Svět se dá dobýt i obyčejným pravítkem. Nevěříte? Designérce Světlaně Koženové se to povedlo. Z jejího geometrického nádobí snídají v Anglii, píšou o něm zahraniční média v čele s prestižním americkým magazínem Wired a hlavně se ho prodalo už stovky.
Tenhle úspěch ale nebyl zadarmo. Aby si devětadvacetiletá umělkyně vydělala na výrobu porcelánové kolekce, dělala tři roky rutinní práci, která ji nebavila. A zatímco přes den retušovala fotografie ve Photoshopu, ve svém volnu vytvářela nádobí inspirované islámskými arabeskami a českým kubismem.
A proč zrovna geometrické tvary? Protože ty jsou podle ní teď v módě. Sama k nim navíc měla blízko vždy, ať už v podobě skládaného papíru origami nebo geometrických ornamentů. „Kubistické tvary ale nelze aplikovat na všechny kusy nádobí, například u velkých mís nebo naopak u drobných předmětů typu slánky a pepřenky by to nemuselo dopadnout dobře,“ popisuje Světlana Koženová, která vystudovala architekturu na ČVUT. Od počátku studia ji ale lákal produktový design. Chce totiž vytvářet komplexní design od návrhů budov po interiéry a nábytek.
„V dnešní době vytvářejí produktoví designéři návrhy přímo v počítači, proto jsem se už na střední škole naučila pracovat s programem 3D MAX,“ říká designérka, která si tiskne prototypy svých návrhů doma na trojrozměrné tiskárně. „Staromilci mají pocit, že vytvářet z hlíny je jediná možná cesta a že prací v počítači porcelán ‚ztrácí duši‘, ale já preferuji 3D tisk, protože potřebuji přesné tvary a současná technologie mi umožňuje výrobu zefektivnit,“ dodává.
K tomu, aby si ověřila, že je tvar dobrý, je třeba si udělat prototyp z papíru a poté na 3D tiskárně. Trojrozměrný návrh pak pošle do porcelánky v Dubí, kde z něj měsíčně vyrobí ruční prací dvou lidí až 200 kusů nádobí. Víc jich kvůli kapacitě vyrobit nejde, ale to se má brzy změnit s přesunem produkce do větší porcelánky u Karlových Varů. „Ozvali se mi zájemci, kteří chtěli koupit i tisíc kusů, ale dosud jsem je musela odmítat,“ zmiňuje Koženová.
Navíc porcelán je oproti jiným druhům keramiky produkčně mnohem náročnější. Má tendenci se při vypalování v rovných liniích křivit a praskat, což znamená, že 30 procent všeho, co se pošle do pece, skončí jako odpad. Geometrické tvary jsou oproti klasickým oblým tvarům mnohem náročnější na výrobu. „Možná proto dříve přední kubističtí umělci Pavel Janák a Vlastislav Hofman pracovali s glazovanou keramikou – pórovinou, kterou lze modelovat a celý proces výroby je podstatně jednodušší,“ zamýšlí se designérka nad výrobním procesem.
Důvod, proč si vybrala právě porcelán, je prostý – zářivě bílá nádobí jednoduše sluší. Porcelánový střep je totiž celý bílý, zatímco ten z póroviny je hnědý a někdy tak může u finálního produktu prosvítat pod bílou glazurou tmavá barva.
Nevšedního designu Koženové si všimla i Slovenka Laura Kubica Grigerová, která porcelánové nádobí s názvem Lilia začala přeprodávat v Anglii na webu Lauriger.com. A tak se geometrická kolekce dostala do zahraničí. Loni v lednu Světlana Koženová kolekci prezentovala na veletrhu Imm Cologne v Kolíně nad Rýnem. U nás je k dostání na webu Vjemy.cz, který odkazuje na stejnojmenné studio založené designérkou, jejím partnerem Adamem Ciglerem a jeho bratrem Samuelem.
V portfoliu studia najdete například kolekci neokubistických a neorondokubistických svítidel z recyklovaných plošných spojů, dřevěný stolek pro květinu s vyjímatelnou vázou nebo set šesti servírovacích prken s motivem geometrizované krajiny.
O zakázky nemá Světalana Koženová nouzi. Na Vánoce vytvořila například 80 mís pro VIP klienty banky Raiffeisen a připojila se ke známému studiu Olgoj Chorchoj. V únoru se navíc chystá do Frankfurtu na mezinárodní veletrh porcelánu s názvem Ambiente a doufá, že bude vybrána i na prestižní výstavu Design Parade ve Ville Noailles nedaleko Saint Tropez.
Autor: Dominika Bártová