Můžete si sem zajít na vynikající snídani, odpočinout na kávu nebo si nakoupit domů něco dobrého. Nebo všechno dohromady: koloniál a kavárna Dalejka je ideálním místem na víkendovou zahálku.

V pražských Stodůlkách kvalitní gastronomie příliš nevzkvétá. Výjimečné restaurace či kavárny, které by stály za výlet, spočítáte na prstech jedné ruky. O to víc tam zazáří každá novinka, která se průměru vyjímá – a neztratila by se ani na vyhlášenějších adresách.

Kousek od Dalejského údolí na Velké Ohradě jednu takovou otevřela před rokem Sandra Kotingová. Jmenuje se Dalejka, je to koloniál a kavárna v jednom a zákazníci o ní říkají, že je „na konci světa“ nebo „na kraji pustiny“.

A skutečně tak působí: kromě toho, že je na západním okraji Prahy, je také v poslední řadě domů, za níž už následuje právě Dalejské údolí: louky, lesy, pole. Jen sotva byste tady hledali místo, kde si můžete dát vynikající brunch, zakoupit chleba či koláče od kulinářských mistrů ze Ze Mě Projekt nebo zajít na vynikající kávu od BirdSong Coffee.

To vše v příjemném a útulném interiéru nebo na komorní zahrádce. „O své kavárně jsem si vždy tak trošku snila. Založením jsem velký požitkář. Miluji dobré jídlo a voňavé přítomné okamžiky s šálkem lahodné kávy,“ říká Kotingová.

Dlouho to však platilo jen z hlediska konzumentky, nikoli aktivní podnikatelky. Kotingová vystudovala mezinárodní vztahy se zaměřením na region východní Asie, několik let strávila v Japonsku a pak zhruba deset let pro jednu z japonských firem v Česku pracovala.

Opustila ji před blížícím se porodem a věděla, že ani po narození syna v ní už pracovat nebude. „Byla jsem na pokraji naprostého vyhoření,“ přiznává. Pracovala na pozici HR manažerky a den co den řešila kulturní odlišnosti mezi Českem a Japonskem. „Mnoho let to byla radost, postupem ji ale vystřídala beznaděj a pocit frustrace.“

V rozhodování o budoucí kariéře jí pomohla i šťastná náhoda. V roce 2021 se kousek od domu, kde ve Stodůlkách žije, uvolnil malý komerční prostor. Pronajala si ho a založila tam koloniál, který jí samotné chyběl. Začala nabízet lokální potraviny včetně ovoce a zeleniny z nejbližších farem.

„Vždy jsem se hodně zajímala o původ a složení potravin, které já a moje rodina jíme. Už před otevřením koloniálu jsem tak měla dobré povědomí o farmách a zajímavých projektech z okolí a věděla, s kým by se mi líbilo spolupracovat,“ vysvětluje.

Jenže to nemělo být všechno. Koloniál přímo sousedil s kavárnou, která na konci roku 2022 přestala fungovat. Po dlouhém zvažování se nakonec Kotingová rozhodla převzít i její provoz. V březnu 2023 tak otevřela Dalejka tak, jak vypadá dnes.

S přípravou pomáhala Kotingové i její nyní šestnáctiletá dcera Lilly, která malovala obrazy v kavárně a stála třeba za podobou skromného, ale slušně vybaveného dětského koutku.

V Dalejce si můžete dát brunch, na jaký v těchto končinách zkrátka nenarazíte. Omeleta s farmářskou goudou, medvědím česnekem a topinkou z kváskového chleba, avokádový chleba s bylinkovým pestem a zastřeným vejcem, zapečený chleba se sýrem a kimchi, vynikající párky, bylinkový kečup, kváskové vafle…

Každá položka menu zní atraktivně, s žádnou se nespálíte. Zároveň ale počítejte s tím, že za něj zaplatíte přes dvě stovky, což je rovněž cena, na kterou v této kategorii na Stodůlkách nenarazíte.

„Nebylo pro mě jednoduché nacenit jídla přes dvě stovky, ale věděla jsem, že pokud nechci začít šetřit na surovinách, musím to udělat,“ komentuje Kotingová cenotvorbu. „Pár zákazníků si všimlo, okomentovalo, my jsme vysvětlili a oni chodí dál.“

Dalejka má otevřeno od středy do neděle. Ve všední dny ji živí hlavně koloniál, o víkendu pak kavárna. Ale i kdybyste šli jen na kávu, nejspíš si odnesete ještě něco s sebou. Řemeslná piva, limonády, sýry, jogurty, kimchi nebo i zmiňované trendy pečivo od Ze Mě Projekt.

„Poprvé jsem je potkala na pop-up akci na Smíchově, tam jsem ochutnala jejich ramen a frgály a zamilovala se. Od té doby jsem je měla v povědomí, a když jsem pak zaregistrovala, že začali dodávat své pečivo do několika pražských podniků, kontaktovala jsem je,“ přibližuje Kotingová.

I po roce fungování přitom zůstává Dalejka skrytým klenotem. Pomohla jí zmínka od blogera Lukáše Hejlíka. „Povědomí stále budujeme. Do přípravy kavárny jsem šla s pár desítkami tisíc na účtě a placená reklama byla a stále je poslední položkou na seznamu,“ říká Kotingová upřímně.

I tak se jí podařilo Dalejku slušně rozjet a o víkendech bývá v kavárně plno. „Je pravda, že podnikat na místě, odkud každé ráno, ale i každý víkend většina obyvatel odjíždí, je docela výzva. Já tohle místo ale miluji,“ dodává Kotingová.

A jako tip na jarní výlet za brunchem a příjemnou procházku v Dalejském údolí funguje perfektně.