Vždycky chtěl být kovbojem. Mít vlastní koně a starat se o stádo krav. Tak, jak to znal z filmů a knížek. A i když tomu nikdo moc nevěřil, svůj sen si Erik Rudický splnil. V Krušných horách chová koně a horské krávy a buduje vlastní farmu s hovězím masem. A jen tak mimochodem vedle toho dělá doktorát na Cambridgi.
„Podívejte, tohle se narodilo dneska ráno,“ říká Erik Rudický, když jde po louce a ukazuje na malé tele. O kus dál stojí rohaté krávy a za ohradou se pasou urostlí koně. Na okraji krušnohorské vísky Louchov si v dražbě pořídil první louku před čtyřmi lety. Pozemek, kde dneska hospodaří, koupil de facto naslepo. Studoval totiž v té době na Cambridgi.
„Nikdy předtím jsem v Krušných horách a vlastně ani v Ústeckém kraji nebyl,“ směje se rodák z Uherského Hradiště.
Stádo rohatých krav, které se v případě potřeby ubrání i vlkům. | Foto archiv Erika Rudického
Na internetu ale průběžně hledal pozemky, kde by mohl jednou chovat vlastní koně nebo dokonce i mít farmu s hovězím dobytkem. A narazil právě na Louchov. O dva roky později se mu povedlo přikoupit (pomocí půjčky od rodičů i banky) další louku, a tak vznikl Louchovský dvůr.
„Můj plán byl, že nákupem pozemků nic nezkazím, a když to půjde, rozjedu tady farmu. A budu kovbojem,“ usmívá se tenhle třicátník, když si vykračuje v černých holinách po svých zelených loukách ke stádu rohatých krav.
Ostatně už dřív dokázal, že když si něco fakt přeje, dosáhne toho. Třeba jako když chtěl ještě coby malý kluk koně. Tak usilovně si na něj šetřil, že když měl ve 12 letech už půlku potřebné sumy, jeho rodiče viděli, že to myslí opravdu vážně, smilovali se a druhou polovinu mu na koně dali.
Když pak během gymnázia, se kterým mimochodem docela bojoval, odjel na roční pobyt do Kalifornie, sehnal si stáž u úspěšného trenéra koní Johna Warda. Právě tam koním a chovu krav definitivně propadl. Nakonec se z USA domů už nevrátil, dokončil tam střední školu a pak pokračoval studiem politologie na Cambridgi. Každé prázdniny odjížděl pracovat na velké ranče do Kalifornie a Montany.
„Staral jsem se třeba o šestitisícové stádo krav, naučil se nahánět dobytek a starat se o něj,“ vysvětluje mladý chovatel a dnes i akademik v jednom, proč si troufl pustit se do vlastního farmaření. Tak trochu bokem vedle doktorátu na Cambridgi, kde se mu povedlo i získat prestižní stipendium Gates Scholarship. Svůj čas tak nyní dělí mezi studium, výzkum v Keni, Tanzanii a na Komorských ostrovech a krmení a chov krav v Krušných horách.
Jak to jde dohromady? „Původní plán byl, že se louky budou pouze sekat do doby, než dostuduji. Ale potkal jsem místního sedláka z Louchova, který byl ochotný se o farmu starat, dobře jsme si porozuměli a já ho zaměstnal,“ vysvětluje Rudický a vzápětí s poťouchlým úsměvem přikyvuje, že rozjezd farmy financuje právě i z peněz z Gatesova stipendia.
Krávy nakupuje Erik Rudický ve Francii. | Foto archiv Erika Rudického
Mimochodem – na internetu nekoupil jen samotný pozemek, ale i speciální huňaté rohaté krávy, které tady chová. „Kráva má mít rohy!“ říká rezolutně Erik Rudický. Jenže horská plemena hovězího dobytka u nás skoro nejsou, a tak si je koupil ve Francii, online. Jako když si kupujete třeba knížky.
„Jednoduše najdete chovatele a objednáte si krávy a jejich dovoz, nic na tom není,“ směje se. S chovateli se sice nikdy neviděl, i přesto si ale vytvořili osobní vazbu a jsou spolu dál v kontaktu.
Za jednu takovou jalovici se platí okolo dvou tisíc eur. A doprava v kamionu vyjde na sto tisíc korun. Ani za nic by ale své stádo nevyměnil. Právě v Krušných horách, kde se často objevují vlci, je podle něj důležité, aby se krávy uměly – a to ty jeho díky ostrým rohům a silným mateřským pudům umí – ubránit. „Funguje to. Vlci tady jsou, ale nevadí mi,“ dodává podnikatel, který má dnes přes sedm desítek krav a čtyři koně.
A zatímco koní chce nejméně dvojnásobek, stádo krav bude nejspíš o něco menší. „To kvůli pastvě, která tady probíhá přirozeně na loukách a na které se uživí určité množství zvířat. Klidně farmu rozšířím, když budou zajímavé pozemky, ale teď je úkol číslo jedna práce na Louchovském dvoře. Zemědělství a chov hovězího na maso je běh na dlouhou trať,“ říká Rudický.
Kovboj z Cambridge Erik Rudický. | Foto archiv Erika Rudického
A vysvětluje dál: „Jenom než ten kus vyroste k porážce, tak to trvá 18 měsíců až dva roky, takže docela dlouho farma vypadá jako zookoutek, kde se pořád krmí a investuje, ale peníze z farmy nepřichází. To se letos začíná měnit s tím, že se začalo prodávat maso koncovým zákazníkům.“
Právě na ty se chce Erik Rudický soustředit i dál. Spolupráce s restauracemi se mu nevyplatí. „U těch je velký tlak na cenu, tam bohužel nejsem vzhledem ke způsobu chovu konkurenceschopný, takže v restauracích se odehrávají pouze jednorázové degustační akce,“ dodává. Maso tak prodává v desetikilových balících za necelé tři tisíce korun.
Kromě chovu hovězího na prodej masa má Erik Rudický ještě další plán, na kterém bude farma stát. „Od příštího roku chci přijímat koně do tréninku na dobytkářskou práci a především na pólo. Myslím si, že koně, kteří si zkusí práci s dobytkem a s lasem, jsou potom klidnější, sebevědomější a to se jim hodí jak v pólu, tak v normálním životě,“ říká Erik Rudický; sám je v pólu úspěšný.
Například je jediným Čechem, který hrál v nejstarším stále běžícím zápase na světě – tedy mezi Oxfordem a Cambridgí. A také v prvním roce hraní póla Cambridge vedl jako kapitán proti Oxfordu, Harvardu, Yalu a Sandhurstu.
Kvůli sbírání dalších zkušeností plánuje i cestu do Paraguaye a Jižní Afriky, kde se chce věnovat mladým koním. I jeho byznys s tréninky koní má být v principu podobný jako s chovem hovězího dobytka. „V malém množství a ve vysoké kvalitě. Takže plánuji, že budu brát do tréninku naráz nejvíc šest koní,“ říká Rudický s tím, že po takových službách je poptávka v Evropě velká.
Celkem do farmy investoval okolo 12 milionů korun, a i když už se farma sama uživí, na splacení úvěrů bude muset ještě nějakou dobu pracovat. „Já jsem si vědom, že jsem mohl investovat i lépe, ale pro mě Louchov není primárně finanční investice, pochopitelně mě musí uživit, ale hlavní motivací byl životní styl, který mi tato investice umožňuje,“ dodává kovboj Erik Rudický.
