýšili na 1100 lůžek. I za lázeňskými promenádami a léčivými procedurami se tak samozřejmě nachází byznys. A ten se v případě Royal Spa, které obsadilo 105. pozici ve Forbes žebříčku rodinných firem, daří.
Tržby jdou v posledních letech stabilně nahoru. Jen za loňský rok se vyšplhaly na 678 milionů korun, což představuje patnáctiprocentní meziroční růst. V řeči konsolidovaného zisku loňský rok Plachým a Zemkovým vynesl 189 milionů korun. Ve skupině s téměř čtyřmi sty zaměstnanci zisky dále investují, minulý rok například kupovali do svého portfolia část zařízení ve Velkých Losinách, které do té doby jen provozovali.
„Všechno se mění. Doba a s ní i lázeňství,“ konstatuje Martin Plachý ve své pražské kanceláři, která se nachází na pomyslné půli cesty z Mariánských Lázní v jednom koutě republiky do Luhačovic v tom úplně opačném. Současný svět vidí pokračovatel odkazu svého otce Antonína jako uspěchaný a hektický. Právě v tom mu přínos lázeňství dává smysl, má to být oáza klidu, tělesného relaxu a duševního restartu.
„Návštěva lázní je ten nejlepší zdravotní návyk, jaký si můžete vytvořit,“ říká s úsměvem a marketingově obratně majitel čtveřice lázeňských komplexů. Že má osobní vystupování zvládnuté na jedničku, si všimnete na první pohled a velice rychle vám také dojde proč. Martin Plachý je totiž diplomat, což není myšleno obrazně.
Kromě vizitek, které rozdává v roli hlavy skupiny Royal Spa, má ještě jednu sadu, na níž se skví titul honorární generální konzul Singapurské republiky. „Po vysoké škole jsem nastoupil na ministerstvo zahraničí. Po třech letech mě vyslali do Singapuru, což jak se nakonec ukázalo, byla moje první a poslední štace. Jenže první výjezd je pro diplomata vždy srdcovka a i mně Singapur učaroval,“ vypráví lázeňský guru.
V malém státě na samé špici Malajského poloostrova strávil více než tři roky, které se mu nesmazatelně zapsaly do DNA. V zemi, za jejíhož duchovního otce je dnes považován třicet let sloužící bývalý premiér Li Kuang-jao, se nejdříve divili, co za výrostka jim to Češi poslali.
„Bylo mi kolem třiatřiceti, neměl jsem ještě šediny. Na to nebyli zvyklí, i když dnes už je to normální. Dnes už patřím ke služebně nejstarším honorárním konzulům Singapuru na světě, dělám to 21 let,“ vzpomíná Plachý. O singapurské epizodě v jeho životě se ostatně nebavíme náhodou. Výrazně totiž přispěla k tomu, jakým způsobem si utvořil náhled na dělání byznysu, a hlavně na to, čeho je prakticky možné dosáhnout.
Jako ilustraci přidává příhodu o tom, jak si šel v roce 1996 vyřídit připojení pevné linky do svého singapurského bytu. V Česku šlo o záležitost na jednotky týdnů. „Přišel jsem na úřad kolem oběda. Podívali se na hodinky a omluvně mi řekli, že během poledních hodin to asi nestihnou, ale že si ho mám zapojit ve tři. Tak jsem si šel koupit telefon, ve tři jsem ho připojil do zdířky ve zdi a fungoval,“ popisuje u nás nevídanou rychlost singapurského aparátu.
