Česká a německá ekonomika, sourozenci spojení nejen automobilovým průmyslem, vstupují do letoška s oslabenou imunitou. České hospodářství má za sebou nejslabší růst za posledních šest let, německá ekonomika loni jen o desetiny unikla recesi. Vyplývá to z dnes zveřejněných dat o vývoji HDP.
Tuzemský hrubý domácí produkt se ve 4. čtvrtletí minulého roku zvýšil o 0,2 procenta ve srovnání s předchozím čtvrtletím a meziroční tempo růstu zpomalilo na 1,7 procenta. Pomaleji rostla česká ekonomika naposledy na začátku roku 2014.
Ještě hůře si vedlo Německo, které v posledním čtvrtletí mezikvartálně skončilo na nule a technicky se tak nedostalo do recese. To ale neznamená, že je v kdovíjaké kondici.
Zatímco české útraty domácností i vlády ještě jedou naplno, v Německu už zřetelně ochladly. Obě ekonomiky zažívají pokles v průmyslu. Nejde jen o vzájemnou provázanost v této oblasti, ale také o společnou potřebu poptávky po svém zboží v zahraničí – to od českých výrobců je v Německu často přebaleno do značky Made in Germany.
Exportu se přitom moc nedaří. Stačí tři slova: Trump, Čína, koronavirus. Obchodní tahanice mezi Spojenými státy a Čínou už loni zahraniční obchod podkopávaly a čínská ekonomika kvůli nim nebývale brzdila. Teď celému světovému pohybu lidí, zboží a peněz vyhodil stopku koronavirus.
Foto Dustin Mullen
Nejcitelněji je zatím zasažena z hlediska hospodářství Čína, už se ale začínají projevovat výpadky dodávek nejen zboží, ale také součástek do dalších zemí, čímž brzdí výroba všude. Nehledě na to, že doma pobývající Číňané ztrácejí chuť (a občas i reálnou možnost) nakupovat třeba právě hezké vozy z Německa s českými subdodávkami.
„Letošní rok začíná s obavami z dopadů koronaviru na čínskou ekonomiku a globální výrobní řetězce navázané na tuto zemi. Původně jsme odhadovali růst české ekonomiky v letošním roce na 2,0 procenta, rizika jsou ale vychýlena směrem dolů,“ uvedl k tomu hlavní ekonom Deloittu David Marek.
V takové atmosféře se česká ekonomika ještě musí potýkat s vysokou inflací. Ta v lednu meziročně stoupla na 3,6 procenta, což je vysoko nad dvouprocentním inflačním cílem ČNB. I proto centrální banka zvýšila minulý týden nečekaně opět základní sazbu v ekonomice. Ve výsledku to znamená, že by kromě zboží a služeb měly podražit také peníze, jinak řečeno další tlak na peněženky lidí a účty firem.
„Česká ekonomika míří vstříc takzvané stagflaci. To je obávaný stav, kdy ekonomika stagnuje, ale inflace je poměrně citelná,“ komentuje dnešní data Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Czech Fundu.
„Loni ve čtvrtém čtvrtletí rostla ekonomika tempem 1,7 procenta meziročně, nejpomaleji ze zemí Visegrádské skupiny. Slovenská ekonomika přidala 2,1 procenta, polská 3,1 procenta, a maďarská dokonce 4,5 procenta. Ostatní ekonomiky Visegrádské skupiny také vesměs překonaly očekávání trhu, zatímco růst české ekonomiky za ním zaostal.“
„Přes citelné překvapení nemusí ještě lednová výše představovat pro inflaci strop,“ odhaduje ekonom Patrik Rožumberský z UniCredit Bank. „Inflaci budou v nadcházejících měsících v návaznosti na zvýšení spotřební daně nadále tlačit nahoru především postupně zdražující cigarety. Od druhého kvartálu však předpokládáme, že inflace začne pozvolna slábnout a před koncem roku se sníží pod 2,5 procenta. K tomu by mohl přispět i vliv silnější koruny,“ rozvádí svůj odhad.
O tom, v jaké kondici bude v té době česká ekonomika, se teď rozhoduje především v Číně.
